Odpověděl/a – 6.duben 18:36
Nesmyslný a tisíckrát opakovaný dozat ohledně toho, proč Bůh/bůh
dopouští zlo (a taky se na to neptáš poprvé! Jasně, že chceš prudit a
vířit vody, ale nemusíš se pořád opakovat, zavádět kontroverzní témata
nebo poukazovat na svůj ateismus – subjektivní věc!). A milionkrát
probírané téma už tisíce let.
Opakově se v průběhu historie několikrát zřítily i kostely/chrámy,
mešity aj – přímo na věřící. Byly náboženské války, byly genocidy
války a katastrofální přírodní pohromy, které kolikrát zničily celé
národy…
Teorií existuje hodně, o tom, jak nebo JESTLI bůh/Bůh zasahuje do dění
světa.
Mimo to jsou tu vysvětlující teorie, že bůh je všude a vším, ale sám
není inidviduální bytostí, která by stála a porozovala bokem, na dění
nahlížela a řídila ho.
Pak je tu reinkarnace a karma. Závazky a kauzalita napříč časem (i mimo
něj) a životy. Vše má důvod – jen v individuálním životě není
většinou vidět.
Pak je tu kauzalita nereinkarnační, tedy, že vše je sled příčin a
následků a každá událost, jakkoli nepatrná, má nějaké důsledky.
Nemůžeme však vědět jaké. Dobré mohou mít někdy za následek zlé;
z těch zlých se zase někdy rodí něco dobrého. Atpod.
Pak je tu Jednota a propojenost celé existence. Nic neexistuje samo o sobě
(ze sebe), izolovaně.
Němluvě o tom, že „dobré“ a „špatné“ jsou veskrze lidské
sociální konstrukty.
A dále, třeba existence evoluce, kde je měnění ale i vymírání druhů
zcela běžné. Dále lidské přesvědčení, které lpí na životě a smrt
považuje za největší zlo – ale neplatilo to pro všechny
kultury/civilizace. „Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí,
jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka
největším dobrem.”
S tím předchozím pak souvisí lidská „důležitost“, respektive
nedůležitost. Lidi mají sklon přeceňovat sami sebe a svůj druh. Vzhledem
k velikosti vesmíru/existence, času aj. jsme titěrní, nicotní. Netřeba si
dávat nějakou extra velkou důležitost (než cokoli jiného, co
existuje).
Rozdíl mezi životem a smrtí, živým a neživým; Též nejasné. Možná je
mylný postoj ke smrti, k vnímání života, atd.
A tím, čím si můžeme být zcela jistí, je že: Existuje před námí
velké NEZNÁMO, o kterém nic nevíme. BŮHVÍ, co vše ještě existuje nebo
může existovat.
Člověk nemá co (jak) posuzovat, co je správné v tomto kontextu. Nejsme
s to znát Vyšší smysl – pokud je.
Chceš se zabývat něčím, co je mimo úroveň lidského chápání a
omezení.
Takže jestli chceš spekulovat a řešit teorie (náboženské PROČ), zkus
to v kostele nebo jiných chrámech a ZABÝVEJ SE osobně TEOLOGIÍ. Jinak to
ani nemá smysl a jsou to prázdné otázky. Jejíž ‚odpovědi‘ a
přesvědčení zakládají převážně na víře jednotlivce/komunity.
Jestli se tím zabývat nechceš (dle otázek to tak nevypadá), tak tvoje věc.
Nejsi věřící, jsi ateista? OK, to je ale tvoje věc. A tohle je určitě
typický fanatismus ateistů, jsem lepší, protože nevěřím. A tak chceš
přesvědčovat ostatní o o své (ne)víře. Což je taky jen otázka víry.
Protože ať má kdo jakékoli přesvědčení, tak ateismus je též jen víra.
Protože i přísně vědecky je to agnosticismus. Nedá se prokazatelně
potvrdit ani vyvrátit. Co nedkokáží někteří ateisté pochopit je, že je
to subjketivní, individuální a platí zde svoboda vyznání. Rozuměj, že
fanatismus je pořád fanatismus, vědecký, ateistický, ideologický aj. se
neliší od náboženského. Že někdo nevěří, neznamená, že je
chytřejší nebo že je na tom líp. Pokud je náboženství pro některé
pohádka, propagnda a nwm co, tak je to pořád jen jejich osobní
přesvědčení.
Odpověděl/a – 6.duben 18:44
Nesmyslný a tisíckrát opakovaný dozat ohledně toho, proč Bůh/bůh
dopouští zlo (a taky se na to neptáš poprvé! Jasně, že chceš prudit a
vířit vody, ale nemusíš se pořád opakovat, zavádět kontroverzní témata
nebo poukazovat na svůj ateismus – subjektivní věc!). A milionkrát
probírané téma už tisíce let.
