Historie úprav
Odpověděl/a – 20.prosinec 14:59
„Máme ve třídě Vietnamku, jmenuje se Anh a to v překladu znamená Anička.“
S touto větou (a variacemi na tuto větu) se setkávám poměrně často. Bohužel vás musím vyvést z omylu, vietnamské jména se do těch českých opravdu nedají překládat. Vietnamská jména většinou vycházejí z běžných slov, jako je třeba „hora“, „řeka“, „leknín“, „čestný“, „vítězství“, „statečný“, „spravedlnost“,… Pokud se vám tedy nějaký Vietnamec představí českým jménem (a nenarodil se v Česku), pak je to jméno, které si buď vymyslel sám a nebo mu ho vymysleli rodiče.
Většina rodičů potom, co s dětmi přiletí do Česka, vybere svým
dětem nějaké jméno, vlastně přezdívku, aby se to Čechům prostě dobře
vyslovovalo a pamatovalo. O ničem jiném to není. Většinou se snaží
vybrat takové jméno, které se tomu vietnamskému trošku podobá (Anh ⇒
Anička, Linh ⇒ Linda, Hang ⇒ Hanka, …) a nebo takové jméno, které umí
vyslovit. A nebo takové jméno, o kterém slyšeli od nějakých známých.
Takže potom se stává, že se spousta Vietnamců česky jmenuje prostě
stejně. Mezi velmi oblíbená jména patří třeba Honza, Toník (Tony),
Tomáš (Tomy) a nebo už zmíněná Anička.
…
Příjmení:
Většinu Čechů vždy zarazí, jak moc se vietnamská příjmení opakují.
Pak nabývají dojmu, že je to všude samý Nguyễn a tak jsou ti Vietnamci
jedna velká rodina. Ale opravdu to tak není. Například právě příjmení
Nguyễn je příjmení, které kdysi neslo dokonce několik vládnoucích
rodin. Je tedy opravdu hojně rozšířené, ale neznamená, že jsou to
všichni příbuzní. Představte si třeba, že by všichni Novákové byli
příbuzní. A teď si představte, že by přijmení „Novák“ bylo u nás
ještě několikrát rozšířenější, než je teď. Dá se říct, že je ve
Vietnamu přibližně 14 nejrozšířenějších příjmení (Nguyễn,
Trần, Lê, Huỳnh/Hoàng, Phạm, Phạn, Vũ/Võ, Đăng, Bùi, Đỗ, Hồ,
Ngô, Dương, Ly), které se pořád opakují.
Zdroj:
http://hogreta.blog.cz/1406/vietnamska-jmena
Odpověděl/a – 20.prosinec 19:48
„Máme ve třídě Vietnamku, jmenuje se Anh a to v překladu znamená Anička.“
S touto větou (a variacemi na tuto větu) se setkávám poměrně často. Bohužel vás musím vyvést z omylu, vietnamské jména se do těch českých opravdu nedají překládat. Vietnamská jména většinou vycházejí z běžných slov, jako je třeba „hora“, „řeka“, „leknín“, „čestný“, „vítězství“, „statečný“, „spravedlnost“,… Pokud se vám tedy nějaký Vietnamec představí českým jménem (a nenarodil se v Česku), pak je to jméno, které si buď vymyslel sám a nebo mu ho vymysleli rodiče.
Většina rodičů potom, co s dětmi přiletí do Česka, vybere svým
dětem nějaké jméno, vlastně přezdívku, aby se to Čechům prostě dobře
vyslovovalo a pamatovalo. O ničem jiném to není. Většinou se snaží
vybrat takové jméno, které se tomu vietnamskému trošku podobá (Anh ⇒
Anička, Linh ⇒ Linda, Hang ⇒ Hanka, …) a nebo takové jméno, které umí
vyslovit. A nebo takové jméno, o kterém slyšeli od nějakých známých.
Takže potom se stává, že se spousta Vietnamců česky jmenuje prostě
stejně. Mezi velmi oblíbená jména patří třeba Honza, Toník (Tony),
Tomáš (Tomy) a nebo už zmíněná Anička.
…
Příjmení:
Většinu Čechů vždy zarazí, jak moc se vietnamská příjmení opakují.
Pak nabývají dojmu, že je to všude samý Nguyễn a tak jsou ti Vietnamci
jedna velká rodina. Ale opravdu to tak není. Například právě příjmení
Nguyễn je příjmení, které kdysi neslo dokonce několik vládnoucích
rodin. Je tedy opravdu hojně rozšířené, ale neznamená, že jsou to
všichni příbuzní. Představte si třeba, že by všichni Novákové byli
příbuzní. A teď si představte, že by přijmení „Novák“ bylo u nás
ještě několikrát rozšířenější, než je teď. Dá se říct, že je ve
Vietnamu přibližně 14 nejrozšířenějších příjmení (Nguyễn,
Trần, Lê, Huỳnh/Hoàng, Phạm, Phạn, Vũ/Võ, Đăng, Bùi, Đỗ, Hồ,
Ngô, Dương, Ly), které se pořád opakují.
Zdroj:
http://hogreta.blog.cz/1406/vietnamska-jmena
…
Vychází se ze skutečnosti, že vietnamská osobní jména, která bývají
zpravidla trojčlenná (Pham Van Dong), méně často dvojčlenná (To Hun) a
čtyřčlenná (Tran Binh Quan Ninh), jsou pro Čechy špatně
identifikovatelná z hlediska rozlišování
jmen.
Na prvním místě sice stává příjmení (např. Nguyen) a po něm následuje
jméno nebo ostatní část osobního jména (např. Van Gian, celé: Nguyen Van
Gian)
Zdroj:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6505