Historie úprav
Odpověděl/a – 22.květen 17:07
Velmi těžké … rodiče už nemám, oec zemřel brzy, o matku jsem se postarala, i když to bylo někdy velmi náročné…
Je to problém, který souvisí s morálkou společnosti, se vztahy mezi mladými a starými. Opět se si připomněla jednu otázku, kdy jedna dívka v odpovědi napsala, že starého života není škoda.
Net je plný článků na téma důstojného či kvalitního podzimu, ale za bohužel bohužel částku Kč 22.000 si málokdo může dovolit.
Jitka Chalánkové, poslankyně za TOP09 napsala
„Stát musí vytvořit takový systém, který starším lidem umožní se
státní podporou zůstat tam, kde jsou zvyklí. A současně rozšiřoval
síť speciálních zařízení pro ty seniory, kteří již samostatného
života schopní nejsou. Atd. „
Je rozdíl mezi slovy chtít a muset … jinde píší, nespoléhejte na stát, našetřete si.. Myslím, že stát by se měl postarat o staré, především nemohoucí spoluobčany. Vždyť přece pracovali a vytvářeli hodnoty a přinesli užitek další generaci …
Samozřejmě, kdo mohl si něco našetřil. Jenže při výši průměrného důchodu by dotyčný by mohl být zabezpečený jen asi tak na rok, možná i méně.
Už kdysi v minulosti platilo, že jedni rodiče uživí i 10 dětí, ale 10 dětí neužíví ani jednoho …
Na péči by se měly částečně spolupodílet i děti, kteří mají ve staří vyživovací povinnost ke svým rodičům, ale …
Záleží na tom, jako rodče své potomky vychovali, zda mezi nimi panovala důvěra, respekt atd. Možná někde udělali rodiče ve výchově chybu, naučili děti jen brát, nikoliv dávat … někdy i přílišná láska, je na škodu.
Je to individuální. Ale na druhé straně jde o možností a okolnosti. Jsou prostě situace, kdy děti mohou chtít sebevíc, ale nejde to…. Třeba i to, že péči o nemohoucího člověka, byť ho má rád, někdo nezvládne fyzicky či psychicky ….Je třeba posuzovat individuálně… Pokud rodič skončí v ústavu, být s ním ve styku, dávat mu najevo svou lásku, i když se domnívá že nikoho nevnímá …
Odpověděl/a – 22.květen 17:26
Velmi těžké … rodiče už nemám, oec zemřel brzy, o matku jsem se postarala, i když to bylo někdy velmi náročné…
Je to problém, který souvisí s morálkou společnosti, se vztahy mezi mladými a starými. Opět jsem si připomněla jednu otázku, kdy dívka v odpovědi napsala, že starého života není škoda.
Bude si vážit stáří, až sama zestárne a zjistí, že někomu mladému bude překážkou …
Net je plný článků na téma důstojnéhó stář, i ale bohužel částku přes 20.000 Kčs měsíčně si málokdo může dovolit.
Jitka Chalánkové, poslankyně za TOP09 napsala :
„Stát musí vytvořit takový systém, který starším lidem umožní se
státní podporou zůstat tam, kde jsou zvyklí. A současně rozšiřoval
síť speciálních zařízení pro ty seniory, kteří již samostatného
života schopní nejsou. Atd. „
Je rozdíl mezi slovy chtít a muset … jinde píší, nespoléhejte na stát, našetřete si.. Myslím, že stát by se měl postarat o staré, především nemohoucí spoluobčany. Vždyť přece pracovali a vytvářeli hodnoty a přinesli užitek další generaci …
Samozřejmě, kdo mohl, si něco našetřil. Jenže při výši průměrného důchodu by dotyčný mohl být zabezpečený jen tak na rok, možná i méně.
Už kdysi v minulosti platilo, že jedni rodiče uživí i 10 dětí, ale 10 dětí neužíví ani jednoho …
Na péči by se měly částečně spolupodílet i děti, kteří mají ve staří vyživovací povinnost ke svým rodičům, ale …
Záleží na tom, jako rodče své potomky vychovali, zda mezi nimi panovala důvěra, respekt atd. Možná někde udělali rodiče ve výchově chybu, naučili děti jen brát, nikoliv dávat … někdy i přílišná láska, je na škodu.
Je to individuální. Ale na druhé straně jde o možností a okolnosti. Jsou prostě situace, kdy děti mohou chtít sebevíc, ale nejde to…. Třeba i to, že péči o nemohoucího člověka, byť ho mají rády, někdy nezvládou fyzicky či psychicky ….Je třeba posuzovat individuálně… Pokud rodič skončí v ústavu, je vhodné být s ním ve styku, dávat mu najevo svou lásku, i když se domnívají, že nikoho nevnímá …
Stáří se má ctít…
Odpověděl/a – 22.květen 18:52
Velmi těžké … rodiče už nemám, oec zemřel brzy, o matku jsem se postarala, i když to bylo někdy velmi náročné…
Je to problém, který souvisí s morálkou společnosti, se vztahy mezi mladými a starými. Opět jsem si připomněla jednu otázku, kdy dívka v odpovědi napsala, že starého života není škoda.
Bude si vážit stáří, až sama zestárne a zjistí, že někomu mladému bude překážkou …
Net je plný článků na téma důstojnéhó stář, i ale bohužel částku přes 20.000 Kčs měsíčně si málokdo může dovolit.
Jitka Chalánkové, poslankyně za TOP09 napsala :
„Stát musí vytvořit takový systém, který starším lidem umožní se
státní podporou zůstat tam, kde jsou zvyklí. A současně rozšiřoval
síť speciálních zařízení pro ty seniory, kteří již samostatného
života schopní nejsou. Atd. „
Je rozdíl mezi slovy chtít a muset … jinde píší, nespoléhejte na stát, našetřete si.. Myslím, že stát by se měl postarat o staré, především nemohoucí spoluobčany. Vždyť přece pracovali a vytvářeli hodnoty a přinesli užitek další generaci …
Samozřejmě, kdo mohl, si něco našetřil. Jenže při výši průměrného důchodu by dotyčný mohl být zabezpečený jen tak na rok, možná i méně.
Už kdysi v minulosti platilo, že jedni rodiče uživí i 10 dětí, ale 10 dětí neužíví ani jednoho …
Na péči by se měly částečně spolupodílet i děti, které mají ve staří vyživovací povinnost ke svým rodičům, ale …
Záleží na tom, jako rodče své potomky vychovali, zda mezi nimi panovala důvěra, respekt atd. Možná někde udělali rodiče ve výchově chybu, naučili děti jen brát, nikoliv dávat … někdy i přílišná láska, je na škodu.
Je to individuální. Ale na druhé straně jde o možností a okolnosti. Jsou prostě situace, kdy děti mohou chtít sebevíc, ale nejde to…. Třeba i to, že péči o nemohoucího člověka, byť ho mají rády, někdy nezvládou fyzicky či psychicky ….Je třeba posuzovat individuálně… Pokud rodič skončí v ústavu, je vhodné být s ním ve styku, dávat mu najevo svou lásku, i když se domnívají, že nikoho nevnímá …
Stáří se má ctít…