Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 15.duben 22:50

Právně, morálně/nábožensky a jinak to jasné a jednotné není, protože se lidi přou, kdy přesně vzniká nový život a kdy už se dá bavit o živé a „plnohodnotné“ bytosti. Jenže vědecky to jasné je. Nový život vzniká ihned po oplodnění, po spojení spermie a vyjíčka; po zjištění těhotenství už se to všechno dávno tvoří, vyvíjí a existuje jako jedinec (závisle na matce – ale to není tak podstatné). Rozdíl mezi třeba 9. a 1. měsícem (třeba ve 3 týdnech) je jenom ve vývoji a velikost (asi jako se 1 roční liší od 15letého). Ale jiný rozdíl tam není, obojí je již živá (lidská) bytost. Když potraty v prvních pár týdnech, tak klidně potraty i v 9. měsíci… Což je samozřejmě nemyslitelné (nemyslím jen zdravotně – ale morálně).
Rozuměj, pokud žena příjde o dítě v 8. nebo 9. měsíci nebo už o novorozence, miminko, tak je to největší tragédie. Ale když se ho rozhodnou zabít v prvních týdnech, tak je všechno v pohodě. No stres, o nic nejde. Poďme to zapít! :D

Náboženské a morální pojetí/vnímání je zde docela irelevantní (nemusí být – ale co se týká „kontroverznosti“ vzniku života, tak ano). Důležitá jsou zde fakta a věda (i rozum). V okamžiku početí vzniká nový život. Avšak pokud jim nevadí, že zabijí nový život, tak OK – nic proti odlišnému přístupu a mentalitě. Jen to tak musí nazvat a ne obkecávat, že o nic nejde a není to zničeního nového života. Nábožensky, to jsou třeba názory, že duše do jedince vstupuje až po narození (při porodu) atd. Ale prostě říkat, že to vražda* není ani že to nic neznamená, není pravda. Odpovídá to mentalitě, kde rodič může zabít své dítě (v mnohých kulturách to bylo normální). Nazývají to progresivismem a liberálností. Což je trochu blbost… a je to trochu proti té moderní mentalitě mírumilovnosti, práv atd. Právo na život, jistě, proč ne i právo na zabití. Formálně se to dá nazvat minimálně ukončení lidského života, což „(umělé) přerušení těhotenství“ vlastně znamená a nic míň.
*Jistě, právní hledisko může být jiné, dle definice jaká se tomu dá. Avšak zcela věcně je to ukončení lidského života, nenarozeného, ale to až takovou roli nehraje. Je to život ? Je. Je lidský? Je? Je dostatečně vyvinutý? TOHLE JE diskutabilní, ale zároveň nepodstatné, PROTOŽE co je to „dostatečně vyvinuté“? Život už to je, ale třeba ani 8. měsíc se nemusí dát považovat za „dostatečně vyvinuté“ ani 4leté dítě není dostatečně vyvinuré (vzhledem k mladistvým nebo dospělým).

Pokud už by měl někdo rozhodovat, tak oba rodiče (hlavně dle situace, například manželský pár). Ale vlastně by neměl rozhodovat nikdo, protože už se jedná o živého lidského tvora. Žena již v těhotenství nerozhoduje sama za sebe, ale o životě dalšího člověka (a to se rovná rozhodování o dítěti). Už to není jen její tělo. Nemluvě o tom, že si žena ani tak nemůže se svým tělem dělat, co chce (sebe/poškozování a plno dalších, které upravují zákony).
Rozhodovat o své reprodukci mohou, jenže o tom už je sex. Nechcou-li se množit, nemají sexovat pro srandu. Sexují-li primárně ze srandy/pro zábavu, mají si dávat bacha a počítat s případným rizikem. Vést aktivní pohlavní život není jen tak. Každé nedospělé dítě (puberta) už moc dobře víc, co sex je a všechno o něm ví, ví taky proč ho chtějí. Jen nějak zapomínají, že se díky němu plodí a je to jeho primární funkce/účel.

Upřednostňovat nevykovávání potratů a zachovávat život, ale potraty povolovat – tedy na povolení – dle důvodů. Ale striktně. Pokud jsou vážné a rozumné, tak ano. Jinak ne.

