Historie úprav
Odpověděl/a – 23.červen 11:07
Zkuste si přečíst knihu Život po životě od Raymonda A. Moodyho.
„Snad všechna světová náboženství věří v nějakou formu posmrtné existence, zatímco materialistické nauky před nás kladou nicotu. Autor v nich shrnul "vzpomínky“ těch, kteří přežili svou klinickou smrt, a došel k pozoruhodnému zjištění – jejich prožitky při umírání byly takřka totožné a nevyvracely možnost jakési další cesty."
Skutečnost je taková, že fyzicky zemřeme, z našeho těla se stane prach, nebo popel podle druhu pohřbení.
Vše ostatní záleží na vašem smýšlení, na tom , v co a čemu věříte.
Křesťané věří, že se jejich duše dostane do nebe, u některých třeba do očistce, případně rovnou do pekla, ale to si nepřipouštějí.
Filozofové i ezoterika vcyhází z toho, že naše duše nežije jen jedenkrát. Že se stále vrací na zemi, převtěluje se do jiného člověka. Fyzicky je tento jedinec někdo jiný, ale duši má nějakého předchůdce z minulého života.
Je stále něco mezi nebem zemí. Touto otázku se zabývali již v minulosti. ve starém Řecku např. Platon. Ten tvrdil, že duše zemřelého „čeká“ někde za keříčkem a „skoči“ do někoho, kde je nablízku. V díle Faidros tvrdí, že „Veškerá duše je nesmrtelná.“
Odpověděl/a – 23.červen 11:32
Zkuste si přečíst knihu Život po životě od Raymonda A. Moodyho.
„Snad všechna světová náboženství věří v nějakou formu posmrtné existence, zatímco materialistické nauky před nás kladou nicotu. Autor v nich shrnul "vzpomínky“ těch, kteří přežili svou klinickou smrt, a došel k pozoruhodnému zjištění – jejich prožitky při umírání byly takřka totožné a nevyvracely možnost jakési další cesty."
Skutečnost je taková, že fyzicky zemřeme, z našeho těla se stane prach, nebo popel podle druhu pohřbení.
Vše ostatní záleží na vašem smýšlení, na tom , v co a čemu věříte.
Křesťané věří, že se jejich duše dostane do nebe, u některých třeba do očistce, případně rovnou do pekla, ale to si nepřipouštějí.
Filozofové i ezoterika vycházejí z toho, že naše duše nežije jen jedenkrát. Že se stále vrací na zemi, převtěluje se do jiného člověka. Fyzicky je tento jedinec někdo jiný, ale duši má nějakého předchůdce z minulého života.
Je stále něco mezi nebem zemí. Touto otázku se zabývali již v minulosti. ve starém Řecku např. Platon. Ten tvrdil, že duše zemřelého „čeká“ někde za keříčkem a „skoči“ do někoho, kde je nablízku. V díle Faidros píše, že „Veškerá duše je nesmrtelná.“
