anonym
Odpověděl/a – 28.srpen 15:31
Verunko483, je několik typů puntičkářství. Bývalý manžel má
sestřenici, která skončila v necelých třiceti letech na vozíku. Mladá
lékařka se slibnou kariérou před sebou, dvěma atestacemi a najednou
přišla RS a život se před ní uzavřel. Tělo jako by ji pohřbilo zaživa.
V nemohoucím, pohybu neschopném těle ale neustále pracuje zcela funkční
mozek. Oči vidí každý detail, na který se tato nemohoucí žena dívá
hodiny, než po odchodu pečovatelky přijde domů manžel.
Kdysi mi s pláčem na krajíčku vykládala, jak je pro ni těžké vidět,
že váza by měla být o 1 centimetrů na stolku dále, ale ona sama ji
nemůže popadnout a dát tam, kam patří. Na druhé straně samozřejmě
chápala, že pečovatelka i manžel mohou takové chybičky chápat jako
nesmyslné puntičkářství nebo dokonce „buzeraci“.
Člověk si musí své prostředí uspořádat tak, aby se v něm cítil
dobře. Je moc prima, pokud tím nemusí nikoho zatěžovat. Pokud se stane
odkázaný zcela na cizí pomoc, potom je toto puntičkářství spíše trestem
za přílišnou pečlivost, než výhodou a způsobem, jak lehčeji zvládnout
svůj handicap.
Někdy jsem také docela nesnesitelná. Po dětech jsem „tajně“ chodila
opravovat jejich úklid, aby to nevěděly a abych je tím neotrávila.
anonym
Odpověděl/a – 28.srpen 15:34
Verunko483, je několik typů puntičkářství. Bývalý manžel má
sestřenici, která skončila v necelých třiceti letech na vozíku. Mladá
lékařka se slibnou kariérou před sebou, dvěma atestacemi a najednou
přišla RS a život se před ní uzavřel. Tělo jako by ji pohřbilo zaživa.
V nemohoucím, pohybu neschopném těle ale neustále pracuje zcela funkční
mozek. Oči vidí každý detail, na který se tato nemohoucí žena dívá
hodiny, než po odchodu pečovatelky přijde domů manžel.
Kdysi mi s pláčem na krajíčku vykládala, jak je pro ni těžké vidět,
že váza by měla být o 1 centimetrů na stolku dále, ale ona sama ji
nemůže popadnout a dát tam, kam patří. Na druhé straně samozřejmě
chápala, že pečovatelka i manžel mohou takové chybičky chápat jako
nesmyslné puntičkářství nebo dokonce „buzeraci“.
Člověk si musí své prostředí uspořádat tak, aby se v něm cítil
dobře. Je moc prima, pokud tím nemusí nikoho zatěžovat. Pokud se stane
odkázaný zcela na cizí pomoc, potom je toto puntičkářství spíše trestem
za přílišnou pečlivost, než výhodou a způsobem, jak lehčeji zvládnout
svůj handicap.
Někdy jsem také docela nesnesitelná. Po dětech jsem „tajně“ chodila
opravovat jejich úklid, aby to nevěděly a abych je tím neotrávila.
Doplňuji:
Omlouvám se, ale mělo to být 10 centimetrů – smazala jsem toho víc,
než jsem chtěla (taky přehnaný úklid)