Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 11.březen 17:36

1–3D svět a hmotná realita můžou být iluze
2-časoprostor může být iluze
3-čas nemusí existovat ve smyslu, že existuje VŽDY jen přítomný okmažik a nic jiného. Nikdy nic neexistovalo a nikdy nebude. Vždy a pořád je jen TEĎ. Okamžik a „teď“ není čas, časová jednotka ani žádný ukazatel. Je to prostě jne stav (bytí). A v podstatě niajk neubíhá, ale zkrátka pořád JE.
↓
Čas jako skutečná, samostatná entita neexistuje a může být jen lidským vynálezem používaný k organizování událostí a zážitků (i odůvodněním vzpomínek a doufání v budoucnost) lineárním způsobem. Koncept, který nám lépe pomáhá vnímat (minulost, budoucnost, včera, minulý týden, minuty, hodiny, pojmenování, kalendáře.. de facto jen pojmy, které neexistují – mimo naše měření/chápání). I když „něco“ počítáme („běh času“), de facto nepočítáme nic, stále a neustále je jen teď, tady a teď.
Pak jsou různé studie a teorie, jak vlastně časw vůbec funguje (jestli vůbec) teřba na kvantové úrovni – která se může lišit od nám běžně známého světa s fyzikálními zákony. Ostatně na internetu je toho hodně k vyhledání i třeba o neexistenci času.
Čas – jako sociální konstrukt, kde je naše vnímání tzv. času stejně silně subjektivní a může se lišit mezi jednotlivci a kulturami. Takže i obecné měření „plynutí času“ není skutečné, protože může plynout různě. Zkrtáka otázka, zda čas skutečně existuje jako samostatná entita (mimo lidské vnímání). Kontinuální tok času, jak si ho představujeme, nemusí vůbec být. Zkrátka existence jen existuje a nikam se nepobyhuje, prostě je. Čas neplyne, protože nemá CO (odkud, kam) plynout.
Za ja dlouho? Kdy? Jak dlouho trvá? Pamatuješ? a tisíc dalších časových ukazetelů a otázek vztahujících se k času = neexistují a jsou jen v lidské hlavě a existující jen ve společnosti jako koncept/konstrukt.
Hodiny tikají, ručičky se pohybují. To ale vlastně není žádný důkaz existence času.

Pojetí a přístup k času mělo a má hafo zastoupení. Filozofických, náboženských a dnes i mnoho vědeckých. Existuje plno teorií, co čas je, jaký je (absolutní X relativní, lineární X nelineární, konstantní X proměnný), jak funguje, jestli vůbec existuje. Teorií a hypotéz je hodně… Na druhou stranu může čas být neprostorové lineární kontinuum, které ja základní strukturou a jednotkou vesmíru/existence (a že bez času by ani nic neexistovalo).
Já vlastně v čas věřím a normálně ho uznávám (akorát mimo lidské počítání/měření – které beru jen jako lidský vynález), ale to výše vypsané jsou některé možnosti a důvody, proč někteří věří, že čas neexistuje.

Disraeli

Odpověděl/a – 11.březen 17:48

1–3D svět a hmotná realita můžou být iluze
2-časoprostor může být iluze
3-čas nemusí existovat ve smyslu, že existuje VŽDY jen přítomný okmažik a nic jiného. Nikdy nic neexistovalo a nikdy nebude. Vždy a pořád je jen TEĎ. Okamžik a „teď“ nejsou čas, časová jednotka ani žádný ukazatel. Je to prostě jen stav (bytí). A v podstatě nijak neubíhá, ale zkrátka pořád JE.
↓
Čas jako skutečná, samostatná entita neexistuje a může být jen lidským vynálezem používaný k organizování událostí a zážitků (i odůvodněním vzpomínek a doufání v budoucnost) lineárním způsobem. Koncept, který nám lépe pomáhá vnímat a orientovat se (minulost, budoucnost, včera, minulý týden, minuty, hodiny, pojmenování, kalendáře.. de facto jen pojmy, které reálně neexistují – mimo naše měření/chápání, naši mysl). I když „něco“ počítáme („běh času“), de facto nepočítáme nic, stále a neustále je jen teď.
Pak jsou různé studie a teorie, jak vlastně čas vůbec funguje (jestli vůbec) třeba na kvantové úrovni – která se může lišit od nám běžně známého světa s fyzikálními zákony a jejich pravidly. Ostatně na internetu je toho hodně k vyhledání i třeba o neexistenci času.
Čas – jako sociální konstrukt, kde je naše vnímání tzv. času stejně silně subjektivní a může se lišit mezi jednotlivci a kulturami. Takže i obecné měření „plynutí času“ není skutečné, protože může plynout různě. Zkrtáka problematická otázka, zda čas skutečně existuje jako samostatná entita (mimo lidské vnímání). Kontinuální tok času, jak si ho představujeme, nemusí vůbec být. Je možnos říct, že existence jen existuje a nikam se nepobyhuje, prostě je. Čas neplyne, protože nemá CO (odkud, kam) plynout.
Taky pojetí časoprostoru a vztahu mezi časem a prostorem je několik a je plno teorií a ani Einstein není jediný uznávaný.
Za ja dlouho? Kdy? Jak dlouho trvá? Pamatuješ? a tisíc dalších podobných ukazetelů a otázek vztahujících se k času = neexistují a jsou jen v lidské hlavě a existující jen ve společnosti jako koncept/konstrukt.
Hodiny tikají, ručičky se pohybují. To ale vlastně není žádný důkaz existence času.
Kdyby čas nebyl, vše by jen stálo? Nebo by dokonce ani nebylo? Třeba je to jen (mylná) představa.

Pojetí a přístup k času mělo a má mnoho variant. Filozofických, náboženských a dnes i mnoho vědeckých. Existuje plno teorií, co čas je, jaký je (absolutní X relativní, lineární X nelineární, konstantní X proměnný), jak funguje, jestli vůbec existuje, k čemu se vztahuje (hmota) a jestli vůbec k něčemu. Teorií a hypotéz je hodně a každá to vysvětluje trochu jinak… Na druhou stranu může čas být neprostorové lineární kontinuum, které ja základní strukturou a jednotkou vesmíru/existence (a že bez času by ani nic neexistovalo). Tj. nic není důležitější, než čas.
Já vlastně v čas věřím a normálně ho uznávám (akorát mimo lidské počítání/měření – které beru jen jako lidský vynález, což je pravda), ale to výše vypsané jsou některé možnosti a důvody, proč někteří věří, že čas neexistuje.