Odpověděl/a – 5.srpen 18:12
Za Masaryka (první republiky) anebo socialismu fungovalo, co přesně? Rozhodně ne společnost/stát a ani soužití Čechů a Slováků. Problémy byly a to hodně, a přibývaly, společnost to nebyla ideální, slepenec Čechů a Slováků nikdy pořádně nefungoval. Slováci ale ani Češi nebyli často spokojení (z různých důvodů – ať už skutečných nebo domnělých). A mluvit o tom, že fungoval socialismus je samo o sobě k smíchu. Navíc za socialismus se skoro všechno drželo silou – ze vnitř (strana) nebo i z venčí (později SSSR a jejich i vojenské vměšování).
Za celou historii tohoto slepence – v různých režimech – můžeš
vidět názory jako, že Češi neberou Slováky jako rovnocené a neberou je
vážně, Slováci se cítí ukřivdění, nesamostatní (logicky :D), Čechy
nebaví podprovat Slováky a slovenskou část, Slováci, ale i Češi si
myslí, že by sem jim víc dařilo samostatně, Slováci si myslí, že nejsou
v hlavním dění, vše se soustřeďuje do Česka, je zde nevyrovnaný
průmysl, nevyrovnané příležitosti, nevyrovnaná vzdělanost a kvalita,
z obou stran (od Čechů i Slováků) se často říkalo, že je druhá strana
brzdí, nakonec i že to ani nechtěli (být toho součástí), atd. atd.
Celé to vzniklo na umělé ideologii a nacionalismu čechoslovakismu –
trochu se naruší víra (nebo propaganda) tohoto konceptu a sesype se to,
obzvlášť když už se nedrží silou a má svobodu volby – se například
i rozpadnout/rozdělit. a protože toto „národní“ nadšení je
krátkodobé, nemůžeš očekávat ani že na tom bude dlouhodobě stavět.
SPÍŠ se to pak rozdělí na nový a oddělený nacionalismus jako Češi vs
Slováci (namísto Čechoslováci). ;)
Jinak je to převážně otázka poliiky, vedení a organizace společnosti (i mentalita a „potřeby“ – přání a vnímání – lidu z toho pramení). Vem si různé historické unie anebo říše… skládaly se z různých tzv. národností a dokonce i velmi odlišných kultur, mnohdy ani nefugnovaly nejlíp a přesto byly soudržné a spolupracující navzdory rozdílům. Není to o tom, že by takový stát fungovat nemohl, ale prostě nefungoval.
Společného toho mají velmi dost, rozdílností tam pár taky je.
Z pohledu těch tzv. národnosti třeba, že Čeji mají blíže k Rakušanům
a Němcům (i když to popírali) a Slováci zase k Maďarům (i když to
popírali, obzvlášť díky vzniklé nevraživosti vůči
Maďarsku/Maďarům) – národonstně i kulturně. Ale o tom to nějak
není. ČSR, ČSSR, ČSFR, ale ani třeba R-U NEFUNGOVALY dobře samy
o sobě… otázka národnosti, etnik a konkrétních „provincií“ je ve
skutečnosti jen jeden „problém“.. na tom, jak závažný, záleží jen na
vnímání, či konkrténí ideologii/směru – to dost taky pramení
z politiky (v éře nacionalismu, nacionálního státu, demokratismu,
liberalismu nebo i anarchismu a jiných to může být závažný problém.
V jiné době se na to nemusí brát zřetel a nemusí to být vůbec
problém).
Víš vůbec kdy se objevilo první napětí, požadavky a vystrkování
růžek? Už na konci roku 1918. A kdy se začaly objevovat první
zavážnější konflitky a žádosti Slováků o autonomii? Počátkem roku
1919 – pár málo měsíců po založení ČSR, kdy se ještě ani nestihl
pořádně zformulovat… za tvého „tatíčka“ Masaryka. Nic si
neidealizuj. ;) Sám Masaryk (i Beneš) bral Slováky jako Čechy, kteří
mluví jiným nářečím a ti Slováci v tom „Čechoslováci“ tam byli,
jen aby se neřeklo – a protože historicky si tato dvě území byly
vzdálené, byť jsou vedle sebe (jak už jsem psal Češi k Němcům, Slováci
k Maďarům a zároveň i součást jiných států). Vnímal to jako jeden
(český) národ… což k samotným Slovákům nemuselo být nijak
povzbudivé, že… obzvlášť když se u nich tolik probudil jejich
slovácký nacionalismus. Slováky taky PO CELOU DOBU existence Českolovenska
(od 1918) trápila slovenská otázka. V éře nacionalismu ani nepomohlo to,
že jako národ sami nebyli moc definovaní a s čechoslováctvím se
nespokojili. Výklad Masaryka a spol se jim taky moc nelíbil, byť málokdo
(hlavně dnes) ví jak on a jeho parta vnímali Čechy, Slováky, Čechoslováky
a celý čechoslovakismus. Celé to byla politická hra, boj o moc a experiment
v otázce tzv. sebeurčení a samotného fungování… = NEFUNJGOVALO to
;D
Za socialismu to fungovalo tak dobře, že už tehdy se ten stát rozdělil na
2 federace, které ophromadě držela hlavně jen totalita. ;)
Odpověděl/a – 5.srpen 18:30
Za Masaryka (první republiky) anebo socialismu fungovalo, co přesně? Rozhodně ne společnost/stát a ani soužití Čechů a Slováků. Problémy byly a to hodně, a přibývaly, společnost to nebyla ideální, slepenec Čechů a Slováků nikdy pořádně nefungoval. Slováci ale ani Češi nebyli často spokojení (z různých důvodů – ať už skutečných nebo domnělých). A mluvit o tom, že fungoval socialismus je samo o sobě k smíchu. Navíc za socialismus se skoro všechno drželo silou – ze vnitř (strana) nebo i z venčí (později SSSR a jejich i vojenské vměšování).
