Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 28.leden 16:55

Jako technologicky-vědecky? Nó… ano, ale asi ne úplně. Záleží, co považuješ za mrtvého. Protože kdy přesně nastává smrt, ukončení funkce všech orgánů, úplné umrtvení mozku a CND, poslední zachvění nervu? Člověk se totiž už dnes dá oživit chvíli po té, co zemřel (respektive umírá, či je někde na hranici mezi životem a smrtí), delší zástava srdce aj. životně důležitých orgánů, odpojených od mozku a dokonce i „odpojedný“ mozek. Vždyť už teď se zkouší transplantovat mozek a hlava…
Technologická oživení z mrtvých (nebo uchování živých, vědomí) se můžeš podívat třeba zde: https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Resurrecti­on#Technologi­cal_resurrecti­on
Taky Sověti měli před 80 lety jeden takový experiment s pejskem a pokusy o oživení mrtvých orgánů…
Ale Sověti byli vždycky chujové, mnohem lépe se vědeckým oživením mrtvých zabýval Nikolaj Fjodorovič Fjodorov. Což byl docela frajer.
Třeba takový transhumanismus usilující i o odstanění smrti – coby nedobrovolné a hloupé lidské omezenosti – je sám hloupý, který se zaoufale snažít popírat, či (vědecky) překonat smrt a přehnaně lpět na životě.

Člověk se skládá z omezeného množství prvků. Když pomineme celistvé orgány, tak obecně z buněk a jejich specifického složení – t utváří člověka. Takže až budeme libovolně nakládat s atomy (a ještě menšími částicemi), energií a libovolně je tvořit, měnit a kupit, tak klidně poskládámě kopii toho člověka. Že jsou to velká čísla není až takový problém. Problém by trochu byl s vědomím (protože to není jen cosi, co vychází z mozku a je uvězněné v naší lebce) a duší, ale ani to by nebylo nemyslitelné. Takže stačí toho, člověka poskládat tak jak byl v jistém okamžiku života (neb buňky ale i molekuly a atomy se neustále mění).

K čemu technologie, to zvládali týpci v dávné „primitivní“ době jen psychickými silami. Pythágoras oživoval, stejnětak před ním Asklépios nebo po něm Ferekýdes, Empedoklés, Apollonios z Tyany, někteří šamani, kabalisté, Ježíš, Mohamed a někteří wali, dervišové, khidrové a často významní súfisté, Buddha (nijak zvlášť, přestože měl tu moc), Bódhidharma, asi Padmasambhava a Hakuin Ekaku (aj), různí ‚avataři‘ – rishi, sádhuové, někteří guruové, jogíni, či dokonce fakíři; svatý Petr a Pavel, František z Assisi, Svatý Patrik, Antonín z Padovy, sv. Mikuláš, sv. Kateřina, František Xaverský, Vincenc Ferrerský, Bernardin Sienský, František z Pauly, Svatý Dominik, svatá Terezie, Svatý Jan Bosco a plno jiných svatých, léčitelé a duchovní/osvícení různých náboženství. Někteří ojediněle a „náhodně“, jiní příležitostně (protože mrtvé oživovat nechtěli), další jak na běžícím pásu (třeba sv. Patrik, Vincenc Ferrerský).
Ale stejně k čemu by to bylo? Smrtí fyzické schránky stejně nic nekončí.

Disraeli

Odpověděl/a – 28.leden 17:00

Jako technologicky-vědecky? Nó… ano, ale asi ne úplně. Záleží, co považuješ za mrtvého. Protože kdy přesně nastává smrt, ukončení funkce všech orgánů, úplné umrtvení mozku a CNS, poslední zachvění nervu? Člověk se totiž už dnes dá oživit chvíli po té, co zemřel (respektive umírá, či je někde na hranici mezi životem a smrtí), delší zástava srdce aj. životně důležitých orgánů, odpojených od mozku a dokonce i „odpojedný“ mozek. Vždyť už teď se zkouší transplantovat mozek a hlava…
Technologická oživení z mrtvých (nebo uchování živých, vědomí) se můžeš podívat třeba zde: https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Resurrecti­on#Technologi­cal_resurrecti­on
Taky Sověti měli před 80 lety jeden takový experiment s pejskem a pokusy o oživení mrtvých orgánů…
Ale Sověti byli vždycky chujové, mnohem lépe se vědeckým oživením mrtvých zabýval Nikolaj Fjodorovič Fjodorov. Což byl vcelku frajer.
Ale takový transhumanismus usilující i o odstanění smrti – coby nedobrovolné a hloupé lidské omezenosti – je sám hloupý, který se zaoufale snažít popírat, či (vědecky) překonat smrt a přehnaně lpět na životě.

Člověk se skládá z omezeného množství prvků – a obecně informací. Když pomineme celistvé orgány, tak z buněk a jejich specifického složení – ty utváří člověka. Takže až budeme libovolně nakládat i s atomy (a ještě menšími částicemi), energií a libovolně je tvořit, měnit, vrstvit a skládat, tak klidně poskládámě kopii toho člověka. Že jsou to velká čísla není až takový problém. Problém by trochu byl s vědomím (protože to není jen cosi, co vychází z mozku a je uvězněné v naší lebce) a duší, ale ani to by nebylo nemyslitelné. Takže stačí toho člověka poskládat tak jak byl v jistém okamžiku života (neb buňky ale i molekuly a atomy se neustále mění).

K čemu technologie, to zvládali týpci v dávné „primitivní“ době jen psychickými silami. Pythágoras oživoval, stejnětak před ním Asklépios nebo po něm Ferekýdes, Empedoklés, Apollonios z Tyany, někteří šamani, kabalisté, Ježíš, Mohamed a někteří wali, dervišové, khidrové a často významní súfisté, Buddha (nijak zvlášť, přestože měl tu moc), Bódhidharma, asi Padmasambhava a Hakuin Ekaku (aj), různí ‚avataři‘ – rishi, sádhuové, někteří guruové, jogíni, či dokonce fakíři; svatý Petr a Pavel, František z Assisi, Svatý Patrik, Antonín z Padovy, sv. Mikuláš, sv. Kateřina, František Xaverský, Vincenc Ferrerský, Bernardin Sienský, František z Pauly, Svatý Dominik, svatá Terezie, Svatý Jan Bosco a plno jiných svatých, léčitelé a duchovní/osvícení různých náboženství. Někteří ojediněle a „náhodně“, jiní příležitostně (protože mrtvé oživovat nechtěli), další jak na běžícím pásu (třeba sv. Patrik, Vincenc Ferrerský). A taky hromada mýtisckých postav (z uvedených jen Asklépios – který je spíše polo-mýtický).
Ale stejně k čemu by to bylo? Smrtí fyzické schránky stejně nic nekončí.