Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 6.srpen 14:37

Ne. V přirozeném prostředí je člověk člověku vlkem (říkal Hobbes, sociologie a antropologie potvrdily – přesto se uctívá Locke nebo Rousseau – a říká se, že člověk je od přírody dobrý a úplné koťátko. :D „Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost“ – nic takového sociologie ovšem ani náznakem nepotvrdila). Od toho existuje stát/vláda a vůdcovství ve společnosti (ono je samo o sobě přirozené, takže se ani nedá říkat, že přirozené prostředí pro lidi je anarchie). Dobro a zlo jsou spíše lidské koncepty, které si v průběhu času vytvořili.

Jak moc dobře vedená a organizovaná je ta společnost („kdo má navrch“), to může taky určřovat, jací jsou ostatní ti lidé… v jakých poměrech žijí, jak se k sobě chovají a zda jsou pravidla (zákony a spol) dodržována. A jestli jsou vůbec ta pravidla dobrá. Každopádně i pokud je někdy ve vedení někdo takříkajíc špatný, tak společnost sice nemusí prospívat, ale zase ti lidé nemusí být špatní. Dotyčný je může utiskovat, okrádat atd., lidé mají těžké časy, ale zase je to nemusí nějak měnit ve zlé osoby. Mohou být skromnější, přátelštější, atd. Takže ani těžké časy (špatné vedení a podmínky) nemusí znamenat špatné lidi. Takže všechno zlé je pro něco dobré. Obecně je to ales spíš tak, že když je špatné vedení (a organizace), tak se nedodržují pravidla/zákony, rozmáhá se kriminalita, i mravy jdou dolů a začínají převládat negativní stránky/vlastnosti lidí… Některé si osvojí, jiné se akorát umocní. Pointa je: špatné vedení = špatná společnost. Vliv na lidi to má zpravidla ve skrze negativní.
Když se člověk pohybuje ve špatné společnosti, sám se většinou takovým stane a převezme jejich návyky, způsoby, atd. A z vedení/vůd­covství skoro všechno pramení.

Lidé jsou samozřejmě různí a ve špatných poměrech mohou být mnozí dobří a naopak v dobrých poměrech se mohou vyskytovat lidé zkažení (z různých důvodů).
Jsou lidi snad od přírody dobří? Od přírody neexistuje dobro a zlo – tam platí jne přírodní zákony a motory. Život zde pohání instinkty, pudy, ptořeby, touha rozmnožit a zachovat život, touha přežít, jíst, spát, bojovat atd. atd. To vše se vztahuje i na lidi. A to i „navzdory“ logice a vývoji lidstva. Logika s tím není v kontrastu. Naopak i ona je toho součástí a pohléhá tomu. Logika navíc tvoří jen malinkatou část člověka (při jeho chování, v jeho životě) a navíc když není od maal pěstována, tak se ani nerozvine a člověk i dospělosti bude mít blíže ke zvířeti (a své animální/přírodní části), než ke člověku.
Převážně stát a vůdce právě určuje, jak vypadá jeho lid (jak se chová, jakou má mentalitu, mravy, ale i podmínky k životu).

Ono se to má tak, že Hobbes prý tvrdil, že člověk je od přírody zlý a ti ostatní pacholci tvrdili, že člověk je od přírody dobrý. Jenže tak to není. Hobbes to vyloženě nerozlišoval na „dobrý“ a „zlý“, ale prostě tvrdil, že člověk je od přírody takový, jaká je sama příroda a jak se chovají zvířata (což je pravda, protože dávno před vznikem sociologie se trfeil do černého). Ona totiž neplatí, žádné dobrý a zlý v přírodě a necivilizovaném životě. Tam se to vše řídí přírodní cestou a na základě pudů… a o z našeho civilizovaného pohledu můžeme vnímat (definovat) jako, že je to zlé. A taky by se to tak brát mohlo, prtoože silný utlačuje nebo zabijí slabšího, pudy převažují nad rozumem, násilnost není proti přirozenosti (znásilnění nebo i vraždění – tam je to prsotě páření, boj o moc, nadvládu, o přízeň atd). A co je takto animální, je v podstatě nekultitivované, necivilizoavné, je to primitivní, živočišné a pro nás i tedy „zlé“. A to taky tvrdil Hobbes (oproti těm snílkům/sluníč­kářům). A člvoěk od přirozenosti (bez procesu začlenění/soci­alizace do civliziace skrze stát/vůdce a jeho pravidla/zákony). Protože v nestátní, necivilizovné a hlavně neorganizované společnosti bez vůdce/vedení – by každý človkě byl tzv. „vlčí dítě“ – divoké, pudy/insitkty ovládané, a spíše jako zvíře. A my tyto stránky máme pořád a dokonce nás pohánějí více, než logika/mysl – i když je rozvinutá. Člověk není (z principu) racionálně založený. Jen to jen jedna část, na které funguje a není ani ta největší/nejdů­ležitější.