Samozřejmě je tu věc, že někteří by se ani neměli rozmnožovat a mít děti, ale co už – v této chívli už je to téměř bezpředmětné! Dítě se o nic neprosí (ani o narození/přijít na tento svět). Jenže jakmile už je na světě, už má svá práva, včetně práva na život aj. Jenže „přijít na svět“ nemyslím po porodu, ale už v těhotenství. Rozdíl v tom v podstatě není.
Dítě (ani plod) nemůže za debilní rodiče.

Potraty ano i ne, dle sitauce. Nespadám pod mentalitu, která lpí na životě (a jeho nedotknutelnosti), ale ani pod lhostejnosti (lehkovážnosti) k životu (obzvlášť vůči životu druhým). Ani pod náboženskou (zde myslím abrahámovskou a konkrétně křesťanskou) mentalitu, která uznává posvátnost jakéhokoli života a nemožnost života. Avšak interupci vnímám většinou negativně (protože většina případů je o usmrcení života z důvodů nedbalosti/hlou­posti rodičů – omylné, nechtěné početí… „nechtěné dítě“). Ale třeba na eutanázii mám pozitivní názor, ale zase taky: musí k tomu být skutečný (rozumný) důvod. Nic by nemělo být lehkovážně v otázce života. Pokud už ho lehkovážně zplodili už by ho neměli jen tak lehkovážně zabít, „zničit“ (to párvo k tomuto je trochu zvláštní. Jak už jsem psal, připodobnění jako právo zabít vlastní dítě).

Disraeli

Odpověděl/a – 15.duben 23:00

Právně, morálně/nábožensky a jinak to jasné a jednotné není, protože se lidi přou, kdy přesně vzniká nový život a kdy už se dá bavit o živé a „plnohodnotné“ bytosti. Mají na to rozdílný subkektivní pohled. Jenže vědecky to jasné je. Nový život vzniká ihned po oplodnění, po spojení spermie a vyjíčka; po zjištění těhotenství už se to všechno dávno tvoří, vyvíjí a existuje jako jedinec, který se okamžitě a rychle vyvíjí (závisle na matce – ale to není tak podstatné). Rozdíl mezi třeba 9. a 1. měsícem (třeba ve 3 týdnech) je jenom ve vývoji a velikost (asi jako se 1 roční liší od 15letého). Ale jiný rozdíl tam není, obojí je již živá (lidská) bytost. Když potraty v prvních pár týdnech, tak klidně potraty i v 9. měsíci (nebo krátce po narození)… Což je samozřejmě nemyslitelné (nemyslím jen zdravotně – ale morálně).
Rozuměj, pokud žena příjde o dítě v 8. nebo 9. měsíci nebo už o novorozence, miminko, tak je to největší tragédie. Ale když se ho rozhodnou zabít v prvních týdnech, tak je všechno v pohodě. No stres, o nic nejde. „Zbavili jsme se toho.“ Poďme to zapít! :D

Náboženské a morální pojetí/vnímání je zde docela irelevantní (nemusí být – ale co se týká „kontroverznosti“ vzniku života, tak ano). Důležitá jsou zde fakta a věda (i rozum). V okamžiku početí vzniká nový život. Avšak pokud jim nevadí, že zabijí nový život, tak OK – nic proti odlišnému přístupu a mentalitě. Jen to tak musí nazvat správně a ne obkecávat, že o nic nejde a není to zničeního nového života. Nábožensky, tu jsou třeba názory, že duše do jedince vstupuje až po narození (při porodu) atd. Ale prostě říkat, že to vražda* není ani že to nic neznamená, není pravda. Odpovídá to mentalitě, kde rodič může zabít své dítě (v mnohých kulturách to bylo normální). Nazývají to progresivismem a liberálností. Což je trochu blbost… a je to trochu proti té moderní mentalitě mírumilovnosti, práv atd. Právo na život, jistě, proč ne i právo na zabití. Formálně se to dá nazvat minimálně ukončení lidského života, což „(umělé) přerušení těhotenství“ vlastně znamená a nic míň.
*Jistě, právní hledisko může být různé, dle definice jaká se tomu dá. Avšak zcela věcně je to ukončení lidského života, nenarozeného, ale to až takovou roli nehraje. Je to život ? Je. Je lidský? Je? Je dostatečně vyvinutý? TOHLE JE diskutabilní, ale zároveň nepodstatné, PROTOŽE co je to „dostatečně vyvinuté“? Život už to je, ale třeba ani 8. měsíc se nemusí dát považovat za „dostatečně vyvinuté“ ani 4leté dítě není dostatečně vyvinuré (vzhledem k mladistvým nebo dospělým).

