Historie úprav
Odpověděl/a – 19.červen 22:09
Pamatuji si na svého nejblíbenějšího šéfa Johna McCromacka. Ten byl neuvěřitelně laskavý, klidný, vážil si svých podřízených, přitom neměl mindráky, dovedl říct, co chce a vysvětlit to, měl srovnané priority, byl normální, skromný, usměvavý. Bylo radost pro něj dělat a nikoho nemusel do práce honit, pro něj všichni dělali rádi, aniž by je motitoval odměnami nebo nějakým hysterickým entuziasmem, vzdušnými zámky a přehnanými pochvalami. Nikdy nezvedl hlas, ale zároveň nikomu netrpěl špatnou práci nebo šlendrián.
Odpověděl/a – 19.červen 22:12
Pamatuji si na svého nejblíbenějšího šéfa Johna McCromacka. Ten byl
neuvěřitelně laskavý, klidný, vážil si svých podřízených, přitom
neměl mindráky, dovedl říct, co chce a vysvětlit to, měl srovnané
priority, byl normální, skromný, usměvavý. Bylo radost pro něj dělat a
nikoho nemusel do práce honit, pro něj všichni dělali rádi, aniž by je
motivoval odměnami nebo nějakým hysterickým entuziasmem, vzdušnými zámky
a přehnanými pochvalami. Nikdy nezvedl hlas, ale zároveň nikomu netrpěl
špatnou práci nebo šlendrián.
Co jsme na něm oceňovali, že to nebyl jen manažer, ale rozuměl i odborně
tomu, co dělali jeho podřízení a dovedl rozdávat ne hraběcí rady, ale
opravdu odborné rady, kudy na to dál, když se práce někdy zasekla.
Manažery, kteří nejsou odborníky ve svém resortu, lidi moc neberou,
i když tito manažeři v to doufají a namlouvají si, že na řízení
resortu stačí pouhý management.