Dochy

Odpověděl/a – 30.leden 9:46

Zažil jsem něco podobného jako Zvonillka, naštěstí v trochu jemnější formě a naštěstí s trochu slabšími následky. Jak doma, tak ve škole. Nikdo jste nezažili učitelku jako dozor u okénka kde se vracelo nádobí?
Byla jídla, která mi nechutnala. To je asi u každého. Ale byla jídla, která mi dělala vážné problémy při polykání. Ucítit vzadu na patře kus tlustého, flaksy, nějakou houbu, znamenalo okamžitě se začít dávit. Dalo by se to nějak zvládnout, ale při neustálém nucení něco takového dojídat se blok dále prohluboval. Takže i tím obdobím, kdy jsem z masa preparoval každou žilku jsem si prošel. Teď maso běžně jím, to co mi nevyhovuje vykrájím a nechám, menší kusy tlustého zvládnu. Ale to nucení ve mě vybudovalo averzi i na některá další jídla, se kterými jsem původně vůbec potíže neměl.

Třeba když se vám vysmějí, že ten karbanátek co mi tak chutnal byl houbovej a já to vůbec nezjistil (a proč bych to měl zjišťovat, mně mleté věci nevadili, mně vadili jen ty velké hnusné kusy)… takže z averze k dušeným houbám se stala averze k jakýmkoli houbám, z averze k tlustému a k flaksám averze téměř k jakémukoli masu…

Dochy

Odpověděl/a – 30.leden 9:50

Zažil jsem něco podobného jako Zvonillka, naštěstí v trochu jemnější formě a naštěstí s trochu slabšími následky. Jak doma, tak ve škole. Nikdo jste nezažili učitelku jako dozor u okénka kde se vracelo nádobí?
Byla jídla, která mi nechutnala. To je asi u každého. Ale byla jídla, která mi dělala vážné problémy při polykání. Ucítit vzadu na patře kus tlustého, flaksy, nějakou houbu, znamenalo okamžitě se začít dávit. Dalo by se to nějak zvládnout, ale při neustálém nucení něco takového dojídat se blok dále prohluboval. Takže i tím obdobím, kdy jsem z masa preparoval každou žilku jsem si prošel. Teď maso běžně jím, to co mi nevyhovuje vykrájím a nechám, menší kusy tlustého zvládnu. Ale to nucení ve mě vybudovalo averzi i na některá další jídla, se kterými jsem původně vůbec potíže neměl.

Třeba když se vám vysmějí, že ten karbanátek co mi tak chutnal byl houbovej a já to vůbec nezjistil (a proč bych to měl zjišťovat, mně mleté věci nevadili, mně vadili jen ty velké hnusné kusy)… takže z averze k dušeným houbám se stala averze k jakýmkoli houbám, z averze k tlustému a k flaksám averze téměř k jakémukoli masu…

Ještě k tomu přístupu. Nevím nakolik byl rozšířen, ale u nás byli podobného názoru (téměř) všichni dospělí bez rozdílu vyznání 😉 Jak zarputilí komunisti (učitelky), kteří si asi vážili práce našich zemědělců, tak prarodiče, kteří jakékoli jídlo považovali za boží dar.