Historie úprav
Odpověděl/a – 22.březen 10:51
Četl jste Komenského Labyrint světa a ráj srdce?
Poutníka doprovázelo Mámení, růžové brýle, které měl nasazené křivo, takže mohl srovnat sktuečnost , jak se mu jevila a jaká byla.
Jenže byl věřící, vyřešil to tak, že se uchýlil do své srdce a
obrátil se ke Kristu.
–
Poutník připustil, že svět je nespravedlivý, ale v současnosti to tak
určitě není.
–
Myslím si, že růžové brýle si člověk nasadí, když nerad vidí své
prohry, to nepříjemné již odnesl čas, který je v tomto směru milosrdný,
takže mírní i bolest. Proto existuje i zapomnění.
Každý máme minulost, žijeme přítomností, hledáme budoucnost.
Nikdo jiný nemůže rozhodnout za nás, zda si nasadíme růžové brýle, třeba to často pomůže přežít.
Nemůžeme jiné kvůli tomu soudit, i když má brýle mámení, nepřipustí, že skutečnost je jiná..
Nemůže se dívat jeho očima.. Kdysi jsem našla na netu a uschovala si.
„Dříve, než budeš někoho pomlouvat a soudit jeho život: obuj si jeho boty a projdi jeho cestu, jeho minulost, pociť jeho slzy, zažij jeho bolest, projdi roky, které prošel on zakopni na každém kameni, na kterém zakopl on! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako šel on. A až potom je možné soudit chování a tvrdit, že dotyčného znáte.“
Každý prožil něco jiného, dobrého i špatného. Někdo má krátkou paměť, jindy mu zrak zatemní růžové brýle, ale každý má právo na svou víru, názor atd., ale i na toleranci vůči jiným.
Co je pro jednoho dobré, pro druhého je špatné A naopak. Někdy je nutné nehrabat jen na své písečku, ale vidět i to, co je kolem.
Odpověděl/a – 22.březen 11:21
Četl jste Komenského Labyrint světa a ráj srdce?
Poutníka doprovázelo Mámení, růžové brýle, které měl nasazené křivo, takže mohl srovnat skurečnost , jak se mu v brýlích jevila a jaká byla, když se podíval škvírou.
Jenže byl věřící, vyřešil to tak, že se uchýlil do své srdce a
obrátil se ke Kristu.
–
Poutník připustil, že svět je nespravedlivý, ale v současnosti to tak
určitě není.
–
Myslím si, že růžové brýle si člověk nasadí, když nerad vidí své
prohry, to nepříjemné, co již odnesl čas, který je v tomto směru
milosrdný, takže mírní i bolest. Proto existuje i zapomnění.
Každý máme minulost, žijeme přítomností, hledáme budoucnost.
Nikdo jiný nemůže rozhodnout za nás, zda si nasadíme růžové brýle, třeba to často někomu pomůže přežít.
Nemůžeme jiné kvůli tomu soudit, i když nosí brýle mámení, ale žádnou škvírou nechce vidět, že skutečnost je jiná..
Nemůžeme se dívat jeho očima.. Kdysi jsem našla na netu a uschovala si.
„Dříve, než budeš někoho pomlouvat a soudit jeho život: obuj si jeho boty a projdi jeho cestu, jeho minulost, pociť jeho slzy, zažij jeho bolest, projdi roky, které prošel on, zakopni na každém kameni, na kterém zakopl on! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako šel on. A až potom je možné soudit chování a tvrdit, že dotyčného znáte.“
Každý prožil něco jiného, dobrého i špatného. Někdo má krátkou paměť, jindy mu zrak zatemní růžové brýle, ale každý má právo na svou víru, názor atd., ale neměla by mu chybět tolerance vůči jiným.
Co je pro jednoho dobré, pro druhého je špatné. A naopak. Někdy je nutné nehrabat jen na své písečku, ale vidět i to, co je kolem, tedy brýle sundat.