Odpověděl/a – 19.leden 18:06
Tak teď jste mě zaskočil – pořádně ani nevím. ALe není to tím,
že bych měla málo krásnejch vzpomínek, ale je jich tolik, že nevím,
kterou vybrat. Asi pro mě mají velkej význam naprostý maličkosti, který
mě ale hrozně nakopnou třeba na dlouhou dobu – a pak jsou srovnatelný
třeba i s narozením bráchy, což je asi jediná velká radostná událost
v rodině, kterou jsem zažila. Pak samozřejmě spousta malejch hezkejch
chvil, ale ty už nejsou tak výrazný.
Kdežto některý unikátní procházky s focením, kdy se mi povedla
nádherná fotka, která mi dělala radost třeba ještě roky… nebo když
jsem náhodou narazila na knížku, kterou jsem sháněla hrozně dlouho… nebo
bezstarostný blbnutí na koleji… nebo přijetí na vysokou.. nebo náhlá
nabídka vysněný práce… nebo obecně pocit čistý hlavy při cestách
letadlem… nebo vzpomínky na nádherný chvíle s přáteli… Jsou to
hrozný blbosti, ale v tu chvíli měly obrovskej význam a daly mi optimismus
nebo sílu do dalšího do života, což je hrozně moc. Můj život je
víceméně samotářskej, takže se s vnímáním krásnejch okamžiků
nemůžu omezovat jen na chvíle s blízkejma – musím si je hledat sama.
Ale jsem šťastná. Vlastně nezávislá.
Odpověděl/a – 19.leden 18:20
Tak teď jste mě zaskočil – pořádně ani nevím. ALe není to tím,
že bych měla málo krásnejch vzpomínek, ale je jich tolik, že nevím,
kterou vybrat. Asi pro mě mají velkej význam naprostý maličkosti, který
mě ale hrozně nakopnou třeba na dlouhou dobu – a pak jsou srovnatelný
třeba i s narozením bráchy, což je asi jediná velká radostná událost
v rodině, kterou jsem zažila. Pak samozřejmě spousta malejch hezkejch
chvil, ale ty už nejsou tak výrazný.
Kdežto některý unikátní procházky s focením, kdy se mi povedla
nádherná fotka, která mi dělala radost třeba ještě roky… nebo když
jsem náhodou narazila na knížku, kterou jsem sháněla hrozně dlouho… nebo
bezstarostný blbnutí na koleji… nebo přijetí na vysokou.. nebo náhlá
nabídka vysněný práce… nebo obecně pocit čistý hlavy při cestách
letadlem… nebo vzpomínky na nádherný chvíle s přáteli… Jsou to
hrozný blbosti, ale v tu chvíli měly obrovskej význam a daly mi optimismus
nebo sílu do dalšího do života, což je hrozně moc. Můj život je
víceméně samotářskej, takže se s vnímáním krásnejch okamžiků
nemůžu omezovat jen na chvíle s blízkejma – musím si je hledat sama.
Ale jsem šťastná. Vlastně nezávislá.
Doplňuji:
Ale asi nejvíc nabitej neuvěřitelnejma zážitkama bylo pět týdnů
v Irsku, kam jsme na vlastní pěst vyrazily ve dvaadvaceti s nejlepší
kamarádkou – navštívily jsme místa, který měly neskutečnou atmosféru.
Ale hlavně jsme byly naprosto soběstačný – vydělávaly jsme si hraním
na ulici, staraly se samy o sebe, všecko jsme si zařídily samy. Úžasně
silný bylo už jen to rozhodnutí, koupení letenek, sehnání bydlení, pak
odhodlání jít ven a hrát a vidět, že se to lidem líbí, vidět jejich
úsměvy, slyšet povzbudivý slova a cinkání drobnejch do furtálu… :o)
Hodně silnej byl pán, kterej na nás zdálky koukal asi půl hodiny, až jsme
si myslely, že na někoho čeká. Nic nedělal, nic neříkal, ale po
půlhodině přišel, dal nám do ruky každé bankovku (nehodil ji do futrálu
jako ostatní), poděkoval a odešel. To bylo moc zvláštní a nějak na to
nemůžu zapomenout.