Historie úprav
Odpověděl/a – 20.leden 22:21
Příjde na to, co vše si představuješ pod tajemnem…
Krom meditace, nevědomí a duchovních cvičení, tak v cestování, ve filozofii, duchovnu, náboženství/ch, metafyzice/ontologii, metapsychice, či některé poezii. Nadpřirozeno však neexistuje. Vše co existuje je logicky přirozené, ač je to pro nás dosud třeba nepoznané nebo nezvyklé… neznamená to však nadpřirozené.
V panteismu/monismu a hylozoismu (tedy jejich významu, v tom co představují) je odpověď na vše,
Veškeré odpovědi má člověk uvnitř sebe, nemusí kvůli tomu procestovat vesmír ani svět. Člověk (a samozřejmě nejen on) je podstatou samotné existence, plnohodnotná součást vesmíru a jeho zosobněním (jako jeho drobné části i jako celku). Člověk může hledat různá tajemství, záhady, napřirozeno, boha, odpovědi na existenciální otázku a smysl života a může kvůli tomu procestovat celý svět, ale pro odpovědi nemusí člověk daleko. Asi jako v Mevlanových básních, když hledal boha. ↓
Hledal jsem boha a našel jsem jen sebe,
Hledal jsem sebe a našel jsem jen boha.
Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,
ani známky existence, jež by jméno nosila.
Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.
V onom dni, kdy slůvka „já“ či „my“ nic nevyjevila,
zřel jsem cípek kadeře miláčka.,
krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.
Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,
na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.
Zašel jsem do modlitebny ve starém městě,
ani stopa se tu po něm nezrcadlila.
Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,
v údolích i ve výšinách jenom mlha proudila.
Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf -
kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.
Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,
u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.
Tázal jsem se po něm u Ibn Síny,
schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.
Došel jsem pak až do místa „vzdálenosti dvou luků“,
ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.
Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce -
ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila.
Odpověděl/a – 20.leden 22:24
Příjde na to, co vše si představuješ pod tajemnem…
Krom meditace, nevědomí a duchovních cvičení, tak v cestování, ve filozofii, duchovnu, náboženství/ch, metafyzice/ontologii, metapsychice, či některé poezii. Nadpřirozeno však neexistuje. Vše co existuje je logicky přirozené, ač je to pro nás dosud třeba nepoznané nebo nezvyklé… Tedy záhadné; neznamená to však nadpřirozené.
V panteismu/monismu a hylozoismu (tedy jejich významu, v tom co představují) je odpověď na vše,
Veškeré odpovědi má člověk uvnitř sebe, nemusí kvůli tomu procestovat vesmír ani svět. Člověk (a samozřejmě nejen on) je podstatou samotné existence, plnohodnotná součást vesmíru a jeho zosobněním (jako jeho drobné části i jako celku). Přesto nějaké ‚vnější‘ infromace a poznání, jsou většinou nezbytné. Člověk může hledat různá tajemství, záhady, napřirozeno, boha, odpovědi na existenciální otázku a smysl života a může kvůli tomu procestovat celý svět, ale pro odpovědi nemusí člověk daleko. Asi jako v Mevlanových básních, když hledal boha. ↓
Hledal jsem boha a našel jsem jen sebe,
Hledal jsem sebe a našel jsem jen boha.
Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,
ani známky existence, jež by jméno nosila.
Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.
V onom dni, kdy slůvka „já“ či „my“ nic nevyjevila,
zřel jsem cípek kadeře miláčka.,
krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.
Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,
na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.
Zašel jsem do modlitebny ve starém městě,
ani stopa se tu po něm nezrcadlila.
Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,
v údolích i ve výšinách jenom mlha proudila.
Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf -
kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.
Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,
u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.
Tázal jsem se po něm u Ibn Síny,
schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.
Došel jsem pak až do místa „vzdálenosti dvou luků“,
ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.
Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce -
ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila.