Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 23.únor 22:52

Život má smysl, jaký mu dáme.

Jinak je vše jen iluzí. Především, co se týká hmotné, materiální „reality“, které je jen klam a pramení převážně jen z něšeho vnímání (které tu realitu utváří). Jinak (pragmaticky) platí, kdo, jak si to zařídí, takové to má. Život samotný má navíc smysl v samotném jeho životě a prožívání. Smyslem života je život. Důležité jsou zkušenosti a učení, i při víře v duši zde platí evoluce (vývoj), duše se též vyvíjí.

Existence determinismu a kauzality je naprosto zřejmá a logická. Což nevyhnutelně vede k závěru, že vše má svůj důvod a existuje provotní přičina a záměr. Potažmo i stvořitel.

Vše je Jedno/Absolutno, jeden celek, vše z něj pramení, ona mnohost je iluze a v tom zdání se vše akorát mění. Vše je zároveň prázdnota (vše – to mnohé – jedním a tedy ve skutečnosti ničím a vším). Já je iluze. Protože žádné individuální a izolované já neexistuje. Tohle a tamto není existence. MY jsme ta existence (lidské vědomí je zvyklé se z toho vylučovat, sebe považuje jen jako odděleného pozorovatele, který je tak nějak mimo toho. Přesto je nedílnou, neoddělitelnou součástí a zosobněním/projevem existence. Nejsme ani nijajk vně. Nepřišli jsme na tento svět, vyšli jsme z něj a to je i vědecký fakt. Akorát naše mysl si vytváří hranice, přesto žádné nejsou). Kde je vnímání, tam je klam. Prázdnota a plnost nejsou v rozporu, stejně jako jednota a mnohost. NIC neexistuje samo o sobě, vše je propojeno a existuje jedině ve vzájemné závislosti. Ná základní úrovni neexistuje žádná inherentní separace mezi já a (vším) ostatním, mezi formou a beztvarostí. Vše je součástí jednoho celku a jen ten celek je skutečný.
Pointa je, že vše je bůh, úplně vše co existuje. A tato iluze mnohosti spočívá na hraní si toho, že nejsme bůh. Existence/bůh skrze nás (a všechno) prožívá samu sebe. A v tom je ten smysl. Žít, být. Cílem (alespoň člověkaú by mělo být osvobodit se, probudit se. To není jen budhismus nebo hinduismus nebo taosimus, to je každé náboženství, ať už monoteistické nebo polyteistické (alespoň jejich původní a mystické podobě). Konečná Pravda.

Disraeli

Odpověděl/a – 23.únor 22:54

Život má smysl, jaký mu dáme. Pokud ovšem tomu věříme a jednáme podle toho – ta možnost tu je (avšak i svobodná vůle je jen zdání, iluze).

Jinak je vše jen iluzí. Především, co se týká hmotné, materiální „reality“, které je jen klam a pramení převážně jen z něšeho vnímání (které tu realitu utváří). Jinak (pragmaticky) platí, kdo, jak si to zařídí, takové to má. Život samotný má navíc smysl v samotném jeho životě a prožívání. Smyslem života je život. Důležité jsou zkušenosti a učení, i při víře v duši zde platí evoluce (vývoj), duše se též vyvíjí.

Existence determinismu a kauzality je naprosto zřejmá a logická. Což nevyhnutelně vede k závěru, že vše má svůj důvod a existuje provotní přičina a záměr. Potažmo i stvořitel.

Vše je Jedno/Absolutno, jeden celek, vše z něj pramení, ona mnohost je iluze a v tom zdání se vše akorát mění. Vše je zároveň prázdnota (vše – to mnohé – jedním a tedy ve skutečnosti ničím a vším). Já je iluze. Protože žádné individuální a izolované já neexistuje. Tohle a tamto není existence. MY jsme ta existence (lidské vědomí je zvyklé se z toho vylučovat, sebe považuje jen jako odděleného pozorovatele, který je tak nějak mimo toho. Přesto je nedílnou, neoddělitelnou součástí a zosobněním/projevem existence. Nejsme ani nijajk vně. Nepřišli jsme na tento svět, vyšli jsme z něj a to je i vědecký fakt. Akorát naše mysl si vytváří hranice, přesto žádné nejsou). Kde je vnímání, tam je klam. Prázdnota a plnost nejsou v rozporu, stejně jako jednota a mnohost. NIC neexistuje samo o sobě, vše je propojeno a existuje jedině ve vzájemné závislosti. Ná základní úrovni neexistuje žádná inherentní separace mezi já a (vším) ostatním, mezi formou a beztvarostí. Vše je součástí jednoho celku a jen ten celek je skutečný.
Pointa je, že vše je bůh, úplně vše co existuje. A tato iluze mnohosti spočívá na hraní si toho, že nejsme bůh. Existence/bůh skrze nás (a všechno) prožívá samu sebe. A v tom je ten smysl. Žít, být. Cílem (alespoň člověkaú by mělo být osvobodit se, probudit se. To není jen budhismus nebo hinduismus nebo taosimus, to je každé náboženství, ať už monoteistické nebo polyteistické (alespoň jejich původní a mystické podobě). Konečná Pravda.