Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 30.leden 22:48

Dlouhodobě – prstík zešpekatěl. :D A nejen prstík.
Středbnědobě – otok způsobený třeba zadržování vody – jídle během dne, tepltotou, náladou, aktivitou, atd.

Krátkodobě – prsten může být o něco menší (nebo spíše akorát), než je obvod prstu (jeho nejširší části, tedy „střední kloub“), ale ne tolik, aby nešel nasadit, tzn. tak tak projde. Jenže takový prsten trochu asi mírně přidusí tok krve, krev se kolem něj nahromadí a celkově prst v těch místech přibyde na objemu (byť jen malinko – ale vzhledem k velikosti prstenu to může stačit). Vzhledem k teplotě může hrát roli i roztažnost a prsten se při zahřátí takříkajíc zvětší a s větší láskou obejme ten prst.. :D :D Zahřátý prsten může nabýt na objemu.
Další roli MOŽNÁ může hrát kluzkost povrchu (prstenu i prstu), jako ‚suchý‘ a studený prožek snadněji sklouzne, ale zahřáty a ‚zapocený‘ (leípíci) se bude líp držet… ale to je jen má špekulace. Taky pot a ona slanost nemusí tu kluzkost podporovat (si myslím).
No a za další. Nejširší bývá střed prstu, ale taky spodek, ten je taky „nejmasitější“ (no, to vyloženě není správné slovo, ale část pod kloubem je nejobjemnější pokud příjde na krev, kůži a snad i nějaké to maso/šlachy) i kůže je tam taková pohyblivější a snadněji se zcvrkává a natahuje – oproti u vršku prstů u nehtu a před kloubem, což je v postatě jen kost a na ní maximálně (neelasticky) natažená kůže. Takže když prsten nasazuješ z vrchu dolů od od tenkého a pevného/tvrdého, tak to jde snáz, něž když pak prsten chceš sundat zdola nahoru – přes masitější/objem­nější část, kde se ten prsten „uvelebí“. Tj. snadněji tam sklouzne, než vyklouzne.

Takže oteklost – způsobená tím prstenem. Teplotní rozatažnost a nabytí prstenu na objemu. Možná (špatná) kluzkost. A dost možná jistý princip toho, že něco někam snáz dostaneš (přes něco úzkého) – jako do vnitř, vtlačíš, než že to pak protlačíš zpátky, hlavně přes něco jako „kužel“. No a to je právě to poslední, tedy ještě složení prstu – kdy je nejobjjemnější (a kožně elastičtější) dole (kde ho tam shora sice protlačíš, ale už hůř zpátky).
Když je prsten akorát, tak ho tam tak akorát dostaneš, jako celkem na pohodu. Ale vzhledem k okolnostem a biologickým i fyzikálním jevům už ho tak snadno nedostaneš zpátky. Prst může mírně nabrat objem, prsten může mírně „přibrat“, kluzkost (možná?) bude horší, a přes úzkou linii (horni linii prstu) to snáz dostaneš do šírší, než z širokého (kde je uhnízděný) do úzkého.

Disraeli

Odpověděl/a – 30.leden 22:56

Dlouhodobě – prstík zešpekatěl. :D A nejen prstík.
Střednědobě – otok způsobený třeba zadržování vody – jídla během dne, teplotou, náladou, aktivitou, atd.

Krátkodobě – prsten může být o něco menší (nebo spíš akorát), než je obvod prstu (jeho nejširší části, tedy „střední kloub“), ale ne tolik, aby nešel nasadit, tzn. tak tak projde. Jenže takový prsten trochu asi mírně přidusí tok krve, krev se kolem něj nahromadí a celkově prst v těch místech přibyde na objemu (byť jen malinko – ale vzhledem k velikosti prstenu to může stačit).
Vzhledem k teplotě může hrát roli i roztažnost a prsten se při zahřátí takříkajíc zvětší a s větší láskou obejme ten prst.. :D :D Zahřátý prsten může nabýt na objemu.
Další roli MOŽNÁ může hrát kluzkost povrchu (prstenu i prstu), jako ‚suchý‘ a studený proužek snadněji sklouzne, ale zahřáty a ‚zapocený‘ (lepíci) se bude líp držet… ale to je jen má špekulace. Taky pot a ona slanost nemusí tu kluzkost podporovat (nwm, ale si myslím).
No a za další. Nejširší bývá střed prstu, ale taky spodek, ten je taky „nejmasitější“ (no, to vyloženě není správné slovo, ale část pod kloubem je nejobjemnější pokud příjde na krev, kůži a snad i nějaké to maso/šlachy) i kůže je tam taková pohyblivější a snadněji se scvrkává a natahuje – oproti u vršku prstů u nehtu a před kloubem, což je v postatě jen kost a na ní maximálně (neelasticky, nepohyblivě) natažená tenká kůže. Takže když prsten nasazuješ z vrchu dolů od od tenkého a pevného/tvrdého, tak to jde snáz, něž když pak prsten chceš sundat zdola nahoru – přes masitější/objem­nější část, kde se ten prsten „uvelebí“. Tj. snadněji tam sklouzne, ale už nevyklouzne.

Takže oteklost – nahromaděná krev (ajú způsobená tím prstenem. Teplotní rozatažnost a nabytí prstenu na objemu. Možná (špatná) kluzkost povrchu. A dost možná jistý princip toho, že něco někam snáz dostaneš (přes něco úzkého) – jako do vnitř, vtlačíš, než že to pak protlačíš zpátky, hlavně přes něco jako „kužel“. No a to je právě to poslední, tedy ještě složení prstu – kdy je nejobjjemnější (a kožně elastičtější) dole (kde ho tam shora sice protlačíš, ale už hůř zpátky).
Když je prsten akorát, tak ho tam tak akorát dostaneš, jako celkem na pohodu. Ale vzhledem k okolnostem a biologickým i fyzikálním jevům už ho tak snadno nedostaneš zpátky. Prst může mírně nabrat objem, prsten může mírně „přibrat“, kluzkost (možná?) bude horší, a přes úzkou linii (horni linii prstu) to snáz dostaneš do šírší, než z širokého (kde je uhnízděný) do úzkého… při nasazování to jde dolu snadno, protože to nemá odpor, přes střed to půjde a je nasazený. Takže přes většinu prstu se dolu dostal bez odporu. Ale pak už je (dole) celý obemnutý, má větší odpor – už od počátku a před ním je ještě tlustý kloub. Na poprév bez většího odporu snáz vyklouzne, než když se musí nazpátek prodrat přes tu objemovost, která ho obklopuje (a když přičteš ty možné změnu – obejmu prstu, prstenu atd – tak se to o to víc znemožní).