Historie úprav
Odpověděl/a – 19.listopad 19:19
Marat návštěvy nepřijímal.
"Od počátku roku 1793 se Marat postupně měnil. To už žil s družkou Simonne. Čím víc stoupal teror v jeho okolí, tím byl umírněnější. A také čím dál tím víc nemocný. Migréna se zhoršovala, ekzém mu zkrabatil pokožku na půlce těla. Musel se celé dny máčet ve vodě. Přestal vycházet a už pouze psal.
A pak přišla slečna Cordayová. S dlouhými světle kaštanovými vlasy a modrýma očima. Na svůj čin se pečlivě připravovala. Aristokratka, která sympatizovala s girondisty a vytýkala jim, že jsou příliš mírní. Bydlela v Caen a 11. července 1793 odtud odjela do Paříže s cílem zabít Marata.
Původně chtěla Přítele lidu probodnout v Konventu, ale on už tam
nedocházel. A tak jej 13. července navštívila doma v ulici
Cordeliérů.
Byla u jeho dveří celkem třikrát. Dvakrát ji Simonne Evrardová odbyla
s tím, že Marat je nemocen. Potřetí v osm večer konečně dívku vpustila
dovnitř. Cordayová tvrdila, že má nějaké zprávy o piklech girondistů.
Předala dokonce Evrardové dva dopisy pro Marata. Poté, co vstoupila do
obývacího pokoje, kde Marat ve vaně psal, zavřela Evrardová za
Charlottou dveře.
V jednom okamžiku, kdy Marat upřeně hleděl na papír, se k němu
Charlotta vrhla, vytáhla nůž zpod fiží a vrazila jej Maratovi přímo do
srdce. Stačil prý ještě zvolat: „To mně, milá přítelkyně, to mně?“
Poté zemřel. Cordayová netušila, že zabila muže, který by podle lékařů
přežil sotva dva měsíce.
Svým způsobem mu ulehčila bolestivé umírání. A možná mu ušetřila
i takový konec, jaký čekal na Robespierra, kterému před popravou ještě
roztříštili kulkou celou spodní čelist. Cordayová byla po vraždě
zadržena. U revolučního tribunálu později prohlásila: „Prokázala jsem
Francii takovou službu, jako kdybych skolila tygra, který uprchl ze
sibiřských pralesů, aby se v našich končinách nachlemtal lidské krve.“
Charlotta Cordayová byla popravena 17. července 1793.
Jean Paul Marat měl ve chvíli své smrti tmavé mastné vlasy ovinuté špinavým ručníkem, ušmudlanou pokrývku přes ramena a tenounké hubené nažloutlé ruce opřené o prkno, na němž psal. I tady – ve vystydlé vodě. Jen oči mohly zaujmout, obrovské šedozelené oči, a široká, jak mnozí říkali, ropuší ústa.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/220738-revolucionare-zastihla-vrazedkyne-ve-vane.html
Odpověděl/a – 19.listopad 19:22
Marat návštěvy nepřijímal.
"Od počátku roku 1793 se Marat postupně měnil. To už žil s družkou Simonne. Čím víc stoupal teror v jeho okolí, tím byl umírněnější. A také čím dál tím víc nemocný. Migréna se zhoršovala, ekzém mu zkrabatil pokožku na půlce těla. Musel se celé dny máčet ve vodě. Přestal vycházet a už pouze psal.
A pak přišla slečna Cordayová. S dlouhými světle kaštanovými vlasy a modrýma očima. Na svůj čin se pečlivě připravovala. Aristokratka, která sympatizovala s girondisty a vytýkala jim, že jsou příliš mírní. Bydlela v Caen a 11. července 1793 odtud odjela do Paříže s cílem zabít Marata.
Původně chtěla Přítele lidu probodnout v Konventu, ale on už tam
nedocházel. A tak jej 13. července navštívila doma v ulici
Cordeliérů.
Byla u jeho dveří celkem třikrát. Dvakrát ji Simonne Evrardová odbyla
s tím, že Marat je nemocen. Potřetí v osm večer konečně dívku vpustila
dovnitř. Cordayová tvrdila, že má nějaké zprávy o piklech girondistů.
Předala dokonce Evrardové dva dopisy pro Marata. Poté, co vstoupila do
obývacího pokoje, kde Marat ve vaně psal, zavřela Evrardová za
Charlottou dveře.
V jednom okamžiku, kdy Marat upřeně hleděl na papír, se k němu Charlotta vrhla, vytáhla nůž zpod fiží a vrazila jej Maratovi přímo do srdce. Poté zemřel.
Cordayová netušila, že zabila muže, který by podle lékařů přežil sotva dva měsíce. Charlotta Cordayová byla popravena 17. července 1793.
Jean Paul Marat měl ve chvíli své smrti tmavé mastné vlasy ovinuté špinavým ručníkem, ušmudlanou pokrývku přes ramena a tenounké hubené nažloutlé ruce opřené o prkno, na němž psal. I tady – ve vystydlé vodě. Jen oči mohly zaujmout, obrovské šedozelené oči, a široká, jak mnozí říkali, ropuší ústa.
https://www.novinky.cz/veda-skoly/historie/220738-revolucionare-zastihla-vrazedkyne-ve-vane.html