Historie úprav
Odpověděl/a – 15.březen 22:54
Vlastně celkem jednoduše, jak říká Dochy: blbě. ;) Pak už to totiž nebude pokojné předání moci.
Jako jasně, pokud to bude nějaký neschopný blbeček bez podpory a ve zlé
situaci (pro něj nevýhodné), tak ho můžou odstranit raz dva. Jak? Záleží
především na systému (země), ale pokud se to bere tak, že je stále ve
funkci, tak ho dle postupů prohlási za neschopného pro výkon funkce (z X
důvodů) anebo v jiném případě, kde už se automaticky bere, že vítěz
volbec je automaticky „funkciován“, tak ho z paláce/hradu/domu může
někdo prostě a jednoduše vyvézt – policie, ochranka atd. Zkrátka: byly
by pro to postupy a jejich několik.
To by ovšem byl spíš minimum příkaldů… ↓
Někteří si totiž tady demokracii i republiku idealizují. Faktem je, že
to nemá bůhví jaké pojistky (proti zneužití moci atd), nemluvě o tom,
že samotná demokracie může fungovat sama o sobě blbě a být zlá (ale to
je na jiné téma).
Zkrátka, pokud takový člověk má nějakou tu podporu a chce ve funkci
zůstat, tak jednoduše v té funkci zůstane. A většinou s ním nehnou. To
on je u moci, podporu má a alespoň základně si to promyslel a může si to
dovolit. Takže ví, že si to může dovolit. Tedy, ostatní s tím nic moc
neudělají. Jistě, scénářů může být víc, protože zde hraje roli
velké množství potenciálních faktorů a nepřeberné množství různých
situací. Šanci může mít i ta opozice, může z toho být válka (to se
taky stáva) nebo alespoň nějaké nepokoje apod.
Ano, některým se to možná nelíbí, ale je to tak. Není vůbec těžké
zůstat u moci, neopustit funkci, „i když“ je to v rozporu se zákony a
systémem (i když de facto ani být nemusí.. záleží na zemi a taky, jak si
zdůvodní to setrvání ve funkci a u moci – pokud to umí dobře
ošéfovat.. okecat, obhájit a zdůvodnit se dá všechno). De facto vůbec
nemusí dojít k oficiálnímu (jako klasickému) převratu. On už de facto
u moci je, akorát ji nepustí (v době, kdy by měl). S vým způsobem se do
dá taky brát za puč (ale nemusí) – a taky si to navíc k tomu může
pojistit dodatečným pučem, zajištění a obsazení osob, míst
(strategických bodů) atd.
Každopádně, na zajištění si funkce měl celé funkční období… a teď
nemluvím (jen) třeba o volbách, jako spíš získání si té potřebné
podpory, aby ve funkci zůstal (i nehledě na zákony atd).
Kupodivu ve „vyspělém“ světě zde funguje především psychologie a ti co volby prohráli, se skutečně funkce a moci vzdají (berou se jako poražení atd., případně snad i respektují zákony, systém atd), přestože reálné pojistky zde nejsou…
Takže problém je hlavně spíš ve vnímání demokracie a v jejich iluzích a idealizaci.
Odpověděl/a – 15.březen 23:56
Vlastně je to jednoduché, jak říká Dochy: blbě. ;) Pak už to totiž nebude pokojné předání moci.
Jasně, pokud to bude nějaký neschopný blbeček bez podpory a ve zlé
situaci (pro něj nevýhodné), tak ho můžou odstranit raz dva. Jak? Záleží
především na systému (země), ale pokud se to bere tak, že je stále ve
funkci, tak ho dle postupů prohlási za neschopného pro výkon funkce (z X
důvodů) a odstaví ho, dle procesů/postupů (povolaní lidé, orgány,
složky) anebo v jiném případě, kde už se automaticky bere, že vítěz
volbec automaticky přebírá funkci a ten bývalý ji pozbývá, tak ho
z paláce/hradu/domu může někdo prostě a jednoduše vyvézt (klidně na
rozkaz toho nevého funkcionáře) – policie, ochranka atd. Zkrátka: byly by
pro to postupy a je jich několik.
To by ovšem byl spíš minimum případů… ↓
Někteří si totiž demokracii i republiku idealizují. Faktem je, že to
nemá bůhví jaké pojistky (proti zneužití moci, korupci, zmagoření,
v tomto případě hlavně uchvácení a udržení moci atd), nemluvě o tom,
že samotná demokracie může fungovat blbě sama o sobě a být špatná (ale
to je na jiné téma).
Zkrátka, pokud takový člověk má nějakou tu podporu a chce ve funkci
zůstat, tak jednoduše v té funkci zůstane. A většinou s ním nehnou. To
on je u moci, podporu má a alespoň základně si to promyslel a může si to
dovolit. Takže ví, že si to může dovolit a je toho schopen. A ostatní
s tím nic moc nenadělají. Jistě, scénářů může být víc, protože zde
hraje roli velké množství potenciálních faktorů a nepřeberné množství
různých situací. Šance a podpora můžou být i na straně té opozice,
může z toho být válka (to se stáva) nebo alespoň nějaké nepokoje,
nestabilita, menší-větší rozvrat, apod.
Některým se to možná nelíbí, ale je to tak. Demokracie není něco
ultra supr čup, kde vše funguje hladce a myslí se na všechno (je to jedna
z forem vlád a systémů, který MŮŽE potenciálně fungvat dobře. Ale
není jediná a rozhodně ani nejlepší). Není vůbec těžké zůstat
u moci, neopustit funkci, „i když“ je to v rozporu se zákony a
systémem (i když de facto ani být nemusí.. záleží na zemi a taky, jak si
zdůvodní to setrvání ve funkci a u moci – pokud to umí dobře
ošéfovat.. totiž okecat, obhájit a zdůvodnit se dá všechno). De facto
vůbec nemusí dojít k oficiálnímu (jako klasickému) převratu. On už de
facto u moci je, akorát ji nepustí (když už by měl). Svým způsobem se to
dá taky brát za puč (ale nemusí) – a taky si to navíc k tomu může
pojistit dodatečným pučem; zajištění osob, obsazení míst (strategických
bodů) atd.
Každopádně, na zajištění si funkce měl celé funkční období… a teď
nemluvím (jen) třeba o volbách, jako spíš získání si té potřebné
podpory (vlivných, složek), aby ve funkci zůstal (i nehledě na demokracii,
zákony atd).
Kupodivu ve „vyspělém“ světě zde funguje především psychologie a ti co volby prohráli, se skutečně funkce a moci vzdají (berou sami sebe jako poražené atd., případně snad i respektují zákony, systém, mají strach, atd), přestože reálné pojistky zde nejsou…
Takže problém je hlavně spíš ve vnímání demokracie a v jejich iluzích a idealizaci.
