Odpověděl/a – 7.březen 0:07
O fyzické smrti bohužel touha žít (kterou nás ovládá naše psyché)
nerozhoduje. Mozek je sice mocný „nástroj“ a možná pak o to víc
drsněji určité typy lidí svůj odchod nesou – tak moc si přejí
žít!
Člověk je ovšem tvor smrtelný, s tím se nedá nic dělat. Nejsem tak
sobecká, abych přespříliš lpěla sama na sobě. Daleko víc by se mnou
zacloumala otázka: Proč umírá, když toužím, aby žil. Toho, který
„zbyde“ smrt blízké osoby jistě zasáhne mnohem víc… Koncem jde sice o
„to“ samé, ale snad je to tím, že vůči druhému (zvlášť pokud jste
si byli velmi blízcí) je člověk přece jen nějak citlivější, než vůči
sobě…
Pokud ovšem máš na mysli spíše filozofickou rovinu – umírání
v metafoře zmaru a životního neúspěchu – když je touha, tak se dá
znovu „ožít“. Tam to jde. Naštěstí…:-)
Odpověděl/a – 7.březen 0:19
O fyzické smrti bohužel touha žít (kterou nás ovládá naše psyché)
nerozhoduje. Mozek je sice mocný „nástroj“ a možná pak o to víc
drsněji určité typy lidí svůj odchod nesou – tak moc si přejí
žít!
Člověk je ovšem tvor smrtelný, s tím se nedá nic dělat. Nejsem tak
sobecká, abych přespříliš lpěla sama na sobě. Daleko víc by se mnou
zacloumala otázka: Proč umírá, když toužím, aby žil. Toho, který
„zbyde“ smrt blízké osoby jistě zasáhne mnohem víc… Koncem jde sice o
„to“ samé, ale snad je to tím, že vůči druhému (zvlášť pokud jste
si byli velmi blízcí) je člověk přece jen nějak citlivější, než vůči
sobě…
Pokud ovšem máš na mysli spíše filozofickou rovinu – umírání
v metafoře zmaru a životního neúspěchu – když je touha, tak se dá
znovu „ožít“. Tam to jde. Naštěstí…:-)
Doplňuji:
Jo, Pizlicko… Tu nezná nikdo… Jedině Bůh (pokud na něj věříš).
A jelikož já ne – a ani jím nejsem – tak mohu odpovídat „jen“
jako člověk, který si život (i ten krátký) snaží co nejvíc
užít.:-)