Historie úprav

Jose1f

Odpověděl/a – 27.duben 17:15

On není deník jako deník. Pamatuji, jedna mladá pracovnice si v práci psala deník. V něm pomlouvala své spolupracovníky. Jednou deníček zapomněla po práci na stole. Našla ho uklízečka a předala vedoucímu. Tak takový deník nedoporučuji.
Když ale chcete něčeho dosáhnout, být úspěšní, potom je deník nezbytností. Stanovíte si v něm cíle a hodnotíte jejich plnění. Porovnání cílů s tím, jak situaci vidíte několik dnů později, může být velmi poučné. Zápisy do deníku dělejte s vědomím, že se může stát, že si je přečte někdo cizí. Pište proto tak, abyste se za své zápisky nemuseli stydět.
Jestli jsem si já psal deník? Ano, nejméně desetkrát. Vždycky jsem začal s velkými plány, ale potom jsem jaksi zapomněl a deník jsem objevil náhodně až po letech. Mám ty deníčky schované a rád se k nim vracím. Co tenkrát bylo důležité, dnes vidím úplně jinak.
Na jeden deníček vzpomínám rád. Jako mladí absolventi jsme měli dojem, že máme nízký plat. Vznesli jsme náš požadavek na vedení podniku, ale odpovědí bylo, že nejsou peníze. Přitom služebně starší kolegové přidáváno dostávali. Deníček k této kauze jsem psal rok a půl, až do vítězného konce – dostali jsme přidáno.
Čím byl tento deníček užitečný? Řešili jsme třeba problém: Když nám neplatí, nebudeme dělat. Ukázalo se, že je lepší jít na to obráceně: Budeme pracovat co nejlépe, i když nás špatně platí. Proč je to lepší? Ti co pracovali co nejlépe, získali praxi a byl o ně zájem – dostali přidáno jinde.

Jose1f

Odpověděl/a – 28.duben 13:38

On není deník jako deník. Pamatuji, jedna mladá pracovnice si v práci psala deník. V něm pomlouvala své spolupracovníky. Jednou deníček zapomněla po práci na stole. Našla ho uklízečka a předala vedoucímu. Tak takový deník nedoporučuji.
Když ale chcete něčeho dosáhnout, být úspěšní, potom je deník nezbytností. Stanovíte si v něm cíle a hodnotíte jejich plnění. Porovnání cílů s tím, jak situaci vidíte několik dnů později, může být velmi poučné. Zápisy do deníku dělejte s vědomím, že se může stát, že si je přečte někdo cizí. Pište proto tak, abyste se za své zápisky nemuseli stydět.
Jestli jsem si já psal deník? Ano, nejméně desetkrát. Vždycky jsem začal s velkými plány, ale potom jsem jaksi zapomněl a deník jsem objevil náhodně až po letech. Mám ty deníčky schované a rád se k nim vracím. Co tenkrát bylo důležité, dnes vidím úplně jinak.
Na jeden deníček vzpomínám rád. Jako mladí absolventi jsme měli dojem, že máme nízký plat. Vznesli jsme náš požadavek na vedení podniku, ale odpovědí bylo, že nejsou peníze. Přitom služebně starší kolegové přidáváno dostávali. Deníček k této kauze jsem psal rok a půl, až do vítězného konce – dostali jsme přidáno.
Čím byl tento deníček užitečný? Řešili jsme třeba problém: Když nám neplatí, nebudeme dělat. Ukázalo se, že je lepší jít na to obráceně: Budeme pracovat co nejlépe, i když nás špatně platí. Proč je to lepší? Ti co pracovali co nejlépe, získali praxi a byl o ně zájem – dostali přidáno jinde.