Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 22.prosinec 18:35

Je to přesně tak.

Třeba v některých polyteistických náboženstvích (včetně toho řeckého) jsou jednotliví bohové všichni všemocní. Někteří třeba víc, jiní míň (jsou omezeni jen vzájemně.. přestože vždy nebo často je tam jeden bůh, který je nad ostatními, tedy zcela všemohoucí), krom toho, že tam jsou třeba nižší bohové (s nižší mocí, kteří nejsou všemocní atd) nebo různé božské bytosti, kterým se neříká bohové…
I v řecké mytolgogii/ná­boženství máš vlastně bohy dělené sice na jednotlivé „obory“ (jako každý bůh má jinou doménu a je zosobněním něčeho jiného), ale to neznamená, že jejich moc platí jen v této sféře. Mohou cokoli (jsou to bohové). A tak pokud máš svého boha (ať už je to Zeus, Athéna, Hermés, Demétér. Hádés nebo Artemis), modlit se k nim můžeš úplně o cokoli a oni mají moc to uskutečnit (úspěšné vyslyšení modlitby je už o něčem jiném :D). Takže Afrodité je třeba bohyně láska, ale modlit se k ní můžeš třeba o úspěch v podnikání, o zdar v nějaké činnosti, o bohatství, o zdraví, o oživení mrtvého, a prostě cokoli, co tě napadne a co ani nijak nesouvisí s láskou. Tak to taky fungovalo i ve starověku (podle lokalit i individuálně – uctívat si mohl koho chtěl z těch bohů, někoho třeba víc, někoho míň, některého z nich mít jako svého oblíbeného, vlastního, prostě takového „patrona“. A každý ten jednotlivý bůh je sám o sobě všemocný – pokud se bavíme o těch hlavních/nejvyš­ších..).

Každopádně Odinem a spol bych si nebyl jistý. Pokud už budeme srovnávat náboženství (i ta polyteistická), tak tohle náboženství má za mě osobně „slabší“ bohy, kteří si své mládí a pseudo-nesmrtelnost musí uchovávat (správnou baštou aj), nejsou ani nesmrtelní ani věční… natož všemocní nebo vševědoucí.
Avšak srovnávat by se to nemělo. Jako v takovém duhchu „kdo je silnější a kdo slabší“.

Logicky taky jednotlivá náboženství uznávají jen svého boha nebo bohy. Takže nemůžeme u severského nábožensství/my­tologie říct, že Zeus je mocnější než Odin… protože zde žádný Zeus není.
Srovnáš náboženství… a to je obtížné. Každé náboženství má kolkrát svých výkladů několik, větví se, přístupy se různí, je to na to nahlíženo z různých směrů, příběhy a celé systémy víry jsou odlišné, …
Kolikrát i polyteistická náboženství (v některých jejich filozofických výkladech a odvětvích) uznávají Jednotu, věří napříkla ve vícero bohů, ale zárroveň uznávají jendnotnost všeho. Například panteismus apod. (neodporuje si to. Akorát uznávají, respektive spíše uznávali, že vše může být jedním a zároveň mnohým; dělitelné a ze sebe vycházející; včetně boha/božství).

Aačkoli je křest. Bůh všemocný, vševědoucí a všudypřítomný, jak Zeus, tak Bůh (a ji ní) jsou si rovni. Všichni lidé z monoteistického (především abrahamského) náboženství řeknou, že tomu tak není, ale věc je taková, že Zeus je ekvivalentem Boha v řeckém nábožneství. Jediný rozdíl je, že v křesťanství je Bůh sám a nikdo se s ním nemůže rovnat a vyzvat ho (snad kromě Satana?) ani si říkat bůh, v tom jeho náboženství, ale to je tak vše a nic to neznamená, ani to, že by křesťanský Bůh (nebo Alláh, Jehova) byl mocnější než Zeus aj. Rozdíl je akorát v tom, že jedno je monoteismus, druhé polyteismus a každé uznává něco jiného. Ale hlavní a nejvyšší bohové jsou prostě ekvivalenty (obecně se dají bohové brát jako ekvivalenty). A takové panteonoví vládci nejsou o nic menší, než třeba Bůh a Alláh; lidi je totiž neznají (ta jiná náboženství, výklady a významy) a Dia, Odina atd. znají tak možná z filmů, komiksů, fantasy (vše z popkultury) a MOŽNÁ si někteří kdysi přečetli zpracování/pře­vyprávění nějakých mýtů… Nic z toho z nich nedělá žádné znalce těch náboženství. Pokud si Bůh a Alláh atd. zaslouží úctu a žádné urážení atd., tak si totéž zaslouží panteonoví vládci a další bohové.

