Historie úprav
Odpověděl/a – 26.květen 17:58
Vidím to takto:
Pojem „hříšná duše“ mi jasně říká, že jako člověk jsem se
narodil nedokonalý, tedy zotročeným hříchem. Hřích v tomto případě
znamená ztrátu dokonalosti zděděnou po našem prapředkovi Adamovi, který
s Evou mohl žít na zemi věčně a být dokonalý, ale za jistých podmínek.
Zásadní podmínka byla poslušnost Stvořitele – Boha. Adam i Eva se stali
hříšnými v okamžiku, kdy (na popud padlého anděla Satana) jedením ovoce
ze stromu poznání dobrého a zlého dali najevo opovržení Boží autoritou
rozhodovat o tom, co je pro člověka správné a co ne. Následky si (na
základě dědičnosti) neseme všichni bez výjimky.
Co tehdy Stvořitel v lidském těle změnil, že lidé stárnou, trpí nemocemi a umírají, dodnes vědcům není jasné. Někteří vědci ale už několikrát potvrdili, že kdyby schopnost regenerace buněk v lidském těle fungovala na 100%, mohli by lidé skutečně žít věčně. To není žádná utopie, ani dětinské přání, ale realita!
Člověk nemusí prokazatelně trpět nějakou úchylkou, aby mohl být prohlášen za hříšnou duši. Hříšný se člověk rodí a na následky hříchu také umírá. Vypadá to jako beznadějná situace, ale není. Ovšem, pokud se člověk vydá správnou cestou..
Janovo evangelium 3:16–21 říká:
"Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného
Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl
věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět,
ale aby byl svět skrze něho zachráněn. Kdo v něj projevuje víru, nemá
být souzen. Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru
ve jméno jediného zplozeného Božího Syna. A to je základ pro soud, že
světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo,
neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci,
nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.
Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly
učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“
Odpověděl/a – 26.květen 18:07
Vidím to takto:
Pojem „hříšná duše“ mi jasně říká, že jako člověk jsem se
narodil nedokonalý, tedy zotročeným hříchem. Hřích v tomto případě
znamená ztrátu dokonalosti zděděnou po našem prapředkovi Adamovi, který
s Evou mohl žít na zemi věčně a být dokonalý, ale za jistých podmínek.
Zásadní podmínka byla poslušnost Stvořitele – Boha a to z lásky
k němu. Adam i Eva se stali hříšnými v okamžiku, kdy (na popud padlého
anděla Satana) jedením ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého dali najevo
opovržení Boží autoritou rozhodovat o tom, co je pro člověka správné a
co ne. Následky si (na základě dědičnosti) neseme všichni bez
výjimky.
Co tehdy Stvořitel v lidském těle změnil, že lidé stárnou, trpí nemocemi a umírají, dodnes vědcům není jasné. Někteří vědci ale už několikrát potvrdili, že kdyby schopnost regenerace buněk v lidském těle fungovala na 100%, mohli by lidé skutečně žít věčně. To není žádná utopie, ani dětinské přání, ale realita!
Člověk nemusí prokazatelně trpět nějakou úchylkou, aby mohl být prohlášen za hříšnou duši. Hříšný se člověk rodí a na následky hříchu také umírá. Vypadá to jako beznadějná situace, ale není. Ovšem, pokud se člověk vydá správnou cestou..
Janovo evangelium 3:16–21 říká:
"Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného
Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl
věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět,
ale aby byl svět skrze něho zachráněn. Kdo v něj projevuje víru, nemá
být souzen. Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru
ve jméno jediného zplozeného Božího Syna. A to je základ pro soud, že
světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo,
neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci,
nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.
Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly
učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“