Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 7.září 2:34

Pochopitelně si jej nevolí. Stejně jako u lidí (tlupy- u pralidí, pak kmeny,..), tak i u zvířat/ži­vočichů – v tlupě, smečce, roji – které jsou trochu složitěji organizovány a potřebují vedení, je ono vedení přirozené, monarchické (je trochu hloupé nazývat to u živočichů nebo jakékoli nestátní společnosti jako monarchie, ale v podstatě je to tak. Ne nadarmo je zde včelí nebo mravenčí královna, lvi jako králové a různé alfy). Je to přirozený stav, kdy vudce vede a ostatní následují. Organizované společnosti/spo­lečenství (jakkoli primitivní/slo­žité), potřebují vedení, vůdce a celé stojí na vůdcovství. Otázka následování nebo akceptace vůdce je přirozená a ano, je i v těch instinktech, lidech, smyslech (vnímání jak myslí, emocemi, tak i třeba smysly – jako třeba pachem) a biologii. Z vůdce vůdcovství vyzařuje. Je vůdcem protože vede, autoritu má přirozenou.
Vůdcem je ten nejsilnější – což muže znamenat fyzicky, psychicky, „mentálně“. Takže nejlepší a nejzkušenější bojovník, nebo taky nejchytřejší z celé smečky (nebo jiného společenství), ale i třeba nejvytrvalejší, nejstatečnější apod. Rozený vůdce – dědičné i jinak. Někteří jsou přímo narození pro budoucí vládu (hlavně u hmyzu/roje – a tento jedinec se i fyzicky liší od ostatních), potomci předchozího vůdce (i alfa aj často hledí na odkaz, a i když ve zvířecí říši se snaží udržet si vládu sám pro sebe dokud může, předává se často potomkovi – dobrovolně, ale mnohem častěji i konfliktně – bojem, přímým i nepřímým v podobě vnímání autorit… jsou to přeci jen zvířata a konkurentem v boji o vedení je klidně vlastní potomek. Pokud už je to navíc dospělý lev, vlk atd, tak už to ani není syn jako spíše jen další dospělý člen smečky, který má své místo, klidně i rival).
Dědičné, rozené anebo bojem získané – často i mezi rodičem a potomkem (taky často jsou kolikrát skoro všichni potomci – alespoň konkrétní generace – potomkem vůdce, alfy, krále/královny… Protože to on/a má kolikrát na starosti množení). Často má alfa buď přednostní právo při páření/plození (tedy chci samičkám) anebo je to pár, který vede a který se jako jediný ve smečce množí anebo je to ona (rok, královna), která jako jediná plodí… Tak ci tak, vůdcovství (společnosti)je o privilegiích, o jedinci, o autoritě, u doživotnosti a často dědičnosti. Tyto živočišné společnosti jsou taky založeny na otcovství, mateřství (tedy že vůdcovství a rodičovství je zde totéž). Patriarchální, matriarchální anebo vedou oba partneři/rodiče (často u vlků – i když je to spíše alfa a jeho družka… Pokud má družku. Někdy má třeba právo se sám množit – se všemi samicemi ve smečce… Záleží na velikosti i uspořádání smečky).
A jinak tyto alfy, královny atd., jsou zpravidla doživotně. Ve smečkách (nebo tlupách) je to i o boji, soupeření o moc. Ale prohra v souboji je pro toho vůdce kolikrát konečná (smrt anebo téměř smrt, či se octne na okraji toho jejich společenství – nebo ho rovnou vyženou).

Nějaká volba v tomto ohledu je cocotina (i v lidské společnosti). Ve starověku u mnohých národů se dle jejich vnímání vláda volbou nelišila od vlády losem (náhodou) – ba tu dokonce považovali za spravedlnější, nestranější, atd. Ve výsledku jsou obě stejné a nesmyslné.
Vůdce se nevolí. Existují různé druhy vůdců (dle různých rozlišení), ale v zásadě existují jen dvě možnosti. Buď dotyčný vůdcem je anebo není. Takže formální a jiný vůdce si tak klidně může říkat, ale pokud to není skutečný, přirozený vůdce a přirozená autorita, tak je mu to k ničemu.
Taky rozuměj, že vudce to společenství (ať už lidí, či nějaké zvířecí, celkové živočišné) někam vede. To on ostatní vede, určuje směr, pravidla, atd. To on rozhoduje a ne druzí. Oni si nemůžou vybrat vůdce. Vůdce vůdcem je. To je celé. A pokud se jedná o nějakou společnost, kde se volí (u lidí – dnes bohužel všude), tak skutečnému vůdci je to k ničemu, respektive je to maličkost. Pokud je to vůdce, tak má vítězství jisté, protože ostatní přiměje, aby ho zvolili – přirozeně zvolili… Ale taky demokratické společnosti mají velkou nouzi o (skutečné) vůdce. Zde se nerodí ani netvoří skuteční vůdci, spíš jen výjimečně. Jsou tam rádoby vůdci… Neschopní, průměrní, nepovolaní.
Lidí si z kolektivu můžou za vůdce vybrat úplně neschopného a nesmělého idiota (ať už třeba se srandy nebo vážně), ale vudcem se díky tomu nestane (jen formálně).
Vůdcovství je o vedení a vůdce zkrátka vede a určuje pravidla, podmínky, směr. To vůdce určuje a rozhoduje. Ostatní poslouchají a následují. Ne naopak.

