Historie úprav
Odpověděl/a – 4.říjen 12:36
Zvyk, disciplína,
ctižádost, vidina úspěchu,
vášeň, záliby, motivace (různého druhu),
pudy, potřeby,
plán, organizace (času) -rozvrh; přesvědčení (mentalita),
okolnosti, nutnost, povinnosti, závazky (druhým, společnosti
i vůči sobě).
Podle toho, co je to za činnost. Pokud je to něco, co mě baví, dělám to
rád, tak se do toho nutit nemusím. Když se jedná o nějakou činnost,
která zrovna není něco, co bych dělal rád a nebo se mi do ní zrovna
nechce… tak to beru zkrátka jako povinnost/závazek a budu se soustředit jen
na přítomný okamžik. Případně si předtím trochu procvičím mysl
(i tělo) a uvolním se – abych si změnil vnímání, vědomý,
momentální přístup. To v případě, že je to něco, do čeho se mi
opravdu nechce. A pokud by mělo jít o něco, o co nemám zájem, co mi nic
nepřináší, tak to ani dělat nebudu.
Myslím na pozitiva a dopad té činnosti (pravděpodoně něco přinese).
Takže vidina odměny.
Ctižádost sama (při práci a činnostech s tím související, stejně jako
práce na sobě) je hnacím motorem.
Důležité je začít, rozkouskovat si to (třeba na menší úkoly), dávat
si přestávky a jíst/pít, jít na Slunce, projít se, nadýchat se
čerstvého vzduchu (tj. doplňovat energii) a krátit si čas zálibami…
nemít přehnaná očekávání, že to dám všechno hned teď rychle a
dokonale (bez chyb) nebo že po jedné dřině ze mě bude mistr (jako si
myslet, že po jedné návštěvě fitka z člověka bude Herkules). A pak
taky nebýt negativní, ale naopak být spokojený – že něco dělám, už
jsem něco udělal a že se snažím (I KDYŽ to třeba ne vždy jde podle
očekávání). Brát to jako proces (při nějaké dlouhodbé činnosti),
nutnost, životní styl. Až se z toho stane zvyk.
Nečekat na ideální čas ani na přísun motivace – ale prostě začít.
Ideální čas neexistuje (byť podmínky jako okolí apod. si uzpůsobit
můžeme, aby byly příjemnější, vhodnější) a motivace není to hlavní.
Důležité je překonat nechuť (ta je často bývá jen počáteční jev),
nezprotivovat si práci ani své schopnosti a možnosti.
Většinou nic není tak nepříjemné (obzvlášť co se práce týká) ani
složité, jak si to představujeme.
Odpověděl/a – 4.říjen 12:39
Zvyk, disciplína,
ctižádost, vidina úspěchu,
vášeň, záliby, motivace (různého druhu),
pudy, potřeby,
plán, organizace (času) -rozvrh; přesvědčení (mentalita),
okolnosti, nutnost, povinnosti, závazky (druhým, společnosti
i vůči sobě).
Podle toho, co je to za činnost. Pokud je to něco, co mě baví, dělám to
rád, tak se do toho nutit nemusím. Když se jedná o nějakou činnost,
která zrovna není něco, co bych dělal rád a nebo se mi do ní zrovna
nechce… tak to beru zkrátka jako povinnost/závazek a budu se soustředit jen
na přítomný okamžik. Případně si předtím trochu procvičím mysl
(i tělo) a uvolním se – abych si změnil vnímání, vědomý,
momentální přístup. To v případě, že je to něco, do čeho se mi
opravdu nechce. A pokud by mělo jít o něco, o co nemám zájem, co mi nic
nepřináší, tak to ani dělat nebudu.
Myslím na pozitiva a dopad té činnosti (pravděpodoně něco přinese).
Takže vidina odměny.
Ctižádost sama (při práci a činnostech s tím související, stejně jako
práce na sobě) je hnacím motorem.
Důležité je začít, rozkouskovat si to (třeba na menší úkoly), dávat
si přestávky a jíst/pít, jít na Slunce, projít se, nadýchat se
čerstvého vzduchu (tj. doplňovat energii) a krátit si čas zálibami…
nemít přehnaná očekávání, že to dám všechno hned teď rychle a
dokonale (bez chyb) nebo že po jedné dřině ze mě bude mistr (jako si
myslet, že po jedné návštěvě fitka z člověka bude Herkules). A pak
taky nebýt negativní, ale naopak být spokojený – že něco dělám, už
jsem něco udělal a že se snažím (I KDYŽ to třeba ne vždy jde podle
očekávání). Brát to jako proces (při nějaké dlouhodbé činnosti),
nutnost, životní styl. Až se z toho stane zvyk.
Nečekat na ideální čas ani na přísun motivace – ale prostě začít.
Ideální čas neexistuje (byť podmínky jako okolí apod. si uzpůsobit
můžeme, aby byly příjemnější, vhodnější) a motivace není to hlavní.
Důležité je překonat nechuť (ta často bývá jen počáteční jev, a
problém), nezprotivovat si práci ani své schopnosti a možnosti. Přijímat
změnu a výzvy.
Většinou nic není tak nepříjemné (obzvlášť co se práce týká) ani
složité, jak si to představujeme.