Fanatičtí monoteisti a ti, co uznávají jen své náboženství ti samozřejmě budou tvrdit, že ten jejich bůh/Bůh je nejmocnější apod., ale není to tak. Od toho je to fanatismus. Ale věřit můžou čemu chtějí, pokud to nevnucují ostatním nebo ve víru toho nedělají něco špatného.

Náboženství se takhle moc nedají porovnávat, protože každé existuje samo o sobě, uznává něco jiného a má svůj vlastní systém a strukturu víry.
U Řeků byl a pro některé je Zeus jejich základní a nejvyšší bůh, u křesťanů je Bůh jejich základní bůh (a jediný, protože je to monoteismus, a zrovna se mu říká Bůh… ale tohle je nepodstatné). Tamti mají Dia, tamti Boha a to je celé. Takže kdyby ses ptal, jestli mocnější tenhle bůh a nebo tento (z některého jiného náboženství), tak je to asi úplně stejná otázka jako, jestli je mocnější bůh nebo bůh. A co odpovíš na otázku, jestli je mocnější bůh nebo bůh? (Srovnávat bohy můžeš v jeich vlastním nábožsentví – pokd je to polyteismus – kde mají svá jména, postavení, definici i hierarchii).
Každé náboženství má svůj přístup k tomu, jak jejich bohové zasahují do existence, jak vládnou, jaké to má celé uspořádání, apod. Polyteitystické a monoteistické vidění toho, jak to je a funguje jsou jiné, nemluvě o dalších odlišnostech mezi nimi a jednotlivími náboženstvími. Otázky typu, zda by v souboji vyhrál Zeus, Alláh nebo Višnu, Bůh,.. jsou v první řadě nesmyslné.
Bůh je prostě bůh (dokonalý, nesmrtelný, věčný, doslova božský, zosobňující božství, a je „nadpozemský“, přesahující omezení, která jsou v existenci.. vše čím člověk ani nikdo jiný není). Asi jako je člověk člověkem.

Disraeli

Odpověděl/a – 22.prosinec 18:36

Je to přesně tak.

Třeba v některých polyteistických náboženstvích (včetně toho řeckého) jsou jednotliví bohové všichni všemocní. Někteří třeba víc, jiní míň (jsou omezeni jen vzájemně.. přestože vždy nebo často je tam jeden bůh, který je nad ostatními, tedy zcela všemohoucí), krom toho, že tam jsou třeba nižší bohové (s nižší mocí, kteří nejsou všemocní atd) nebo různé božské bytosti, kterým se neříká bohové…
I v řecké mytolgogii/ná­boženství máš vlastně bohy dělené sice na jednotlivé „obory“ (jako každý bůh má jinou doménu a je zosobněním něčeho jiného), ale to neznamená, že jejich moc platí jen v této sféře. Mohou cokoli (jsou to bohové). A tak pokud máš svého boha (ať už je to Zeus, Athéna, Hermés, Demétér. Hádés nebo Artemis), modlit se k němu můžeš úplně o cokoli a on má moc to uskutečnit (úspěšné vyslyšení modlitby je už o něčem jiném :D). Takže Afrodité je třeba bohyně láska, ale modlit se k ní můžeš třeba o úspěch v podnikání, o zdar v nějaké činnosti, o bohatství, o zdraví, o oživení mrtvého, a prostě cokoli, co tě napadne a co ani nijak nesouvisí s láskou. Tak to taky fungovalo i ve starověku (podle lokalit i individuálně – uctívat si mohl koho chtěl z těch bohů, někoho třeba víc, někoho míň, některého z nich mít jako svého oblíbeného, vlastního, prostě takového „patrona“. A každý ten jednotlivý bůh je sám o sobě všemocný – pokud se bavíme o těch hlavních/nejvyš­ších..).

Každopádně Odinem a spol bych si nebyl jistý. Pokud už budeme srovnávat náboženství (i ta polyteistická), tak tohle náboženství má za mě osobně „slabší“ bohy, kteří si své mládí a pseudo-nesmrtelnost musí uchovávat (správnou baštou aj), nejsou ani nesmrtelní ani věční… natož všemocní nebo vševědoucí.
Avšak srovnávat by se to nemělo. Jako v takovém duhchu „kdo je silnější a kdo slabší“.

