Historie úprav
Odpověděl/a – 28.únor 8:54
Prčo měříme čas tak, jak měříme.
Můžou za to staří Babyloňané a Egypťané, pro něž byla „hezkým“ číslem právě dvanáctka. Den, tedy zjednodušeně řečeno dobu od východu do západu Slunce, proto rozdělili na dvanáct hodin, pak následovalo dalších dvanáct hodin nočních, celkem tedy 24 hodin.
Proč zvolili právě dvanáctku?
Tak především oproti desítce měla více dělitelů beze zbytku, dala se rozdělit také na tři, čtyři, šest částí, což se ukázalo jako výhodné. Svou roli dost možná hrálo i to, že Měsíc oběhne Zemi zhruba dvanáctkrát za rok. Od Egypťanů toto počítání převzali Řekové a po nich i Římané, kteří dlouho dělení dne na menší části neholdovali, zajímalo je jen poledne vyhlašované konzulovým hlásným slovy: „Meridies est! Je poledne!“
Tím ovšem dvanáctka ještě neměla vyhráno. Středověk se držel kanonického dělení dne podle začátku modliteb, a to na čtyři díly denní vymezené pěti modlitbami: prima, tertia, sexta, nona a vespera. K tomu přistupovaly tři noční modlitby completorium, matutina a laudes; celkem tedy šlo o osm úseků. Používalo se také dělení na deset částí dne a byl by v tom poněkud zmatek, kdyby někoho přesnější dělení dne než na dopoledne, odpoledne a noc zajímalo.
enesance a rozvoj vědy vyžádaly nejenom sjednocení dělení dne do 24 hodin (resp. dvakrát 12 hodin), ale také jejich rozdělení na menší dílky – minuty a sekundy. Za vynálezce minutové ručičky se obecně považuje švýcarský hodinář Jost Bürgi. Ten první hodiny s minutovou ručičkou sestrojil koncem šestnáctého století pro hvězdářská pozorování svého mecenáše, hessensko-kasselského hraběte Viléma IV. Jeho návrh se dostal až k astronomovi Tychovi de Brahe, jenž potřeboval přesný čas pro svá měření pohybu nebeských těles. Tycho de Brahe si pak podle Bürgiho návrhů sestavil vlastní hodiny.
Další pokračování v odkazu
http://tech.ihned.cz/c1-47430390-proc-nema-den-sto-hodin
Odpověděl/a – 15.říjen 9:18
Proč měříme čas tak, jak měříme.
Můžou za to staří Babyloňané a Egypťané, pro něž byla „hezkým“ číslem právě dvanáctka. Den, tedy zjednodušeně řečeno dobu od východu do západu Slunce, proto rozdělili na dvanáct hodin, pak následovalo dalších dvanáct hodin nočních, celkem tedy 24 hodin.
Proč zvolili právě dvanáctku?
Tak především oproti desítce měla více dělitelů beze zbytku, dala se rozdělit také na tři, čtyři, šest částí, což se ukázalo jako výhodné. Svou roli dost možná hrálo i to, že Měsíc oběhne Zemi zhruba dvanáctkrát za rok. Od Egypťanů toto počítání převzali Řekové a po nich i Římané, kteří dlouho dělení dne na menší části neholdovali, zajímalo je jen poledne vyhlašované konzulovým hlásným slovy: „Meridies est! Je poledne!“
Tím ovšem dvanáctka ještě neměla vyhráno. Středověk se držel kanonického dělení dne podle začátku modliteb, a to na čtyři díly denní vymezené pěti modlitbami: prima, tertia, sexta, nona a vespera. K tomu přistupovaly tři noční modlitby completorium, matutina a laudes; celkem tedy šlo o osm úseků. Používalo se také dělení na deset částí dne a byl by v tom poněkud zmatek, kdyby někoho přesnější dělení dne než na dopoledne, odpoledne a noc zajímalo.
enesance a rozvoj vědy vyžádaly nejenom sjednocení dělení dne do 24 hodin (resp. dvakrát 12 hodin), ale také jejich rozdělení na menší dílky – minuty a sekundy. Za vynálezce minutové ručičky se obecně považuje švýcarský hodinář Jost Bürgi. Ten první hodiny s minutovou ručičkou sestrojil koncem šestnáctého století pro hvězdářská pozorování svého mecenáše, hessensko-kasselského hraběte Viléma IV. Jeho návrh se dostal až k astronomovi Tychovi de Brahe, jenž potřeboval přesný čas pro svá měření pohybu nebeských těles. Tycho de Brahe si pak podle Bürgiho návrhů sestavil vlastní hodiny.
Další pokračování v odkazu
http://tech.ihned.cz/c1-47430390-proc-nema-den-sto-hodin