Jediné pravdivé na Rousseauvě „Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost“ je, že společnost skutečně člověka zkazit může = POKUD je sama špatná. Ale neplatí to obecně (protože častěji platí, že společnost člověku předává morálku, mravy, svědomí, logiku atd., a dělá ho člověkem; a čím lepší ta společnost je, tím lepšího ho dělá – jak už jsem psal, to se odvíjí hlavně od vedení/vůdce) a člověk od přirozenosti není dobrý ani zlý… protože něco takového ani neexsituje a tím se to neřídí. Tedy civilizovaná společnost může být hodně špatná (se „zkaženými“ lidmi) a zase některá primitivní společnost může být hodně dobrá (s dobrými/zdravými lidmi) – i když třeba nemají moc znalostí a nejsou vyspělí. Ale to je jedno, obě jsou to spoelčnosti založené na vedení a organizaci, akorát se jim liší úroveň technologie /znalostí/věd, technologií, techniky,..).
I zdánlivě dobrá společnost může „rodit“ špatné lidi. Může být svobodná, právní atd., ale u lidí se může kazit morálka, může začít převládat egosismus, i kriminalita se může zvedat atd. Pořád je to hlavně otázka vedení a organizování společnosti.

Jednotlivé doby se tedy neliší jen tímto. Pokud je ve vedení špatný vůdce, tak je špatná i společnost (není to pravidlo a není to takhle jednoduché, ale dá se to tak říct/zjednodušit). Protože otázka vůdcvoství je stěžejní – na tom totiž celá společnost stojí a od toho se odvíjí. Ukazuje, jak celá společnost vypadá nebo bude vypadat a kterým směrem půjde (logicky vůdce určuje směr, ale i pravidla, poměry,..). Otázkou spíš je, jak a proč se do vedení dostal někdo „takový“, co to zapříčinilo, proč je to vedení špatné (většinou je nutno hledat odpověď v systému toho státu a jeho původu a pak ještě zkoumat konrkétní situaci, jak se dostal do vedení ten někdo nepovolaný, či vyloženě špatný/zlý).

Disraeli

Odpověděl/a – 6.srpen 15:00

Ne. V přirozeném prostředí je člověk člověku vlkem (říkal Hobbes, sociologie a antropologie potvrdily – přesto se uctívá Locke nebo Rousseau – a říká se, že člověk je od přírody dobrý a úplné koťátko. :D „Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost“ – nic takového sociologie ovšem ani náznakem nepotvrdila). Od toho existuje stát/vláda a vůdcovství ve společnosti (ono je samo o sobě přirozené, takže se ani nedá říkat, že přirozené prostředí pro lidi je anarchie). Dobro a zlo jsou spíše lidské koncepty, které si v průběhu času vytvořily a vymezily.

Jak moc dobře vedená a organizovaná je ta společnost („kdo má navrch“), to může taky určovat, jací jsou ostatní ti lidé… v jakých poměrech žijí, jak se k sobě chovají a zda jsou pravidla (zákony a spol) dodržována. A jestli jsou vůbec ta pravidla dobrá a dobře nastavená. Každopádně i pokud je někdy ve vedení někdo takříkajíc špatný, tak společnost sice nemusí prospívat, ale zase ti lidé nemusí být špatní. Dotyčný je může utiskovat, okrádat atd., lidé mají těžké časy, ale zase je to nemusí nějak měnit ve zlé osoby. Mohou být skromnější, přátelštější, atd. Takže ani těžké časy (špatné vedení a podmínky) nemusí znamenat špatné lidi. Takže všechno zlé je pro něco dobré. Obecně je to ales spíš tak, že když je špatné vedení (a organizace), tak se nedodržují pravidla/zákony, rozmáhá se kriminalita, i mravy jdou dolů a začínají převládat negativní stránky/vlastnosti lidí… Některé si osvojí, jiné se akorát umocní. Pointa je: špatné vedení = špatná společnost. Vliv na lidi to má zpravidla ve skrze negativní.
Když se člověk pohybuje ve špatné společnosti, sám se většinou takovým stane a převezme jejich návyky, způsoby, atd. A z vedení/vůd­covství skoro všechno pramení.

