Historie úprav
Odpověděl/a – 27.prosinec 8:54
"Hudba vlastně je mateřským jazykem Čechů/, napsal Jan Neruda.
V tomto smyslu bereme hudbu jako určitý prostředek dorozumívání. Má také společný původ. Pokud jde o porozumění, má obsah i beze slov, tedy větší rozsah než mluvená řeč.
Co Čech, to muzikant, platilo už dávno. Lidové písně provázely každodenní život lidí – zpívali na poli, při výmlatu, při draní peří, námluvách, svatbách, pohřbech, vyjadřovali tak radost., bolest atd.
Postupně i se lidé setkávali s hudbou duchovní, zpívali při bohoslužbách, později šlo o hudbu vážnou – třeba barokní hudba, opery, symfonické skladby – tradice Pražského jara atd.
Zmíním bývalé kantory. Ti získalí pojmenování od latinského cantare = zpívat. . Kantoři nejen zpívali, hráli na hudební nástroje- zpravidla varhany, či housličky, učil zpívat děti ve škole, takže vychovával muzikanty. Muzika je také živila. .
Jak je známé z historie, Češi byli úspěšní i v cizině často hráli „první housle“ jako hudebníci, operní pěvci či skladatelé, kapelnící, učitelé hudby atd.
Jména není nutné uvádět. Můžeme být ně ně hrdi …
Možná je většině Čechů dána hudba geneticky.. Hudbou k srdci –
srdcem k hudbě …
Odpověděl/a – 31.květen 16:08
„Hudba vlastně je mateřským jazykem Čechů“, napsal Jan Neruda.
V tomto smyslu bereme hudbu jako určitý prostředek dorozumívání. Má také společný původ. Pokud jde o porozumění, má obsah i beze slov, tedy větší rozsah než mluvená řeč.
Co Čech, to muzikant, platilo už dávno. Lidové písně provázely každodenní život lidí – zpívali na poli, při výmlatu, při draní peří, námluvách, svatbách, pohřbech, vyjadřovali tak radost., bolest atd.
Postupně i se lidé setkávali s hudbou duchovní, zpívali při bohoslužbách, později šlo o hudbu vážnou – třeba barokní hudba, opery, symfonické skladby – tradice Pražského jara atd.
Zmíním bývalé kantory. Ti získalí pojmenování od latinského cantare = zpívat. . Kantoři nejen zpívali, hráli na hudební nástroje- zpravidla varhany, či housličky, učil zpívat děti ve škole, takže vychovával muzikanty. Muzika je také živila. .
Jak je známé z historie, Češi byli úspěšní i v cizině často hráli „první housle“ jako hudebníci, operní pěvci či skladatelé, kapelnící, učitelé hudby atd.
Jména není nutné uvádět. Můžeme být ně ně hrdi …
Možná je většině Čechů dána hudba geneticky.. Hudbou k srdci –
srdcem k hudbě …
…
- Domnívám se, že každý člověk ví, že je rozdíl mezi univerzálním, oficiálním a mateřským jazykem.
- Když si odpovídáte sám, tak proč se ptáte.
Hudební terminologie pochází z latiny, až od doby renesance se začala užívat víc italština. Konkurovala jí francouzština a v současné době je to angličtina. Hudební pojmy jsou srozumitelné odborníkům, nikoliv vždy laikům.
Že je hudba univerzální, to nikdo nepopírá. Ale univerzální není totéž co mateřský. Čeština, italština i němčina atd. jsou mateřské jazyky, ale nejsou v žádném případě univerzální.
Gottovo vyjádření je třeba slyšet v kontextu, znám je tak, že nejlepší je poslouchat zpívat melodie v originále. Dobře ví, že třeba italský originál bude vždy znít libozvučněji než český překlad. Italština má otevřené samohlásky, zvukomalebné souhlásky, klouzavé spojování slov atd. I
Existují různé teorie, které potvrzují, že právě z hudby se v průběhu různých rituálních obřadů postupně vyvinul jazyk. Zpěv vznikl dřív, než souvislá mluva, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků, jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že v každém jazyce byly zvuky jiné, většině národů, především Čechům, o nichž jsem mluvila, je hudba srozumitelná stejně jako jejich mateřský jazyk. Nejde ale vždy o jazyk univerzální či oficiální.
Je rozdíl mezi univerzálním a mateřským jazykem. Z italštiny pochází hudební názvosloví, které se dostalo do jiných jazyků, takže v tomto směru jsou hudební pojmy srozumitelné všem. Člověk rozumí hudbě italské, německé atd. V tomto směru je hudba jazykem mezinárodním.
Existují antropologické teorie, které říkají, že právě z hudby se (během rituálních obřadů) postupně vyvinul jazyk. Zpěv tak zřejmě předcházel souvislou mluvu, původní způsob dorozumívání byl směsicí různých tónů, skřeků a atd. jen málokdy slov. Že bychom rozuměli italštině?
Z toho plyne, že italská hudba není mateřským jazykem pro hudbu
českou, německou atd. Jak to bylo v hudbě české, bylo to podobné
v jiných zemích a jazycích.
------
Třeba někdo v budoucnu pochopí, co je „mateřský“ jazyk v hudbě.
–
Vl. v. + net