Odpověděl/a – 26.březen 19:37
Často tomu tak bylo, ale to hodně záleží na systému té země, včetně
systému nástupnictví (pokud zde takový systém není propracovaný a je
hodně bídný, pak ano, může to znamenat chaos v případě absence
dědice). A na situaci, na případném počtu nárokovatelů, držitelů moci,
povaze těch u moci, vliv na armádu, druhy porpoˇpřízně, atd. Nemusí to
znamenat nic vážného, může to být bezproblémový přechod k novému
vladaři, ale klidně z toho může být i občanská válka aj.
Dědic a následník (následníci) často znamenal stabilitu, jistotu apod.,
ale to je hodně o tom systému. Kde je volné nástupnictví nebo nebyl
výslovně určen/jmenován dědic – a kde je jmenován výhradně žijícím
monarchou, tak tam to mohlo předznamenat chaos.
Ale tohle může řešit konkrétní právo/zákon, předepsaný postup, dle
něhož bude ten proces probíhat, celou linii následnictví,
ústavu, atd.
Př. z dnešní doby: Omán je absolutní monarchie, rozhodně nemá systém
následnictví s „nekonečným“ počtem následníků (jako třeba ve VB) a
před pár lety tam zemřel sultán Kábús, který tam vládl 50 let a neměl
žádného potomka ani za života neurčil dědice. V závěti však jmenoval
svého následníka a toho (v souladu s pokyny zesnulého) potvrdila
i rada/dvůr. Přestože se původně očekávalo třeba i se starším
bratrem toho vybraného. A byl to hladký, rychlý a bezproblémový proces.
A takovým by byl, i kdyby Kábús nezanechal ten dopis/závěť – měli by
konkrétní proces, jak postupovat při výběru nového sultána.
Žádná říše však dnes neexistuje. Bohužel ;)
Odpověděl/a – 26.březen 19:57
Často tomu tak bylo, ale to hodně záleží na systému té země, včetně
systému následnictví (pokud zde takový systém není propracovaný a je
hodně bídný, pak ano, může to znamenat chaos v případě absence
dědice). A na situaci, na případném počtu nárokovatelů, držitelů moci,
povaze těch u moci, vliv na armádu, druhy porpoˇpřízně, atd. Nemusí to
znamenat nic vážného, může to být bezproblémový přechod k novému
vladaři, ale klidně z toho může být i občanská válka aj.
Dědic a následník (následníci) často znamenal stabilitu, jistotu apod.,
ale to je hodně o tom systému. Kde je volné nástupnictví nebo nebyl
výslovně určen/jmenován dědic – a kde je jmenován výhradně žijícím
monarchou, tak tam to mohlo předznamenat chaos.
Ale tohle může řešit konkrétní právo/zákon, předepsaný postup, dle
něhož bude ten proces probíhat, celou linii následnictví, ústavu, atd.
Nemluvě o pojistkách, typu monarchie / roli monarchy, aj.
Př. z dnešní doby: Omán je absolutní monarchie, rozhodně nemá systém
následnictví s „nekonečným“ počtem následníků (jako třeba ve VB) a
před pár lety tam zemřel sultán Kábús, který tam vládl 50 let a neměl
žádného potomka (ani sourozence) ani za života neurčil dědice. V závěti
však jmenoval svého následníka a toho (v souladu s pokyny zesnulého)
potvrdila i rada/‚dvůr‘. Přestože se původně očekávalo třeba i se
starším bratrem toho vybraného. A byl to hladký, rychlý a bezproblémový
proces. A takovým by byl, i kdyby Kábús nezanechal ten dopis/závěť –
měli by konkrétní proces, jak postupovat při výběru nového sultána.
Žádná říše však dnes neexistuje. Bohužel ;)