Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 2.březen 18:59

To těžko říct, protože na to žádná statistika nebude a protože v praxi jim to k ničemu nebude (alespoň oficiálně), tak to o nich nebude známo.

Určitě se ale nějací najdou, nejen v Česku (nebo hlavně i jinde než v Česku), protože některé lidi zajímá plno oborů a nechce se jim je studovat na školách. Žene je přirozená zvědavost a touha po vědění a tom jak věci fungují (což je jen dobře). Takhle to fungovalo až skoro do moderní doby. „Renesanční člověk“ se nevyskytoval jen v renesanci, ale v podstatě od starověku až po novověk. Filozofie, různé akademie (i univerzity) vzdělávaly celkvoě, napříč vědami a všeobecnými znalostmi.
Sám mám plno knih o medicíně, včetně středoškolských a vysokoškolských učebnicích a slovníky lékařství. Doteď jsem četl jen populárně naučné knihy (plus staré filozofické knihy o lékařství od různých autorů a o léčivém bylinkářství), ale jednou bych se chtěl pustit i do těch odbornějších a čistě studijních.

Oficiálně to člověk praktikovat nebude. Snad by však bylo možné se to naučit sám a pak třeba získat osvědčení, splnit zkoušky atd – tím by prokázal že to umí a mohl by to snad i nějak vykonávat.
Nesmí to praktikovat na peníze. Ale teoreticky z něj může být třeba „alternativní“ lékař/léčitel, obzvlášť když se v tom svém studiu zabýval hodně třeba i bylinkářstvím apod. (kteří mnohdy zmůžou víc, než lékaři).
Takže neoficiílní léčitel z něj nějak být může… ale určitě nebude moci provádět lékařské zákroky a operace. :D ;)
V praxi se to může hodit pro diagnozu (sebe, ostatních), pro rady/informovanost a případnou pomoc (třeba okamžitou, pokud je vyžadována). Ostatně dejme tomu, že se člověk skvěle vyučil v lékařském umění, co mu zabraňuje, aby byl skvělým lékařem? Čistě zákony státu a to že je mimo lékrařskou komoru a oficiální vzdělávání. Avšak znalosti jsou znalosti. A jsme tím, co děláme, umíme a známe. Pokud umíš léčit a vyznáš se v léčitelství i odborné medicíně, tak můžeš být lékař – akorát ne oficiálně (titul, zaměstnání, praxe/podnikání).
Uplatnit ty znalosti taky teoreticky můžeš jako třeba dobrovolný ošetřovatel-asistent (zdravotnické organizace poskytující pomoc, péči atd. – nejen v česku). A taky i v dnešní době stále existuje klášterní medicína (nejen v Česku), která dřív byla po celá staletí běžnou praxí a součástí klášterů a řádů (odtud i označení sester/bratrů – zdravotních… od řádových sester a bratrů). Takže i jako duchovní můžeš léčit (a nemyslím tím spirituálně a vírou, ale můžeš tam užívat své praktické znalosti) a dost možná ani nemusíš být duchovní – jen ji mtam můžeš chodit vypomáhat a účastnit se toho…

Taky v mnoha zemích světa je plno lékařů, kteří nemají vzdělání. Jednoduše proto,že jsou to chudé země, je zde nedostetk kvalifikovaných lékařů (i přesto, že tam působí různé mez. organizace a lékaři bez hranic, jsou tam místní lékaři, kteří studovali sami nebo tam jezdí samouci z ciziny). A protože ta země prostě potřebuje lékařskou pomoc a péči, protože tam zdravotně na tom nejsou dobře, takže se hodí každá (užitečná) pomoc… Takže můžeš jet do nějaké takové země a aplikovat tam své znalosti.

