Odpověděl/a – 6.září 17:17
Když se děti stanou neoprávněným žalobníčkem, ostatní na ně pokřikují slovy:
„Žalobníček žaluje,
pod nosem si maluje.
Namaloval husu,
potom jí dal pusu.
Husa pusu nechtěla,
tak mu facku vlepila.“
Verše jsou krátké a jednoduché, rýmují se.
Řekla bych, že básnička má působit preventivně a naučit děti rozlišovat, co je a není žalování.
Jenže když se stane něco horšího a různým deliktům by se dalo zabránit, byl by žalobníček prospěšný? Šlo by opravdu o žalování, nikoliv o nahlášení něčeho podstatného pověřené osobě?
U dospělých je to jinak, tak se spíš mluví o „napráskání“, donášení z různých důvodů.
Odpověděl/a – 6.září 17:23
Když se děti stanou neoprávněným žalobníčkem, ostatní na ně pokřikují slovy:
„Žalobníček žaluje,
pod nosem si maluje.
Namaloval husu,
potom jí dal pusu.
Husa pusu nechtěla,
tak mu facku vlepila.“
Verše jsou krátké a jednoduché, rýmují se.
Řekla bych, že básnička má působit preventivně a naučit děti rozlišovat, co je a není žalování.
Jenže když se stane něco špatného, dítě to vidí, někomu řekne, je možné různým deliktům zabránit, jde o žalobníčky? Nejde o žalování, ale o nahlášení něčeho podstatného pověřené či zodpovědné osobě.
Žalují většinou děti, proto by se měly vést k tomu, že závažné situace se dají vyřešit jinak než žalováním.
U dospělých se spíš mluví o „napráskání“, donášení z různých důvodů.