anonym
Odpověděl/a – 3.červen 14:57
My nekuřáci jsme neustále diskriminováni.Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Dostal jsem pokutu
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
anonym
Odpověděl/a – 3.červen 15:05
My nekuřáci jsme neustále diskriminováni.Jsem nekuřák a jsem za to stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout, přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám. Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří zdraví.“
Dostal jsem pokutu
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je 30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby
kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že
začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo
museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by
to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
Doplňuji:
Pokračují v kampani proti kuřákům. doma ale kuřáci obtěžují své
okolí.
Pracoval jsem ve firmě kde mně vypravovala paní.Celá rodina je nekouřící,
ale bydlí v paneláku kde kouří jak ti pod nimi, tak ti nad nimi.Od těch
spdních jde kouř nahoru k nim, takže si nemohou posedět nabalkoně,
protože tam dole oni kouří, v létě zase na noc nemohou mít otevřené
balkonové dveře, protože v noci tispodní chodí opět kouřit a kouř jde
k nim do bytu.Ti vrchní jim zase klepou popel z cigaret na prádlo nebo na
občerstvení u kafe.Takže když nekouří jedni, tak kouří druzí a jim
znepříjemňují život.
Dcera bydlí v panelovém domě a tam zase nájemníci chodí kouřit na chodbu
a otevírají okna.Takže i ve velkých mrazech jsou okna otevřená a
z chodby jim táhne do bytu zima.Kdyby prý chodili všichni najednou, ale to
se z každé rodiny vždycky někdo najde, kdo jde kouřit a tak jsou okna
pernamentně otevřená.
Oni nekuřáci jsou velcí bordeláři.Švagr měl prodejnu s potravinami a
před prodejnou DVA!! popelníky.Popelníky prázdné a každý kuřák hodil
vajgla na zem, zašlápl a na botě ho přinesl dovnitř.Kolikrát platil
hygieně pokutu, že se v krámě kouří a marně jim vysvětloval, že to tak
není.
A všimni si, sice se maožná na zastávkáchveřejných dopravních
prostředků nekouří, ale viděl jsi kuřáka, když přijede dopravní
prostředek jít s vajglem k popelníku?Opět, zašlápne na chodníku a
přinese do dopravního prostředku.Nehledě na to, že naposled popotáhne,
vajgla zahodí nebo zašlápne a kouř už vypouští v prostředku.
Také se přikláním k tomu, zakázat plošně, ale to by zase kuřáci
řvali, že je to porušování lidských práv, ale že oni je denně
porušují, tak to jim už nevadí.
Říká se: "Co nechceš aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim."Ale já
přece nikomu pod nos nenosím nepříjemné pachy, tak proč to mám snášet
od nich?