Monarchické prvky jsou zároveň přirozené prvky a stav společnosti a to i u lidí (žádná anarchie, ani demokracie, ani komunismus). I v nestátních (předstatnich společnostech, u tlup, barbarů, rodů, kmenů). Dědičné, předávané, přirozené, doživotní.
I dnes to nedává smysl. Z demokracie je dogma, nové fanatické náboženství (dřív to byla jedna z alternativ – kterou většina zavrhovala). I z principu věci ani v republice nemuze být hlavou státu (nebo vlády) kdokoli, leckdo. I zde je důležité, aby to byl jedinec, i on musí splňovat podmínky, být vhodný, je obecně známé, že s větší mocí a autoritou je to pak efektivnější, i zde je to privilegované, na každého se opravdu nedostane (a možnost že každý BY MOHL být tou hlavou státu je hezké, ale nereálné, hloupé a je to, co přináší problémy jako nestabilitu, nekompetenci, špatný řád, nepravé vedení, nepřipravenost, nepřirozenost, chaos, diskontinuitu, ve výsledku i neoprávněnost – protože mínění většiny anebo jakékoli volby, které nemusí zakládat jen na většině – nejsou žádným důkazem spravedlnosti, správnosti ani potvrzením či určením pravdy). Takový systém/vláda, takto volená hlava státu i vlády (republika) by se mohla postupně reformovat, aby její vůdce byl skutečným vůdcem, byl připravený, mělo to vše potřebné, bylo to efektivní, spravedlné (celé společnosti) a zkrátka to opravdu fungovalo, až by se to reformovalo do monarchie. Která navíc s dobrým systémem, zajišťuje nejlepší vůdcovství a organizací společnosti.

Disraeli

Odpověděl/a – 7.září 2:46

Pochopitelně si jej nevolí. Stejně jako u lidí (tlupy- u pralidí, pak kmeny,..), tak i u zvířat/ži­vočichů – v tlupě, smečce, roji – které jsou trochu složitěji organizovány a potřebují vedení, je ono vedení přirozené, monarchické (je trochu hloupé nazývat to u živočichů nebo jakékoli nestátní společnosti jako monarchie, ale v podstatě je to tak. Ne nadarmo je zde včelí nebo mravenčí královna, lvi jako králové a různé alfy). Je to přirozený stav, kdy vudce vede a ostatní následují. Organizované společnosti/spo­lečenství (jakkoli primitivní/slo­žité), potřebují vedení, vůdce a celé stojí na vůdcovství. Otázka následování nebo akceptace vůdce je přirozená a ano, je i v těch instinktech, pudech, smyslech (vnímání jak myslí, emocemi, tak i třeba smysly – jako třeba pachem), psychologii (i u zvířat) a biologii. Z vůdce ono vůdcovství vyzařuje. Je vůdcem protože vede, autoritu má přirozenou.
Vůdcem je ten nejsilnější – což muže znamenat fyzicky, psychicky, „mentálně“. Takže nejlepší a nejzkušenější bojovník, nebo taky nejchytřejší z celé smečky (nebo jiného společenství), ale i třeba nejvytrvalejší, nejstatečnější, „nejcharakter­nější“, apod. Rozený vůdce – dědičně i jinak. Někteří jsou přímo narození pro budoucí vládu (hlavně u hmyzu/roje – a tento jedinec se i fyzicky liší od ostatních), potomci předchozího vůdce (i alfa aj často hledí na odkaz, a i když ve zvířecí říši se snaží udržet si vládu sám pro sebe dokud může, předává se často potomkovi – dobrovolně, ale mnohem častěji i konfliktně – bojem, přímým i nepřímým v podobě přechodu autorit… jsou to přeci jen zvířata a konkurentem v boji o vedení je klidně vlastní potomek. Pokud už je to navíc dospělý lev, vlk atd, tak už to ani není syn jako spíše jen další dospělý člen smečky, který má své místo, klidně i rival). Podobně u lidí v „barbarských“ kmenech.
Dědičné, rozené anebo bojem získané – často i mezi rodičem a potomkem (taky často jsou kolikrát skoro všichni potomci – alespoň konkrétní generace – potomkem vůdce, alfy, krále/královny… Protože to on/a má kolikrát na starosti množení). Často má alfa buď přednostní právo při páření/plození (tedy vůci samičkám) anebo je to pár, který vede a který se jako jediný ve smečce množí anebo je to ona (roj, královna), která jako jediná plodí… Tak či tak, vůdcovství (společnosti)je o privilegiích, o jedinci, o autoritě, u doživotnosti a často dědičnosti. Tyto živočišné společnosti jsou taky založeny na otcovství, mateřství (tedy že vůdcovství a rodičovství je zde totéž). Patriarchální, matriarchální anebo vedou oba partneři/rodiče (často u vlků – i když je to spíše alfa a jeho družka… Pokud má družku. Někdy má třeba právo se sám množit – se všemi samicemi ve smečce… Záleží na velikosti i uspořádání smečky).
A jinak tyto alfy, královny atd., jsou zpravidla doživotně. Ve smečkách (nebo tlupách) je to i o boji, soupeření o moc. Ale prohra v souboji je pro toho vůdce kolikrát konečná (smrt anebo téměř smrt, či se octne na okraji toho jejich společenství – nebo ho rovnou vyženou).