Opakově se v průběhu historie několikrát zřítily i kostely/chrámy,
mešity aj – přímo na věřící. Byly náboženské války, byly genocidy,
války a katastrofální přírodní pohromy, které kolikrát zničily celé
národy nebo živ. druhy…
Teorií existuje hodně, o tom, jak nebo JESTLI bůh/Bůh zasahuje do dění
světa.
Mimo to jsou tu vysvětlující teorie, že bůh je všude a vším, ale sám
není inidviduální bytostí, která by stála a porozovala bokem, na dění
nahlížela a řídila ho.
Pak je tu reinkarnace a karma. Závazky a kauzalita napříč časem (i mimo
něj) a životy. Vše má důvod – jen v individuálním životě není
většinou vidět.
Pak je tu kauzalita nereinkarnační, tedy, že vše je sled příčin a
následků a každá událost, jakkoli nepatrná, má nějaké důsledky.
Nemůžeme však vědět jaké. Dobré mohou mít někdy za následek zlé;
z těch zlých se zase někdy rodí něco dobrého. Atpod.
Pak je tu Jednota a propojenost celé existence. Nic neexistuje samo o sobě
(ze sebe), izolovaně.
Němluvě o tom, že „dobré“ a „špatné“ jsou veskrze lidské
sociální konstrukty. Otázka lidského vnímání. Neexistuje v Přírodě a
přírodních zákonech (pokud je bůh, je to totéž jako „Příroda“ a
„přír. zákonitosti“, vč. „vesmírného řádu“).
A dále, třeba existence evoluce nebo jednoduše vývoje, kde je měnění ale
i vymírání druhů zcela běžné.
Dále lidské přesvědčení, které lpí na životě a smrt považuje za
největší zlo – ale neplatilo to pro všechny kultury/civilizace. „Nikdo
neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je
největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.”
S tím předchozím pak souvisí lidská „důležitost“, respektive
nedůležitost. Lidi mají sklon přeceňovat sami sebe, svůj druh. Vzhledem
k velikosti vesmíru/existence, času aj. jsme titěrní, nicotní,
nevýznamní. Netřeba si dávat nějakou extra velkou důležitost (než
čemukoli jinému, co existuje).
Rozdíl mezi životem a smrtí, živým a neživým; Též nejasné. Možná je
mylný postoj ke smrti, k vnímání života, atd.
A tím, čím si můžeme být zcela jistí, je že: Existuje před námí
velké NEZNÁMO, o kterém nic nevíme. BŮHVÍ, co vše
ještě existuje nebo může existovat.
Člověk nemá co (jak) posuzovat, co je správné v tomto kontextu. Nejsme
s to znát Vyšší smysl, záměr, prvotní přírinu (atd) – pokud je.
Chceš se zabývat něčím, co je mimo úroveň lidského poznání
i chápání a kde pro nás platí jen omezení a neznalost.
Takže jestli chceš spekulovat a řešit teorie (náboženské „PROČ“),
zkus to v kostele nebo jiných chrámech a ZABÝVEJ SE osobně TEOLOGIÍ. Jinak
to ani nemá smysl a jsou to prázdné otázky. Jejíž ‚odpovědi‘ a
přesvědčení zakládají převážně na víře jednotlivce/komunity.
Jestli se tím zabývat nechceš (dle otázek to tak nevypadá), tak tvoje věc.
Nejsi věřící, jsi ateista? OK, to je ale tvoje věc. A tohle je určitě
typický fanatismus ateistů, jsem lepší, protože nevěřím. A tak chceš
přesvědčovat ostatní o o své (ne)víře. Což je taky jen otázka víry.
Protože ať má kdo jakékoli přesvědčení, tak ateismus je též jen víra.
Protože i přísně vědecky je to agnosticismus. Nedá se prokazatelně
potvrdit ani vyvrátit. Co nedkokáží někteří ateisté pochopit je, že je
to subjketivní, individuální a platí zde svoboda vyznání. Rozuměj, že
fanatismus je pořád fanatismus, vědecký, ateistický, ideologický aj. se
neliší od náboženského. Že někdo nevěří, neznamená, že je
chytřejší nebo že je na tom líp. Pokud je náboženství pro některé
pohádka, propagnda a nwm co, tak je to pořád jen jejich osobní
přesvědčení.
Jasně, že takhle postavené otázka je záměrně a má jakože poukazovat na
nějakou nesmyslnost boha a víry… a má to popudit ostatní věřící.
Rozuměj ale že jejich víra je jejich věc, tak jako je ta tvoje. Nikoho
nezajímá, že je někdo ateista – dokud se s tím nezačne s_át do
ostatních, vnucovat to, povyšovat se a zesměšňovat.