Pokud už by měl někdo rozhodovat, tak oba rodiče (hlavně dle situace, například manželský pár). Ale vlastně by neměl rozhodovat nikdo, protože už se jedná o živého lidského tvora. Žena již v těhotenství nerozhoduje sama za sebe, ale o životě dalšího člověka (a to se rovná rozhodování o dítěti). Už to není jen její tělo. Takže je zcela nesmyslné říkat, že žena má právo rozhodovat o svém těle, když nerozhoduje jen o svém těle. Nemluvě o tom, že si žena ani tak nemůže se svým tělem dělat, co chce (sebe/poškozování a plno dalších, které upravují zákony).
Rozhodovat o své reprodukci mohou, jenže o tom už je sex. Nechcou-li se množit, nemají sexovat pro srandu. Sexují-li primárně ze srandy/pro zábavu, mají si dávat bacha a počítat s případným rizikem. Vést aktivní pohlavní život není jen tak. Každé nedospělé dítě (puberta) už moc dobře víc, co sex je a všechno o něm ví, ví taky proč ho chtějí. Jen nějak zapomínají, že se díky němu plodí a je to jeho primární funkce/účel.

Za mě: Upřednostňovat nevykovávání potratů a zachovávat život, ale potraty povolovat – tedy na povolení – dle důvodů. Ale striktně. Pokud jsou vážné a rozumné, tak ano. Jinak ne.

Samozřejmě je tu věc, že někteří by se ani neměli rozmnožovat a mít děti, ale co už – v této chívli už je to téměř bezpředmětné! Dítě se o nic neprosí (ani o narození/přijít na tento svět). Jenže jakmile už je na světě, už má svá práva, včetně práva na život aj. Jenže „přijít na svět“ nemyslím po porodu, ale už v těhotenství. Rozdíl v tom v podstatě není. Právo na život před narozením zde být nemusí – ale to je otázka společensky. Obecně už to živý tvor/člověk prsotě je, i když v mámině břiše a i když třeba v pořátcích vývoje. Nikdo se neptá dítětě, jestli chce žít a ani tak o něm nemohou rozhodovat jiní v tom, zda smí / mu dovolí žit (bavím se o narozeném – tak se k tomu přistpuje v civilizované společnosti; ale platit to zcela přirozeně má i pro to nenarozené).
Dítě (ani plod) nemůže za debilní rodiče. Dle denšní mentality bych čekal, že rodič nemůže zabít své dítě, tedy že to není správné. Už se rozhoduje o jiném (lidském) životě.

Potraty ano i ne, dle sitauce. Nespadám pod mentalitu, která lpí na životě (a jeho nedotknutelnosti), ale ani pod lhostejnosti (lehkovážnosti) k životu (obzvlášť vůči životu druhým). Ani pod náboženskou (zde myslím abrahámovskou a konkrétně křesťanskou) mentalitu, která uznává posvátnost jakéhokoli života a nemožnost ukončení života nebo jeho věčné prodlužování, jak jen to jde – i když ani dotyčný nechce nebo má bolesti (západní styl). Avšak interupci vnímám většinou negativně (protože většina případů je o usmrcení života z důvodů nedbalosti/hlou­posti rodičů – omylné, nechtěné početí… „nechtěné dítě“). Ale třeba na eutanázii mám pozitivní názor, ale zase taky: musí k tomu být skutečný (rozumný) důvod. Nic by nemělo být lehkovážně v otázce života. Pokud už ho lehkovážně zplodili už by ho neměli jen tak lehkovážně zabít, „zničit“ (to párvo k tomuto je trochu zvláštní. Jak už jsem psal, připodobnění jako právo zabít vlastní dítě).