Odpověděl/a – 8.únor 13:11
Moje odpověď na podobnou otázku.
„Když řeknu: "Prosím, nepůjčil bys mi tužku?“, znamená to, že někoho prosím, aby mi tu tužku nepůjčil?"
"Jde o tzv. zjišťovací otázku, na niž je odpověď ANO, či NE.
Užití kladu nebo záporu v zjišťovací otázce není závislé na libovůli mluvčího, nýbrž naopak, je podřízeno určitým komunikativním záměrům odpovídajícím, určitým předpokladům a postojům.
Použijeme-li podmiňovací způsob v otázce, jde o zdvořilejší formu.
Vysvětlím, proč má led pravdu. Záleží na předpokladu, tedy kontextu..
4.Není to maso už uvařené – domníváme se, že by mohlo být nebo že už je uvařené.
Ještě příklad z učebnice – Vl. Šmilauer, Novočeská skladba
Chystáme se s manželkou do divadla a zjišťujeme, zda máme s sebou vše potřebné, mj. také drobné na program. Zjistíme při tom, že u sebe máme pouze stokorunu (stokoruny), a tak chceme vědět, zda drobné má, nebo nemá naše manželka. V této situaci položíme otázku: Máš nějaké drobné? Budeme je potřebovat na program. Nebo: Máš nějaké drobné, abychom si mohli koupit program? V tomto případě, nepředpokládáme-li kladnou ani zápornou odpověď, užijeme jistě spíše kladné formy.
Závěr:
Záporné formy otázky bychom měli užívat v těchto případech:
1. Navrhujeme-li někomu něco: Nepůjdeme dnes do kina?
2.. Vybízíme-li někoho k něčemu: Nezůstanete ještě chvíli?
3. Předpokládáme-li, že obsah dotazu platí: Není to maso už
vařené?
4. Předpokládáme-li, že obsah dotazu neplatí: Nevěříte mi?
5. Ptáme-li se na to, co mohlo, ale nemuselo být vykonáno: Nedošel jsi
nakoupit?
6. Vyjadřujeme-li obavu z možného uskutečnění děje: Neřekl jsi mi
to? "
Odpověděl/a – 8.únor 13:13
Moje odpověď na podobnou otázku.
„Když řeknu: "Prosím, nepůjčil bys mi tužku?“, znamená to, že někoho prosím, aby mi tu tužku nepůjčil?"
"Jde o tzv. zjišťovací otázku, na niž je odpověď ANO, či NE.
Užití kladu nebo záporu v zjišťovací otázce není závislé na libovůli mluvčího, nýbrž naopak, je podřízeno určitým komunikativním záměrům odpovídajícím, určitým předpokladům a postojům.
Použijeme-li podmiňovací způsob v otázce, jde o zdvořilejší formu.
Záleží na předpokladu, tedy kontextu..
4.Není to maso už uvařené – domníváme se, že by mohlo být nebo že už je uvařené.
Ještě příklad z učebnice – Vl. Šmilauer, Novočeská skladba
Chystáme se s manželkou do divadla a zjišťujeme, zda máme s sebou vše potřebné, mj. také drobné na program. Zjistíme při tom, že u sebe máme pouze stokorunu (stokoruny), a tak chceme vědět, zda drobné má, nebo nemá naše manželka. V této situaci položíme otázku: Máš nějaké drobné? Budeme je potřebovat na program. Nebo: Máš nějaké drobné, abychom si mohli koupit program? V tomto případě, nepředpokládáme-li kladnou ani zápornou odpověď, užijeme jistě spíše kladné formy.
Závěr:
Záporné formy otázky bychom měli užívat v těchto případech:
1. Navrhujeme-li někomu něco: Nepůjdeme dnes do kina?
2.. Vybízíme-li někoho k něčemu: Nezůstanete ještě chvíli?
3. Předpokládáme-li, že obsah dotazu platí: Není to maso už
vařené?
4. Předpokládáme-li, že obsah dotazu neplatí: Nevěříte mi?
5. Ptáme-li se na to, co mohlo, ale nemuselo být vykonáno: Nedošel jsi
nakoupit?
6. Vyjadřujeme-li obavu z možného uskutečnění děje: Neřekl jsi mi
to? "