Historie úprav
Odpověděl/a – 17.červenec 16:04
Něco z mnoha:
pro dva: Duci, duci, ve dvojici, táta s mámou, táta s mámou, klep
chleb, klep, chleb, klep, chleb, klep, chleb;
pro tři: Vezmi cep, pojď na mlat, dám ti chléb, dám ti plat, pojď
čtvrtej, nestůj tam, klepy klop na ten snop, ze snopa zrní je;
pro čtyři: Čtyři kúty, dva mrhúty, a v prostředku třesky, plesky;
pro pět: Pata za patou, pata za patou, pátej vomítá, koště jen lítá;
pro šest: Dej pozor a koukej, jak dou cepy bouchej, šestou ránu dávej, nic
z ní neodkládej…
Nesmí být pauza za verši. Musí to „frčet“ pořád dál a dokola.
Jiný zdroj:
Když se mlátí jen ve dvojici, není to obtížné. Dva mlatci se snadno
shodnou. Těžší je ale srovnat rytmus tří, čtyř, pěti nebo
i šestimlatců. Proto se při mlácení opakovaly kratičké říkanky, které
na počet slabik určovaly rytmu súhozů.
Ve dvou si mlatci mohli říkat: „Šišky vřou, už budou.“ Ve čtyřech se
říkalo: „Šišky
s mákem, šišky s mákem,“ anebo: „Snop na patře, shoď ho, bratře!“
V pěti: „Husa pečená, husa pečená“ a v šesti: „Buchty do pekárny,
buchty do pekárny.“ Držet tempo bylo důležité, protože cep může
v rukách nešikovného člověka být nebezpečný – ostatně i tak občas
k úrazům docházelo.
Různé zdroje.
Odpověděl/a – 22.srpen 12:56
Něco z mnoha:
pro dva: Duci, duci, ve dvojici, táta s mámou, táta s mámou, klep
chleb, klep, chleb, klep, chleb, klep, chleb;
pro tři: Vezmi cep, pojď na mlat, dám ti chléb, dám ti plat, pojď
čtvrtej, nestůj tam, klepy klop na ten snop, ze snopa zrní je;
pro čtyři: Čtyři kúty, dva mrhúty, a v prostředku třesky, plesky;
pro pět: Pata za patou, pata za patou, pátej vomítá, koště jen lítá;
pro šest: Dej pozor a koukej, jak dou cepy bouchej, šestou ránu dávej, nic
z ní neodkládej…
Nesmí být pauza za verši. Musí to „frčet“ pořád dál a dokola.
Jiný zdroj:
Když se mlátí jen ve dvojici, není to obtížné. Dva mlatci se snadno
shodnou. Těžší je ale srovnat rytmus tří, čtyř, pěti nebo
i šestimlatců. Proto se při mlácení opakovaly kratičké říkanky, které
na počet slabik určovaly rytmu súhozů.
Ve dvou si mlatci mohli říkat: „Šišky vřou, už budou.“ Ve čtyřech se
říkalo: „Šišky
s mákem, šišky s mákem,“ anebo: „Snop na patře, shoď ho, bratře!“
V pěti: „Husa pečená, husa pečená“ a v šesti: „Buchty do pekárny,
buchty do pekárny.“ Držet tempo bylo důležité, protože cep může
v rukách nešikovného člověka být nebezpečný – ostatně i tak občas
k úrazům docházelo.