Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 26.listopad 17:18

Není snadné odpovědět.

Aristoteles vycházel z toho,, že přirozené a prospěšné je to, když tělu vládne duše, nad city převažuje rozum a vše, co s rozumem souvisí. Jinak to člověku škodí.,

Tvrdí, že všechno má svou příčinu a následky. Tato příčina je u všeho stejná, je to tzv. hybatel, které je obdobou toho, co se označuje jako Bůh. Tento první hybatel je rozum, účel a zákon, tedy to, co zabezpečuje pořádek na světě.

Aristotelova příčina dnes znamená účel.

Praktické jednání člověka směřuje k dobru, tedy dobro je to, co je cílem člověka, ale i dobrem celého státu, tedy všech.

Kažná činnost má záměr, cíl a účel. Cíl všeho, co máme konat, bude tím uskutečnitelným dobrem. Etika štěst

Člověk má v sobě duši rostlinnou, zvířecí a tu, která pochází od Boha. K tomu všem ještě rozum.

Takže propojení všech těchto tří duši a rozumu je příčinou popsaného chování a uvědomění si toho negativního. To vše má člověka dovést k štěstí, blaženosti.

Jenže dnes už to tak není. Pokud lidem jde o dobro, blaženost atd. tak jen o to vlastní, nikoliv o dobro celé společnosti, tedy všech.

annas

Odpověděl/a – 26.listopad 17:44

Není snadné odpovědět.

Aristoteles vycházel z toho,, že přirozené a prospěšné je to, když tělu vládne duše, nad city převažuje rozum a vše, co s rozumem souvisí. Jinak to člověku škodí.,

Tvrdí, že všechno má svou příčinu a následky. Tato příčina je u všeho stejná, je to tzv. hybatel, které je obdobou toho, co se označuje jako Bůh. Tento první hybatel je rozum, účel a zákon, tedy to, co zabezpečuje pořádek na světě.

Aristotelova příčina dnes znamená účel.

Praktické jednání člověka směřuje k dobru, tedy dobro je to, co je cílem člověka, ale i dobrem celého státu, tedy všech.

Kažá činnost má záměr, cíl a účel. Cíl všeho, co máme konat, bude tím uskutečnitelným dobrem. Etika štěstí, blaženosti vychází z ctnosti (rozpoznání toho, co je dobré), která není člověku daná.. Ctnosti jsou etické (morální) ale rozumové (vědění).

Člověk má v sobě duši rostlinnou, zvířecí a tu, která pochází od Boha. K tomu všemu ještě rozum.

Takže nevhodné propojení všech těchto tří duši a rozumu je příčinou popsaného chování a neuvědomění si toho negativního. To vše pak nevede k štěstí, blaženosti. Nutná je výchova.

Jenže dnes už to tak není. Pokud lidem jde o dobro, blaženost atd. tak jen o to vlastní, nikoliv o dobro celé společnosti, tedy všech.

--
„Během všech našeich nejtemnějších okamžiků je třeba, abychom viděli světlo.“ Aristoteles