annas

Odpověděl/a – 6.červenec 15:07

Další možnost.

Imperativ běžně oslovuje osobu, např. chlapče – v odkazu nejde o oslovení osoby, neznají tvar imperativu, proto někteří napíší chybně – viz. strana 10. – navíc uvedou nesprávný pád. Rovněž neznají zmiňovanou zkratku.

Imperativ od slovesa „vidět“ zněl: „Chlapče, viz všechny knihy, děti .. Viz – koho, co – 4. pád.. Jako bych napsali: "Chlapče, podívej se na všechny knihy.“

Totiž sloveso „vidět“ je v rozkazovacím způsobu ochuzené – „viz“ (vizte, vizme). První tvar ustrnul jako běžný, odkazujeme jím bez ohledu na adresáta (čtenáře): „viz stranu 4“ apod.

Proto tvar viz používáme i v množném čísle, nepíšeme „vizte stranu 2“, ale viz stranu 2. Je to i kvůli tomu, že tvar" vizte" se obecně v běžné řeči téměř nepoužívá (občas se s ním můžete setkat v divadle: „Vizte drama o nešťastné lásce…“).

Ovšem chceme-li v přímém oslovení kolektivního adresáta dodržet správný, nenapadnutelný tvar, bude znít: „O této záležitosti jsme již psali, vážení čtenáři – vizte nedělní vydání.“

Tak tedy: Každé slovo budiž užito, aniž by se mateřštině ublížilo – viz tento článek.

annas

Odpověděl/a – 7.červenec 7:49

Další možnost.

Imperativ běžně oslovuje osobu, např. chlapče – v odkazu nejde o oslovení osoby, neznají tvar imperativu, proto někteří napíší chybně – viz. strana 10. – navíc uvedou nesprávný pád. Rovněž neznají zmiňovanou zkratku.

Imperativ od slovesa „vidět“ zněl: „Chlapče, viz všechny knihy, děti .. Viz – koho, co – 4. pád.. Jako bych napsali: "Chlapče, podívej se na všechny knihy.“

Totiž sloveso „vidět“ je v rozkazovacím způsobu ochuzené – „viz“ (vizte, vizme). První tvar ustrnul jako běžný, odkazujeme jím bez ohledu na adresáta (čtenáře): „viz stranu 4“ apod.

Proto tvar viz používáme i v množném čísle, nepíšeme „vizte stranu 2“, ale viz stranu 2. Je to i kvůli tomu, že tvar" vizte" se obecně v běžné řeči téměř nepoužívá (občas se s ním můžete setkat v divadle: „Vizte drama o nešťastné lásce…“).

Ovšem chceme-li v přímém oslovení kolektivního adresáta dodržet správný, nenapadnutelný tvar, bude znít: „O této záležitosti jsme již psali, vážení čtenáři – vizte nedělní vydání.“

Tak tedy: Každé slovo budiž užito, aniž by se mateřštině ublížilo – viz tento článek.

Doplňuji:
Dívala jsem se do odkazu marci.

Autor článku má ve vysvětlení tvaru viz (nemyslím zkratku viz.) několik chyb.

Význam zkratky viz. uvedl quentos v odkazu.

Autor článku poskytl chybné informace. Už tato věta svědčí o jeho nedůvěryhodnosti.
.
„Ať si češtináři lamentují a ať si újčavy v poradně píší, co chtějí, ani oni nemusejí vždy mít (celou) pravdu.“

Stejně tak informace o uživání slova viď, viďte. .

Tvar viď je odvozen od slovesa vědě (vím), které časem ustrnulo v příslovce. Nyní se hodnotí jako citoslovce vyjadřující očekávání souhlasu. Podoba viď svědčí o kontaminaci s tvary slovesa vidět.

Používá se zejména v Čechách:

Máš ho ráda, viď?

Tak jsem tam přišel, viď, voni byli ještě v pyžamu, viď, takže jsme to pochopitelně nestíhali, viď.

Na Moravě se ve stejné funkci používá slova že.
Máš ho ráda, že?
Tak jsem tam přišel, viď, voni byli ještě v pyžamu, že, takže jsme to pochopitelně nestíhali, že?

Já samozřejmě věřím nejen ÚJCAV, ale i zaprášeným, školomoteským, i když zaprášeným slovníkům, nikoliv článkům, jimž chybí vyjádření odborníků.