Historie úprav
Odpověděl/a – 1.březen 14:55
Připomenu pojmy mravnost a moráolka. edá se přesně odpovědět, protože
je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.
Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve
společnosti.
Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co
sám považuje za správné, za morální …
Jak říkal Immanuel Kant ...... Dvě věci naplňují mysl vždy novým a
rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Ano mravní zákon
je v člověku,
Takže co je pro jednoho mravné, pro jiného může nemravné. Mravné nemusí
být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové
jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní
hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
–
Příklad:.
Nedávno jsem četla, že jedna učitelka vystavuje na netu své akty. Je
přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná podle sebe
tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským pravidlům. Je
to podle morálky nemravné, nebo mravné?
Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální.
Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první
čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest,
která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje
povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera
přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.
Pokud někdo bude lhát, krást atd. , jeho jednání je v rozporu
s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže
lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho
přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když
ostatní kradou ve velkém …
"Jednej tak, jako by se maxima /zásady/ tvého jednání měla na základě
tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“ Kategorický imperativ I.
Kant
Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou.?
-
Mravní hodnoty jsou ty, které ctím já, i když mohou být někdy
„nemorální“, ale odpovídají mému svědomí.
Morální hodnoty jsou mravní hodnoty, které jsou v souladou s morálkou,
tj. pravidly dané společnosti.
K tomu ještě patří etika – nauka o morálce, tedy věda.
Rozdíl mezi mravností a morálkou jsem vysvětlovala v otázce. Vycházela jsem z Kantovy filozofie.
http://www.od¬povedi.cz/otaz¬ky/co-se-da-v-dnesni-dobe-pozovat-za-mravne-a-co-jiz-za-nemravne
"Jak říkal Immanuel Kant ...... „Dvě věci naplňují mysl vždy novým
a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
https://azcita¬ty.cz/immanuel-kant/3970/
Ano mravní zákon je v člověku,
Takže, co je pro jednoho mravné, pro jiného může být nemravné. Mravné
nemusí být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové
jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní
hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
https://cs.wi¬kipedia.org/wi¬ki/Zlat%C3%A9_pra¬vidlo
Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít,
aby se stala obecným zákonem /Maxima – = buď hodný, buď ochotný pomoci.
Apod./ – žádné povinnosti a vůle
jednání je mravně dobré, pokud rozhoduje vůle.
„Znamená to, že lidé jako svobodné racionální bytosti mají právo být zodpovědní za své vlastní činy. Pokud bychom druhého člověka použili jako prostředku k nějakému cíli, upřeli bychom mu toto výsadní právo a neumožnili mu jednat jako svobodná bytost. Kant rozum a vůli nazývá nepravými principy mravnosti,“
Povinnost je nutnost dostát nějakému závazku – třeba
náboženská – vztah k bohu., branná povinnost
Morální povinnost – obecně řečeno, když někdo říká o nějakém
činu, že je to „morální povinnost“, odkazuje na přesvědčení, že
tento čin je ten, který je předepsán jejich souborem hodnot.
„Třeba etika – nauka o morálce
Odvozuje motivy jednání z dobré vůle jako zdroje toho, co má být
morálně správné (Sollen). Morálně,
správně jednat znamená jednat v souladu s povinnostmi. Vychází se zde
z přesvědčení, že je možné formulovat takový objektivní princip
povinnosti, který by rozumně korigoval individuální vůli
člověka. “
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorick%C3%BD_imperativ
Z toho plyne, že původněš jde o mravní jednání, z něhož se stala
morální povinnost v souladu se zásadami morálky. Morálka je základem
společnosti,.
Nejpřísnějším trestem za nemorální chování bývá vyloučení ze
společnosti, kterou nemorální lidé málokdy respektují. Trestní postih je
tedy jedinou možností, jak dodržování pravidel u nich vynutit.
Odpověděl/a – 1.březen 15:03
Připomenu pojmy mravnost a morálka. Nedá se přesně odpovědět, protože
je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.
Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve
společnosti.
Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co
sám považuje za správné, za morální …
Jak říkal Immanuel Kant ...... Dvě věci naplňují mysl vždy novým a
rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Ano mravní zákon
je v člověku,
Takže co je pro jednoho mravné, pro jiného může nemravné. Mravné nemusí
být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové
jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní
hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
–
Příklad:.
Vzpomoínám si na jeden čláínek. Jedna učitelka vystavuje na netu své
akty. Je přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná
podle sebe tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským
pravidlům. Je to podle morálky nemravné, nebo mravné?
Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální.
Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první
čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest,
která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje
povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera
přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.
Pokud někdo bude lhát, krást atd. , jeho jednání je v rozporu
s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže
lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho
přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když
ostatní kradou ve velkém …
"Jednej tak, jako by se maxima /zásady/ tvého jednání měla na základě
tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“ Kategorický imperativ I.
Kant
Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou.?
-
Mravní hodnoty jsou ty, které ctím já, i když mohou být někdy
„nemorální“, ale odpovídají mému svědomí.
Morální hodnoty jsou mravní hodnoty, které jsou v souladou s morálkou,
tj. pravidly dané společnosti.
K tomu ještě patří etika – nauka o morálce, tedy věda.
.
http://www.od¬povedi.cz/otaz¬ky/co-se-da-v-dnesni-dobe-pozovat-za-mravne-a-co-jiz-za-nemravne
"Jak říkal Immanuel Kant ...... „Dvě věci naplňují mysl vždy novým
a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
https://azcita¬ty.cz/immanuel-kant/3970/
Ano mravní zákon je v člověku,
%A9_pra¬vidlo
https://cs.wi¬kipedia.org/wi¬ki/Zlat%C3
Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít,
aby se stala obecným zákonem /Maxima – = buď hodný, buď ochotný pomoci.
