Historie úprav
Odpověděl/a – 30.květen 12:10
Vořech – zdrobnělé Voříšek, Vohrada – Vohrádka, Kadlec – Kadleček.
Jde o příjmení, která jsou odvozené od obecných jmen. Pro mužský rod přípona -. ek = pojmenování pro zdrobnělý výraz.
Navíc došlo k hláskových změnám, takže např. ch se změnil
v š.
Vořech – Voříšek…Kadlec – c v č – Kadleček atd.
Přípona -ka se týká ženského rodu. Zase příjmení odvozené od obecného
výrazu – ohrada – ohradit – české v-ohrada – takže
Vohrád-ka.
Už jsem to někdo vysvětlovala u jiných příjmení – např. Mark, Marek, Marka, Marko – různé přípony podle oblastí.
Odpověděl/a – 30.květen 13:20
Vořech – zdrobnělé Voříšek, Vohrada – Vohrádka, Kadlec – Kadleček.
Jde o příjmení, která jsou odvozené od obecných jmen. Pro mužský rod
přípona -. ek = pojmenování pro zdrobnělý výraz.
–
Doplňuji – vaše napsané „V"éčko mně splynulo s "éčkem“ – moje
první část odpovědi. Uvádím na správnou míru.
Ve staré češtině nebyl tzv. ráz, samohlásky na začátku se vyslovaly
samostatně – např. o-kno, o-hrada. Proto se přidávaly protetické hlásky
kvůli lepší výslovnosti. vo-.kno,. vo-hrada atd.
U některých slov toto „v“ je už z praslovanštiny – vejce, vápno,
vemeno.
Další vývoj u tzv. protetického "v " na začátku slov, nejen příjmení, především před o – vokno, vohrada, , pokračoval ve 14. století.
Od 16. století proniklo toto „v“ do nářečí českých a do západních hanáckých – na trase Litovel – Kyjov.
Do spisovného jazyka toto „v“ proniklo také, ale nikoliv obecně.
Koncem obrození se jazyk totoho protetického v zbavil. Tam, kde zůstalo,
svědčí o tom, že slova jsou stará.