Historie úprav
Odpověděl/a – 25.březen 10:03
Vyjdu z historie jazyka.
Slovenština je národní jazyk Slováků, čeština pak Čechů. Používání jednoho jazyka by byla ztrátou identity druhého národa.
Slovenština je svébytný jazyk, který se vyvíjel samostatně, i když např. z období Velké Moravy či používání tzv. bibličtiny má některá slova významově shodná s češtinou, ale liší se hláskově. Samozřejmě existují jiná, která se liší od češtiny a svědčí o rozdílném vývoji češtiny a slovenštiny.
Spisovná slovenština je mladší než čeština, vyvíjela se jiným způsobem nejen v oblasti slovní zásoby, ale i mluvnice. Převzala to, co bylo výhodnější, co odpovídalo jejím podmínkám. Např. skloňování a shoda je jednodušší než česká.
Jazyk je jedním ze znaků národa. Vzhledem k jazyku je téměř celé 20. století relativně krátkým obdobím, kdy jsme žili společně jako dva národy v jednom státě a rozdílné jazyky nevadily.
Když vznikly dvě samostatné republiky, je pravda, že slovenštinu je slyšet méně, často k naší škodě. Slovenština vymizela z televizních pořadů, slovenská literatura se probírá okrajově jako literatura cizí atd. Mám rodinu na Slovensku, takže si mluvený jazyk pravidelně oživuji. Některá slova jsou jiná, ale z kontextu se dá porozumět.
Vztahy mezi lidmi nezáleží na tom, kterým jazykem mluví, ale co říkají. A jak se chovají. Respekt mají ti lidé, kteří si ho zaslouží, nejde ho vynutit. Jsme si přece jistým způsobem podobni, stejně jako naše jazyky, ale na obou stranách se najdou lidé, kteří nechtějí rozumět. Ale domnívám se, že většina lidí má vzájemné dobré vztahy.
„Přece národ bez jazyka je národem bez srdce“ – velšské přísloví. .
Odpověděl/a – 25.březen 10:15
Vyjdu z historie jazyka.
Slovenština je národní jazyk Slováků, čeština pak Čechů. Používání jednoho jazyka by byla ztrátou identity druhého národa.
Slovenština je svébytný jazyk, který se vyvíjel samostatně, i když např. z období Velké Moravy či používání tzv. bibličtiny má některá slova významově shodná s češtinou, ale liší se hláskově. Samozřejmě existují jiná, která se liší od češtiny a svědčí o rozdílném vývoji češtiny a slovenštiny.
Spisovná slovenština je mladší než čeština, vyvíjela se jiným způsobem nejen v oblasti slovní zásoby, ale i mluvnice. Převzala to, co bylo výhodnější, co odpovídalo jejím podmínkám. Např. skloňování a shoda je jednodušší než česká.
Jazyk je jedním ze znaků národa. Vzhledem k jazyku je téměř celé 20. století relativně krátkým obdobím, kdy jsme žili společně jako dva národy v jednom státě a rozdílné jazyky nevadily, vzájemně jsme je respektovali. .
Když vznikly dvě samostatné republiky, je pravda, že slovenštinu je slyšet méně, často k naší škodě. Slovenština vymizela z televizních pořadů, slovenská literatura se probírá okrajově jako literatura cizí atd. Mám rodinu na Slovensku, takže si mluvený jazyk pravidelně oživuji. Některá slova jsou jiná, ale z kontextu se dá porozumět.
Vztahy mezi lidmi nezáleží na tom, kterým jazykem mluví, ale co říkají. A jak se chovají. Respekt mají ti lidé, kteří si ho zaslouží, nejde ho vynutit.
I když jsme dva národy, jsem si přece jistým způsobem podobni, stejně jako naše jazyky. Ale na obou stranách se najdou lidé, kteří nechtějí rozumět. Ale domnívám se, že většina lidí má vzájemné dobré vztahy, i když žije v jiném státě. .
„Přece národ bez jazyka je národem bez srdce“ – velšské přísloví. .