Za celou historii tohoto slepence – v různých režimech – můžeš
vidět názory jako, že Češi neberou Slováky jako rovnocené a neberou je
vážně, Slováci se cítí ukřivdění, nesamostatní (logicky :D), Čechy
nebaví podprovat Slováky a slovenskou část, Slováci, ale i Češi si
myslí, že by sem jim víc dařilo samostatně, Slováci si myslí, že nejsou
v hlavním dění, vše se soustřeďuje do Česka, je zde nevyrovnaný
průmysl, nevyrovnané příležitosti, nevyrovnaná vzdělanost a kvalita,
z obou stran (od Čechů i Slováků) se často říkalo, že je druhá strana
brzdí, nakonec i že to ani nechtěli (být toho součástí), Češi
nepovažují Slováky za etnikum, slovenštinu za jazyk, atd. atd.
Celé to vzniklo na umělé ideologii a nacionalismu čechoslovakismu –
trochu se naruší víra (nebo propaganda) tohoto konceptu a sesype se to,
obzvlášť když už se nedrží silou a má svobodu volby – se například
i rozpadnout/rozdělit. a protože toto „národní“ nadšení je
krátkodobé, nemůžeš očekávat ani že na tom bude dlouhodobě stavět.
SPÍŠ se to pak rozdělí na nový a oddělený nacionalismus jako Češi vs
Slováci (namísto Čechoslováci). ;)
Není to o tom, že by takový stát fungovat nemohl… ale prostě
nefungoval.
A všechno je jsitě vina Německa a za vším stojí Mnichovská dohoda… ani
nevíš jak byli Slováci v roce 1938 nadšení za svůj Slovenský štát a
jak sílily (nejen) protičeské postoje. ;)
Jinak je to převážně otázka poliiky, vedení a organizace společnosti (i mentalita a „potřeby“ – přání a vnímání – lidu z toho pramení). Vem si různé historické unie anebo říše… skládaly se z různých tzv. národností a dokonce i velmi odlišných kultur, mnohdy ani nefugnovaly nejlíp a přesto byly soudržné a spolupracující navzdory rozdílům.
Společného toho mají velmi dost, rozdílností tam pár taky je. Z pohledu těch tzv. národnosti třeba, že Čeji mají blíže k Rakušanům a Němcům (i když to popírali/popírají) a Slováci zase k Maďarům (i když to popírali, obzvlášť díky vzniklé nevraživosti vůči Maďarsku/Maďarům) – národonstně i kulturně. Ale o tom to nějak není. ČSR, ČSSR, ČSFR, ale ani třeba R-U NEFUNGOVALY dobře samy o sobě… otázka národnosti, etnik a konkrétních „provincií“ je ve skutečnosti jen jeden „problém“.. na tom, jak závažný, záleží jen na vnímání, či konkrténí ideologii/směru – to dost taky pramení z politiky (v éře nacionalismu, nacionálního státu, demokratismu, liberalismu nebo i anarchismu a jiných to může být závažný problém. V jiné době se na to nemusí brát zřetel a nemusí to být vůbec problém). Socáci se taky chválili jak otázku národností vyřešili..
Víš vůbec kdy se objevilo první napětí, požadavky a vystrkování
růžek? Už na konci roku 1918. A kdy se začaly objevovat první
zavážnější konflitky a žádosti Slováků o autonomii? Počátkem roku
1919 – pár málo měsíců po založení ČSR, kdy se ještě ani nestihl
pořádně zformulovat… za tvého „tatíčka“ Masaryka. Nic si
neidealizuj. ;) Sám Masaryk (i Beneš) bral Slováky jako Čechy, kteří
mluví jiným nářečím a ti Slováci v tom „Čechoslováci“ tam byli,
jen aby se neřeklo – a protože historicky si tato dvě území byly
vzdálené, byť byly a jsou vedle sebe (jak už jsem psal Češi k Němcům,
Slováci k Maďarům a zároveň i oba součástí jiných států). Vnímal
to jako jeden (český) národ… což k samotným Slovákům nemuselo být
nijak povzbudivé, že… obzvlášť když se u nich tolik probudil jejich
slovácký nacionalismus a cítění. Slováky taky PO CELOU DOBU existence
Českolovenska (od 1918) trápila slovenská otázka, hnutí o samostantost tu
bylo pořád. V éře nacionalismu ani nepomohlo to, že jako národ sami
nebyli moc definovaní a s čechoslováctvím se nespokojili. Výklad Masaryka
a spol se jim taky moc nelíbil, byť málokdo (hlavně dnes) ví jak on a jeho
parta vnímali Čechy, Slováky, Čechoslováky a celý čechoslovakismus. Celé
to byla politická hra, boj o moc a experiment v otázce tzv. sebeurčení a
samotného fungování… = NEFUNJGOVALO to ;D
Za socialismu to fungovalo tak dobře, že už tehdy se ten stát rozdělil na
2 federace, které ophromadě držela hlavně jen totalita. ;)
https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#[{%22num%22%3A69%2C%22gen%22%3A0}%2C{%22name%22%3A%22XYZ%22}%2C97%2C575%2C0]
(Pročti si celou práci, když tě tozajímá, i když místami to jistě bude
subjektivní.. jako většina dip. prací. Ale jinak vypadá docela
působivě)
Kdyžtak si prodji alespň Závěr https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#%5B%7B%22num%22%3A134%2C%22gen%22%3A0%7D%2C%7B%22name%22%3A%22XYZ%22%7D%2C97%2C740%2C0%5D