Historie úprav
Odpověděl/a – 29.červenec 9:11
Zřejmě se Vám nejedná o vědecký problém, ale o spíš o slovní či logickou vychytávku. Je jasné, že nedojde-li světlo do oka, nevidí se. Nástraha je asi v obratu „… světlo Z NÍ“.
Díváte se na vypnutou žárovku osvětlenou z jiného zdroje, například Sluncem, a díky tomuto světlo, které se od ní odráží, ji vidíte. Pak žárovku zapnete a teprve potom uvidíte světlo Z NÍ, tedy jí emitované.
Existuje i jiná možnost, ale je technicky poněkud náročnější. Budete totiž potřebovat laboratoř o dvou místnostech, které mají každá okno do stejného směru, kameru, počítač, monitor, slušný hvězdářský dalekohled a kosmickou stanici. Myslím, že je Vám jasné, o jaké „řešení“ jde, stejně jako to, že předchozí „řešení“ se světlem z jiného zdroje vyjde levněji.
Objasním to tedy alespoň pro ostatní. Vypnutou žárovku umístíme do jedné místnosti spolu s kamerou. Kameru propojíme kabelem nebo radiovou sítí přes počítač s monitorem. Před okna umístíme zrcadlo. Když potom žárovku rozsvítíme, kamera ji sejme a my to uvidíme na monitoru. Do oka nám nepronikne světlo Z NÍ (z žárovky), ale světlo z monitoru. Přímé světlo Z NÍ zatím letí jedním oknem k zrcadlu, odrazí se od něho a druhým oknem dorazí do našeho oka. Vzhledem k tomu, že použitá elektronika bude mít jistou latenci, bude nutné zrcadlo umístit poměrně daleko před okna. Bude-li ve vzdálenosti tak asi oběžné dráhy Měsíce, poletí světlo 1 až 2 vteřiny, což by mělo ke zdárnému průběhu experimetu stačit. Žárovka však vydává poměrně slabé světlo. Proto budeme potřebovat již zmíněný dalekohled, kterým budeme sledovat zrcadlo. Dále je tu problém z atmosférou, v níž by se světlo Z NÍ nejspíš zcela rozptýlilo. Proto bude třeba laboratoř umístit mimo zemskou atmosféru, nejlépe na kosmickou stanici. Neříkal jsem, že to není nic složitého?
Schválně, jestli někdo vymyslí větší ptákovinu. 🙂
Problém s viděním vyhaslého Slunce je problém přístupu k informacím. Dostanete-li dneska ráno zprávu, že v 16:00 někdo uhasí Slunce, pak v době od 16:00 do 16:08 budete vědět, že Slunce, které vidíte na obloze, již žádné světlo nevydává. To proto, že světlo z něho letí k nám cca 8 minut. Pokud Slunce na obloze budete vidět i v 16:09, budete vědět, že si z Vás někdo udělal dobrý den. S přístupem k informacím o tom, že k uhašení Slunce by byl potřeba zatraceně velký minimax, pak zprávy o podobných počincích nebudete brát za bernou minci.
Ve víře, že obdržíte i solidnější odpovědi, Vám přeji hezký den až do přirozeného západu Slunce.
😉
Odpověděl/a – 29.červenec 9:21
Zřejmě se Vám nejedná o vědecký problém, ale o spíš o slovní či logickou vychytávku. Je jasné, že nedojde-li světlo do oka, nevidí se. Nástraha je asi v obratu „… světlo Z NÍ“.
Díváte se na vypnutou žárovku osvětlenou z jiného zdroje, například Sluncem, a díky tomuto světlo, které se od ní odráží, ji vidíte. Pak žárovku zapnete a teprve potom uvidíte světlo Z NÍ, tedy jí emitované.
Existuje i jiná možnost, ale je technicky poněkud náročnější. Budete totiž potřebovat laboratoř o dvou místnostech, které mají každá okno do stejného směru, kameru, počítač, monitor, slušný hvězdářský dalekohled a kosmickou stanici. Myslím, že je Vám jasné, o jaké „řešení“ jde, stejně jako to, že předchozí „řešení“ se světlem z jiného zdroje vyjde levněji.
Objasním to tedy alespoň pro ostatní. Vypnutou žárovku umístíme do jedné místnosti spolu s kamerou. Kameru propojíme kabelem nebo radiovou sítí přes počítač s monitorem. Před okna umístíme zrcadlo. Když potom žárovku rozsvítíme, kamera ji sejme a my to uvidíme na monitoru. Do oka nám nepronikne světlo Z NÍ (z žárovky), ale světlo z monitoru. Přímé světlo Z NÍ zatím letí jedním oknem k zrcadlu, odrazí se od něho a druhým oknem dorazí do našeho oka. Vzhledem k tomu, že použitá elektronika bude mít jistou latenci, bude nutné zrcadlo umístit poměrně daleko před okna. Bude-li ve vzdálenosti tak asi oběžné dráhy Měsíce, poletí světlo 1 až 2 vteřiny, což by mělo ke zdárnému průběhu experimetu stačit. Žárovka však vydává poměrně slabé světlo. Proto budeme potřebovat již zmíněný dalekohled, kterým budeme sledovat zrcadlo. Dále je tu problém s atmosférou, v níž by se světlo Z NÍ nejspíš zcela rozptýlilo. Proto bude třeba laboratoř umístit mimo zemskou atmosféru, nejlépe na kosmickou stanici. Neříkal jsem, že to není nic složitého?
Schválně, jestli někdo vymyslí větší ptákovinu. 🙂
Problém s viděním vyhaslého Slunce je problém přístupu k informacím. Dostanete-li dneska ráno zprávu, že v 16:00 někdo uhasí Slunce, pak v době od 16:00 do 16:08 budete vědět, že Slunce, které vidíte na obloze, již žádné světlo nevydává. To proto, že světlo z něho letí k nám cca 8 minut. Pokud Slunce na obloze budete vidět i v 16:09, budete vědět, že si z Vás někdo udělal dobrý den. S přístupem k informacím o tom, že k uhašení Slunce by byl potřeba zatraceně velký minimax, pak zprávy o podobných počincích nebudete brát za bernou minci.
Ve víře, že obdržíte i solidnější odpovědi, Vám přeji hezký den až do přirozeného západu Slunce.
😉
