Historie úprav
Odpověděl/a – 4.říjen 9:49
Něco z filozofie
.
Nejslavnější je Protagorův výrok zní: „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ Kromě jiného jde o nesrovnalost mezi smyslovým a rozumovým poznáním.
Zajímavý je původ slova skutečnost. České „skutečnost“ souvisí se
slovem „skutek“ a je odvozeno od staročeského „skutiti“, udělat,
spáchat, podobně jako odpovídající německé Wirklichkeit od wirken,
působit, latinské actualitas od actus, čin, nebo řecké en-ergeia od ergon,
čin.
V. Machek: Etymologický slovník.
Zdánlivě skutečné je to, co se nám jeví, ale není to nikdy skutečnost. Skutečnost se nejeví, ta je v nás. Skutečnost (realita) je tedy pouze jedna a je absolutní.
Dokladem toho jsou optické klamy, kdy nesprávně vnímáme realitu. Oko
vidí obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je zobrazený. Občas
se s nimi setkáváme – barvy, různé mřížky, tvary. Obrázky, které
lze vnímat více způsoby. „Klameme“ mozek.
–
O tom, že se skutečností je to jinak, svědčí Platonova jeskyně. někde
jsem ji podrobně vysvětlovala.
Skutečnost jsou stíny, které se promítají na stěně v jeskyni. Okolní svět je to, co se děje venku, to přímo nevnímáme.
Na stěně se objevilo jakési představení", které se skládá z obrazů předmětů. Tou stěnou je náš mozek. Paprsky, které se promítají, je cesta informací našimi smysly a podněty z prostředí.
Nemůžeme se podívat přímo na předměty, které jsou na stěnu promítány, ale jen na ony stíny na stěně.
Odpovídá to tomu, že „vidíme“ mozkem.
Vesmír. Jeho vidění je v naší hlavě třeba správné, je skutečné, ale jak ho vidíme, je jiná věc. Vnímáme zřejmě jednodušeji svými smysly, tak,jak se nám jeví.
Odpověděl/a – 4.říjen 18:07
Něco z filozofie
.
Nejslavnější je Protagorův výrok zní: „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ Kromě jiného jde o nesrovnalost mezi smyslovým a rozumovým poznáním.
Zajímavý je původ slova skutečnost. České „skutečnost“ souvisí se
slovem „skutek“ a je odvozeno od staročeského „skutiti“, udělat,
spáchat, podobně jako odpovídající německé Wirklichkeit od wirken,
působit, latinské actualitas od actus, čin, nebo řecké en-ergeia od ergon,
čin.
V. Machek: Etymologický slovník.
Zdánlivě skutečné je to, co se nám jeví, ale není to nikdy skutečnost. Skutečnost se nejeví, ta je v nás. Skutečnost (realita) je tedy pouze jedna a je absolutní.
Dokladem toho jsou optické klamy, kdy nesprávně vnímáme realitu. Oko
vidí obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je zobrazený. Občas
se s nimi setkáváme – barvy, různé mřížky, tvary. Obrázky, které
lze vnímat více způsoby. „Klameme“ mozek.
–
O tom, že se skutečností je to jinak, svědčí Platonova jeskyně. někde
jsem ji podrobně vysvětlovala.
Skutečnost jsou stíny, které se promítají na stěně v jeskyni. Okolní svět je to, co se děje venku, to přímo nevnímáme.
Na stěně se objevilo jakési představení", které se skládá z obrazů předmětů. Tou stěnou je náš mozek. Paprsky, které se promítají, je cesta informací našimi smysly a podněty z prostředí.
Nemůžeme se podívat přímo na předměty, které jsou na stěnu promítány, ale jen na ony stíny na stěně.
Odpovídá to tomu, že „vidíme“ mozkem.
Vesmír. Jeho vidění je v naší hlavě třeba správné, je skutečné, ale jak ho vidíme, je jiná věc. Vnímáme zřejmě jednodušeji svými smysly tak ,jak se nám jeví.
Odpověděl/a – 4.říjen 19:32
Něco z filozofie
.
Nejslavnější je Protagorův výrok zní: „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“ Kromě jiného jde o nesrovnalost mezi smyslovým a rozumovým poznáním.
Zajímavý je původ slova skutečnost. České „skutečnost“ souvisí se
slovem „skutek“ a je odvozeno od staročeského „skutiti“, udělat,
spáchat, podobně jako odpovídající německé Wirklichkeit od wirken,
působit, latinské actualitas od actus, čin, nebo řecké en-ergeia od ergon,
čin.
V. Machek: Etymologický slovník.
Zdánlivě skutečné je to, co se nám jeví, ale není to nikdy skutečnost. Skutečnost se nejeví, ta je v nás. Skutečnost (realita) je tedy pouze jedna a je absolutní.
Dokladem toho jsou optické klamy, kdy nesprávně vnímáme realitu. Oko
vidí obrázek, ale mozek ho interpretuje jinak, než jak je zobrazený. Občas
se s nimi setkáváme – barvy, různé mřížky, tvary. Obrázky, které
lze vnímat více způsoby. „Klameme“ mozek.
–
O tom, že se skutečností je to jinak, svědčí Platonova jeskyně. někde
jsem ji podrobně vysvětlovala.
Skutečnost jsou stíny, které se promítají na stěně v jeskyni. Okolní svět je to, co se děje venku, to přímo nevnímáme.
Na stěně se objevilo jakési „předvádění“, které se skládá z obrazů předmětů. Tou stěnou je náš mozek. Paprsky, které stíny promítají, je cesta informací získaných našimi smysly a podněty z prostředí.
Nemůžeme se podívat přímo na předměty, které jsou na stěnu promítány, ale jen na ony stíny na stěně.
Odpovídá to tomu, že „vidíme“ mozkem.
Vesmír. Jeho vnímání, „vidění“ je v naší hlavě třeba správné, je skutečné, ale jak ho vidíme, je jiná věc – stejně jako v Platonově jeskyni. Vnímáme zřejmě jednodušeji svými smysly tak, ,jak se nám jeví.Co se nám jeví, jej jen zdánlivá sktuečnost. .