Nějaká volba v tomto ohledu je cocotina (i v lidské společnosti). Ve starověku u mnohých národů se dle jejich vnímání vláda volbou nelišila od vlády losem (náhodou) – ba tu dokonce považovali za spravedlnější, nestranější, atd. Ve výsledku jsou obě stejné a nesmyslné. Zkrátka si kandidáti zahrají kámen nůžky papír nebo si budou vytahovat oblázky z košíku (kde konkrétní tvar nebo barva je výherní) a šťastlivec dostane vládu.
Vůdce se nevolí. Existují různé druhy vůdců (dle různých rozlišení), ale v zásadě existují jen dvě možnosti. Buď dotyčný vůdcem je anebo není. Takže formální a jiný vůdce si tak klidně může říkat, ale pokud to není skutečný, přirozený vůdce a přirozená autorita, tak je mu to k ničemu.
Taky rozuměj, že vudce to společenství (ať už lidí, či nějaké zvířecí, celkové živočišné) někam vede. To on ostatní vede, určuje směr, pravidla, atd. To on rozhoduje a ne druzí. Oni si nemůžou vybrat vůdce. Vůdce vůdcem je. To je celé. A pokud se jedná o nějakou společnost, kde se volí (u lidí – dnes bohužel všude), tak skutečnému vůdci je to k ničemu, respektive je to maličkost. Pokud je to vůdce, tak má vítězství jisté, protože ostatní přiměje, aby ho zvolili – přirozeně si zvolili jeho… Ale taky demokratické společnosti mají velkou nouzi o (skutečné) vůdce. Zde se nerodí ani netvoří skuteční vůdci, spíš jen výjimečně. Jsou tam rádoby vůdci… Neschopní, průměrní, nepovolaní.
Lidí si z kolektivu můžou za vůdce vybrat úplně neschopného a nesmělého idiota (ať už třeba se srandy nebo vážně), ale vudcem se díky tomu nestane (snad jen formálně).
Vůdcovství je o vedení a vůdce zkrátka vede a určuje pravidla, podmínky, směr. To vůdce určuje a rozhoduje. Ostatní poslouchají a následují. Ne naopak.

Monarchické prvky jsou zároveň přirozené prvky a stav společnosti a to i u lidí (žádná anarchie, ani demokracie, ani komunismus). I v nestátních (předstatnich společnostech, u tlup, barbarů, rodů, kmenů). Dědičné, předávané, přirozené, doživotní.
I dnes to nedává smysl. Z demokracie je dogma, nové fanatické náboženství (dřív to byla jedna z alternativ – kterou většina zavrhovala jako tu horší vládu a systém). I z principu věci ani v republice nemůže být hlavou státu (nebo vlády) kdokoli, leckdo. I zde je důležité, aby to byl jedinec, i on musí splňovat podmínky, být vhodný, je obecně známé, že s větší mocí a autoritou je to pak efektivnější, i zde je to privilegované, na každého se opravdu nedostane (a možnost že každý BY MOHL být tou hlavou státu je hezké, ale nereálné, hloupé a je to, co přináší problémy jako nestabilitu, nekompetenci, špatný řád, nepravé vedení, nepřipravenost, nepřirozenost, chaos, diskontinuitu, ve výsledku i neoprávněnost – protože mínění většiny anebo jakékoli volby, které nemusí zakládat jen na většině – nejsou žádným důkazem spravedlnosti, správnosti ani potvrzením či určením pravdy). Je tam plno nedostatku a problémů. Takový systém/vláda, takto volená hlava státu i vlády (republika) by se mohla postupně reformovat, aby její vůdce byl skutečným vůdcem, byl připravený, mělo to vše potřebné, bylo to efektivní, spravedlné (celé společnosti) a zkrátka to opravdu fungovalo, až by se to reformovalo do podoby monarchie. Která („v kombinaci“) s dobrým systémem, zajišťuje nejlepší vůdcovství a organizaci společnosti.