Lidé jsou samozřejmě různí a ve špatných poměrech mohou být mnozí dobří a naopak v dobrých poměrech se mohou vyskytovat lidé zkažení (z různých důvodů).
Jsou lidi snad od přírody dobří? Od přírody neexistuje dobro a zlo – tam platí jen přírodní zákony a pohony/motivy. Život zde pohání instinkty, pudy, potřeby, touha rozmnožit a zachovat život, touha přežít, jíst, spát, bojovat atd. atd. To vše se vztahuje i na lidi. A to i „navzdory“ logice a vývoji lidstva. Logika s tím není v kontrastu. Naopak i ona je toho součástí a podléhá tomu. Logika navíc tvoří jen malinkatou část člověka (při jeho chování, v jeho životě) a navíc když není od mala pěstována, tak se ani nerozvine a člověk i v dospělosti bude mít blíže ke zvířeti (a své animální/přírodní části), než ke člověku. Potřebuje společnost – a to organizovanou a vedenou, aby ho socializoavla a to NENÍ samovolný, automaticky ani samozřejmý proces. Bez vůdcovství by se neobešla.
Převážně stát a vůdce právě určuje, jak vypadá jeho lid (jak se chová, jakou má mentalitu, mravy, ale i podmínky k životu.. něco se promítá i skrze generace, až do dědičnosti. Ale není to nezměnitelné).

Ono se to má tak, že Hobbes prý tvrdil, že člověk je od přírody zlý a ti ostatní pacholci tvrdili, že člověk je od přírody dobrý. Jenže tak to není. Hobbes to vyloženě nerozlišoval na „dobrý“ a „zlý“, ale prostě tvrdil, že člověk je od přírody takový, jaká je sama příroda a jak se chovají zvířata (což je pravda, protože dávno před vznikem sociologie se trefil do černého). Ono totiž neplatí, žádné dobrý a zlý v přírodě a necivilizovaném/nez­řízeném životě. Tam se to vše řídí přírodní cestou a na základě pudů… a o z našeho civilizovaného pohledu můžeme vnímat (definovat) jako, že je to zlé. A taky by se to tak brát mohlo, protože silný utlačuje nebo zabijí slabšího, pudy převažují nad rozumem, násilnost není proti přirozenosti (znásilnění nebo i vraždění – tam je to prostě páření, boj o moc, nadvládu/teri­teorium, o přízeň, o potravu atd). A co je takto animální, je v podstatě nekultitivované, necivilizované, je to primitivní, živočišné a pro nás i tedy „zlé“. A to taky tvrdil Hobbes (oproti těm snílkům/sluníč­kářům). A člověk od přirozenosti (bez procesu začlenění/soci­alizace do civliziace – nebo alespoň společnosti, byť primitivní – skrze stát/vůdce a jeho pravidla/zákony). Protože v nestátní, necivilizovné a hlavně neorganizované společnosti bez vůdce/vedení, by každý člověk byl tzv. „vlčí dítě“ – divoké, pudy/insitkty ovládané, a spíše jako zvíře. A my tyto stránky máme pořád a dokonce nás pohánějí více, než logika/mysl – i když je rozvinutá. Člověk není (z principu) racionálně založený. Jen to jen jedna část, na které funguje a není ani ta největší/nejdů­ležitější.

Jediné pravdivé na Rousseauvě „Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost“ je, že společnost skutečně člověka zkazit může = POKUD je sama špatná. Ale neplatí to obecně (protože platí, že společnost člověku předává morálku, mravy, svědomí, logiku atd., a dělá ho člověkem; a čím lepší ta společnost je, tím lepšího ho dělá – jak už jsem psal, to se odvíjí hlavně od vedení/vůdce) a člověk od přirozenosti není dobrý ani zlý… protože něco takového ani neexsituje a tím se to neřídí. Taky civilizovaná společnost může být hodně špatná (se „zkaženými“ lidmi) a zase některá primitivní společnost může být hodně dobrá (s dobrými/zdravými lidmi) – i když třeba nemají moc znalostí a nejsou vyspělí. Ale to je jedno, obě jsou to společnosti založené na tom samém: vedení a organizaci, akorát se jim liší úroveň vysěplosti jako znalostí/věd, technologií, techniky,..
I zdánlivě dobrá společnost může „rodit“ špatné lidi. Může být svobodná, právní atd., ale u lidí se může kazit morálka, může začít převládat egosismus, i kriminalita se může zvedat atd. Pořád je to hlavně otázka vedení a organizování společnosti.

Jednotlivé doby se tedy neliší jen tímto. Pokud je ve vedení špatný vůdce, tak je špatná i společnost (není to pravidlo a není to takhle jednoduché, ale dá se to tak říct/zjednodušit). Protože otázka vůdcvoství je stěžejní – na tom totiž celá společnost stojí a od toho se odvíjí. Ukazuje, jak celá společnost vypadá nebo bude vypadat a kterým směrem půjde (logicky vůdce určuje směr, ale i pravidla, poměry,..). Otázkou spíš je, jak a proč se do vedení dostal někdo „takový“, co to zapříčinilo, proč je to vedení špatné (většinou je nutno hledat odpověď v systému toho státu a jeho původu a pak ještě zkoumat konkrétní situaci, jak se dostal do vedení ten někdo nepovolaný, či vyloženě špatný/zlý).