Apod./ – žádné povinnosti a vůle
jednání je mravně dobré, pokud rozhoduje vůle, rozum je transdentálnío,
nemá zkušenosti s určitou morální povinjnostíl
„Znamená to, že lidé jako svobodné racionální bytosti mají právo být zodpovědní za své vlastní činy. Pokud bychom druhého člověka použili jako prostředku k nějakému cíli, upřeli bychom mu toto výsadní právo a neumožnili mu jednat jako svobodná bytost. Kant rozum a vůli nazývá nepravými principy mravnosti,/morálky. “
Povinnost je nutnost dostát nějakému závazku – třeba
náboženská – vztah k bohu., branná povinnost ......
Morální povinnost – obecně řečeno, když někdo říká o nějakém
činu, že je to „morální povinnost“, odkazuje na přesvědčení, že
tento čin je ten, který je předepsán jejich souborem hodnot.
„Třeba etika – nauka o morálce
Odvozuje motivy jednání z dobré vůle jako zdroje toho, co má být
morálně správné (Sollen). Morálně,správně jednat znamená jednat
v souladu s povinnostmi. Vychází se zde z přesvědčení, že je možné
formulovat takový objektivní princip povinnosti, který by rozumně korigoval
individuální vůli člověka. “
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorick%C3%BD_imperativ
Z toho plyne, že původně jde o mravní jednání, z něhož se stala
morální povinnost v souladu se zásadami morálky. Morálka je základem
společnosti,.
Nejpřísnějším trestem za nemorální chování bývá vyloučení ze
společnosti, kterou nemorální lidé málokdy respektují. Trestní postih je
tedy jedinou možností, jak dodržování pravidel u nich vynutit.
Takže význam pojmů se vysvwěluje podle potřeby, společnostil
Odpověděl/a – 2.březen 7:45
Připomenu pojmy mravnost a morálka. Nedá se přesně odpovědět, protože
je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.
Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve
společnosti.
Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co
sám považuje za správné, za morální …
Jak říkal Immanuel Kant ...... Dvě věci naplňují mysl vždy novým a
rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Ano mravní zákon
je v člověku,
Takže ,co je pro jednoho mravné, pro jiného může nemravné. Mravné nemusí
být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové
jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní
hlas, výčitka..
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“
–
Příklad:.
Vzpomínám si na jeden čláínek. Jedna učitelka vystavuje na netu své akty.
Je přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná podle sebe
tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským pravidlům
i z pohledu v jejího poolání. . . JJe to podle morálky nemravné, nebo
mravné?
Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální.
Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první
čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest,
která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje
povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera
přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.
Pokud někdo bude lhát, krást atd. , jeho jednání je v rozporu
s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže
lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho
přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když
ostatní kradou ve velkém …
"Jednej tak, jako by se maxima /zásady/ tvého jednání měla na základě
tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“ Kategorický imperativ I.
Kant
Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou.?
-
Mravní hodnoty jsou ty, které ctím já, i když mohou být někdy
„nemorální“, ale odpovídají mému svědomí.
Morální hodnoty jsou mravní hodnoty, které jsou v souladou s morálkou,
tj. pravidly dané společnosti.
K tomu ještě patří etika – nauka o morálce, tedy věda.
.
http://www.od¬povedi.cz/otaz¬ky/co-se-da-v-dnesni-dobe-pozovat-za-mravne-a-co-jiz-za-nemravne
"Jak říkal Immanuel Kant ...... „Dvě věci naplňují mysl vždy novým
a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk
rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
https://azcita¬ty.cz/immanuel-kant/3970/
Ano mravní zákon je v člověku,
%A9_pra¬vidlo
https://cs.wi¬kipedia.org/wi¬ki/Zlat%C3
Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem /Maxima – = buď hodný, buď ochotný pomoci. Apod./ – žádné povinnosti ,
jednání je mravně dobré, pokud rozhoduje vůle, rozum je transdentální ,nemá zkušenosti s určitou morální povinností.
„Znamená to, že lidé jako svobodné racionální bytosti mají právo být zodpovědní za své vlastní činy. Pokud bychom druhého člověka použili jako prostředku k nějakému cíli, upřeli bychom mu toto výsadní právo a neumožnili mu jednat jako svobodná bytost. Kant rozum a vůli nazývá nepravými principy mravnosti,/morálky. “
Povinnost je nutnost dostát nějakému závazku – třeba
náboženská – vztah k bohu., branná povinnost ......
Morální povinnost – obecně řečeno, když někdo říká o nějakém
činu, že je to „morální povinnost“, odkazuje na přesvědčení, že
tento čin je ten, který je předepsán jejich souborem hodnot.
„Třeba etika – nauka o morálce
Odvozuje motivy jednání z dobré vůle jako zdroje toho, co má být
morálně správné (Sollen). Morálně,správně jednat znamená jednat
v souladu s povinnostmi. Vychází se zde z přesvědčení, že je možné
formulovat takový objektivní princip povinnosti, který by rozumně korigoval
individuální vůli člověka. “
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorick%C3%BD_imperativ
Z toho plyne, že původně jde o mravní jednání, z něhož se stala
morální povinnost v souladu se zásadami morálky. Morálka je základem
společnosti,.
Nejpřísnějším trestem za nemorální chování bývá vyloučení ze
společnosti, kterou nemorální lidé málokdy respektují. Trestní postih je
tedy jedinou možností, jak dodržování pravidel u nich vynutit.
Takže význam pojmů se vysvěluje podle potřeby, společnosti.