Logicky taky jednotlivá náboženství uznávají jen svého boha nebo bohy. Takže nemůžeme u severského nábožensství/my­tologie říct, že Zeus je mocnější než Odin… protože zde žádný Zeus není.
Srovnáš náboženství… a to je obtížné. Každé náboženství má kolkrát svých výkladů několik, větví se, přístupy se různí, je to na to nahlíženo z různých směrů, příběhy a celé systémy víry jsou odlišné, …
Kolikrát i polyteistická náboženství (v některých jejich filozofických výkladech a odvětvích) uznávají Jednotu, věří napříkla ve vícero bohů, ale zárroveň uznávají jendnotnost všeho. Například panteismus apod. (neodporuje si to. Akorát uznávají, respektive spíše uznávali, že vše může být jedním a zároveň mnohým; dělitelné a ze sebe vycházející; včetně boha/božství).

Aačkoli je křest. Bůh všemocný, vševědoucí a všudypřítomný, jak Zeus, tak Bůh (a ji ní) jsou si rovni. Všichni lidé z monoteistického (především abrahamského) náboženství řeknou, že tomu tak není, ale věc je taková, že Zeus je ekvivalentem Boha v řeckém nábožneství. Jediný rozdíl je, že v křesťanství je Bůh sám a nikdo se s ním nemůže rovnat a vyzvat ho (snad kromě Satana?) ani si říkat bůh, v tom jeho náboženství, ale to je tak vše a nic to neznamená, ani to, že by křesťanský Bůh (nebo Alláh, Jehova) byl mocnější než Zeus aj. Rozdíl je akorát v tom, že jedno je monoteismus, druhé polyteismus a každé uznává něco jiného. Ale hlavní a nejvyšší bohové jsou prostě ekvivalenty (obecně se dají bohové brát jako ekvivalenty). A takové panteonoví vládci nejsou o nic menší, než třeba Bůh a Alláh; lidi je totiž neznají (ta jiná náboženství, výklady a významy) a Dia, Odina atd. znají tak možná z filmů, komiksů, fantasy (vše z popkultury) a MOŽNÁ si někteří kdysi přečetli zpracování/pře­vyprávění nějakých mýtů… Nic z toho z nich nedělá žádné znalce těch náboženství. Pokud si Bůh a Alláh atd. zaslouží úctu a žádné urážení atd., tak si totéž zaslouží panteonoví vládci a další bohové.

Fanatičtí monoteisti a ti, co uznávají jen své náboženství ti samozřejmě budou tvrdit, že ten jejich bůh/Bůh je nejmocnější apod., ale není to tak. Od toho je to fanatismus. Ale věřit můžou čemu chtějí, pokud to nevnucují ostatním nebo ve víru toho nedělají něco špatného.

Náboženství se takhle moc nedají porovnávat, protože každé existuje samo o sobě, uznává něco jiného a má svůj vlastní systém a strukturu víry.
U Řeků byl a pro některé je Zeus jejich základní a nejvyšší bůh, u křesťanů je Bůh jejich základní bůh (a jediný, protože je to monoteismus, a zrovna se mu říká Bůh… ale tohle je nepodstatné). Tamti mají Dia, tamti Boha a to je celé. Takže kdyby ses ptal, jestli mocnější tenhle bůh a nebo tento (z některého jiného náboženství), tak je to asi úplně stejná otázka jako, jestli je mocnější bůh nebo bůh. A co odpovíš na otázku, jestli je mocnější bůh nebo bůh? (Srovnávat bohy můžeš v jeich vlastním nábožsentví – pokd je to polyteismus – kde mají svá jména, postavení, definici i hierarchii).
Každé náboženství má svůj přístup k tomu, jak jejich bohové zasahují do existence, jak vládnou, jaké to má celé uspořádání, apod. Polyteitystické a monoteistické vidění toho, jak to je a funguje jsou jiné, nemluvě o dalších odlišnostech mezi nimi a jednotlivími náboženstvími. Otázky typu, zda by v souboji vyhrál Zeus, Alláh nebo Višnu, Bůh,.. jsou v první řadě nesmyslné.
Bůh je prostě bůh (dokonalý, nesmrtelný, věčný, doslova božský, zosobňující božství, a je „nadpozemský“, přesahující omezení, která jsou v existenci.. vše čím člověk ani nikdo jiný není). Asi jako je člověk člověkem.