Historie úprav
Odpověděl/a – 16.srpen 8:02
Jde spíš o četbu doporučenou. Pojem povinná se traduj z minulosti. .
Z knih, jejich konkrétního vydání, se objeví ukázky u státní maturity, např. při rozboru textu atd. Pokud se na četbu vykašlete, nemusí se to vyplatit u státní maturity.
U školní maturity záleží na vašem vyučujícím, jak způsobem četbu zkouší. Zde to nemusí být takový problém.
Překlady již přeložených děl se liší, především jazykově. Nový
překlad může být horší než původní, případně naopak.
–
Máte-li zájem, přečtěte si rozhovor Terezy Jiráskové
s překladateli.
Např.
„Existují dva překlady autora jménem Leonard Rosten, Tahy pana kaplana.
Lidé, kteří tento román přečetli poprvé, byl v překladu Pavla Eisnera,
nedají na něj dopustit, ti, kteří ho četli v překladu Antonína Přidala,
mají úplně stejné pocity, a přitom, pak se tam čeština komolí vždycky
různým způsobem. U Eisnera spíše po německu, u Přidala spíše po
dětsku a oba tyto překlady mají své oprávnění.“
http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/preklady-jiz-prelozenych-del--134124
Pokud byste u maturity rozebírala dílo z pohledu jazykových
prostředků, mohou se lišit – neobjeví se výrazy knižní, naopak slova
z hovorové či obecné češtiny atd.
–
Dá se říct, že ano, ale záleží na tom, jak dílo bude rozebírat.
Odpověděl/a – 16.srpen 8:56
Jde spíš o četbu doporučenou. Pojem povinná se traduje z minulosti. .
Z knih, jejich konkrétního vydání, se objeví ukázky u státní maturity, např. při rozboru textu atd. Pokud se na četbu „vykašlete“, nemusí se to vyplatit u státní maturity.
U školní maturity záleží na vašem vyučujícím, jakým způsobem četbu zkouší. Zde to nemusí být takový problém.
Překlady již přeložených děl se liší, především jazykově. Nový
překlad může být horší než původní, případně naopak.
–
Máte-li zájem, přečtěte si rozhovor Terezy Jiráskové
s překladateli.
Např.
„Existují dva překlady autora jménem Leonard Rosten, Tahy pana kaplana.
Lidé, kteří tento román přečetli poprvé, byl v překladu Pavla Eisnera,
nedají na něj dopustit, ti, kteří ho četli v překladu Antonína Přidala,
mají úplně stejné pocity, a přitom, pak se tam čeština komolí vždycky
různým způsobem. U Eisnera spíše po německu, u Přidala spíše po
dětsku a oba tyto překlady mají své oprávnění.“
http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/preklady-jiz-prelozenych-del--134124
Pokud byste u maturity rozebírala dílo z pohledu jazykových
prostředků, mohou se lišit – neobjeví se výrazy knižní, naopak slova
z hovorové či obecné češtiny atd.
–
Dá se říct, že ano, ale záleží na tom, jak dílo bude rozebírat.