Disraeli

Odpověděl/a – 2.březen 19:45

To těžko říct, protože na to žádná statistika nebude a protože v praxi jim to k ničemu nebude (alespoň oficiálně), tak to o nich nebude známo.
Je třeba vzít ještě v úvahu co a jak moc vlastně studují (a jak efektivně). Avšak odpověď bude, že to budou jednotlivci a nebude jich mnoho. Obzvlášť pokud se to týká těch, co skutečně vystudovali základy medicíny a výš. Někteří jsou však velmi učenliví, učá se rádi (všlijaké obory), sami, mají doboru paměť a jde jim to.

Určitě se ale nějací najdou, nejen v Česku (nebo hlavně i jinde než v Česku), protože některé lidi zajímá plno oborů a nechce se jim je studovat na školách. Žene je přirozená zvědavost a touha po vědění a tom jak věci fungují (což je jen dobře). Takhle to fungovalo až skoro do moderní doby. „Renesanční člověk“ se nevyskytoval jen v renesanci, ale v podstatě od starověku až po novověk. Filozofie, různé akademie (i univerzity) vzdělávaly celkvoě, napříč vědami a všeobecnými znalostmi.
Sám mám několik desítek knih jen o medicíně, včetně středoškolských a vysokoškolských učebnicích a slovníky lékařství. Doteď jsem četl jen populárně naučné knihy (plus staré filozofické knihy o lékařství od různých autorů a o léčivém bylinkářství), ale jednou bych se chtěl pustit i do těch odbornějších a čistě studijních. A protože mám prostě knihovnu, tak tam mám hromadu knih (vč. odborných, učebních) z různých oborů. Už třeba jen prroto, že mě zajímají.

Oficiálně to člověk praktikovat nebude. Snad by však bylo možné se to naučit sám a pak třeba získat osvědčení, splnit zkoušky atd – tím by prokázal že to umí a mohl by to snad i nějak vykonávat.
Nesmí to praktikovat na peníze. Ale teoreticky z něj může být třeba „alternativní“ lékař/léčitel, obzvlášť když se v tom svém studiu zabýval hodně třeba i bylinkářstvím apod. (kteří mnohdy zmůžou víc, než lékaři).
Takže neoficiílní léčitel z něj nějak být může… ale určitě nebude moci provádět lékařské zákroky a operace. :D ;)

V praxi se to může hodit pro diagnozu (sebe, ostatních), pro rady/informovanost a případnou pomoc (třeba okamžitou, pokud je vyžadována). Ostatně dejme tomu, že se člověk skvěle vyučil v lékařském umění, co mu zabraňuje, aby byl skvělým lékařem? Čistě zákony státu a to že je mimo lékrařskou komoru a oficiální vzdělávání. Avšak znalosti jsou znalosti. A jsme tím, co děláme, umíme a známe. Pokud umíš léčit a vyznáš se v léčitelství i odborné medicíně, tak můžeš být lékař – akorát ne oficiálně (titul, zaměstnání, praxe/podnikání).
Uplatnit ty znalosti taky teoreticky můžeš jako třeba dobrovolný ošetřovatel-asistent (zdravotnické organizace poskytující pomoc, péči atd. – nejen v česku). A taky i v dnešní době stále existuje klášterní medicína (nejen v Česku), která dřív byla po celá staletí běžnou praxí a součástí klášterů a řádů (odtud i označení sester/bratrů – zdravotních… od řádových sester a bratrů). Takže i jako duchovní můžeš léčit (a nemyslím tím spirituálně a vírou, ale můžeš tam užívat své praktické znalosti) a dost možná ani nemusíš být duchovní – jen ji mtam můžeš chodit vypomáhat a účastnit se toho…

Taky v mnoha zemích světa je plno lékařů, kteří nemají vzdělání. Jednoduše proto,že jsou to chudé země, je zde nedostetk kvalifikovaných lékařů (i přesto, že tam působí různé mez. organizace a lékaři bez hranic, jsou tam místní lékaři, kteří studovali sami nebo tam jezdí samouci z ciziny). A protože ta země prostě potřebuje lékařskou pomoc a péči, protože tam zdravotně na tom nejsou dobře, takže se hodí každá (užitečná) pomoc… Takže můžeš jet do nějaké takové země a aplikovat tam své znalosti.