Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 5.srpen 18:12

Za Masaryka (první republiky) anebo socialismu fungovalo, co přesně? Rozhodně ne společnost/stát a ani soužití Čechů a Slováků. Problémy byly a to hodně, a přibývaly, společnost to nebyla ideální, slepenec Čechů a Slováků nikdy pořádně nefungoval. Slováci ale ani Češi nebyli často spokojení (z různých důvodů – ať už skutečných nebo domnělých). A mluvit o tom, že fungoval socialismus je samo o sobě k smíchu. Navíc za socialismus se skoro všechno drželo silou – ze vnitř (strana) nebo i z venčí (později SSSR a jejich i vojenské vměšování).

Za celou historii tohoto slepence – v různých režimech – můžeš vidět názory jako, že Češi neberou Slováky jako rovnocené a neberou je vážně, Slováci se cítí ukřivdění, nesamostatní (logicky :D), Čechy nebaví podprovat Slováky a slovenskou část, Slováci, ale i Češi si myslí, že by sem jim víc dařilo samostatně, Slováci si myslí, že nejsou v hlavním dění, vše se soustřeďuje do Česka, je zde nevyrovnaný průmysl, nevyrovnané příležitosti, nevyrovnaná vzdělanost a kvalita, z obou stran (od Čechů i Slováků) se často říkalo, že je druhá strana brzdí, nakonec i že to ani nechtěli (být toho součástí), atd. atd.
Celé to vzniklo na umělé ideologii a nacionalismu čechoslovakismu – trochu se naruší víra (nebo propaganda) tohoto konceptu a sesype se to, obzvlášť když už se nedrží silou a má svobodu volby – se například i rozpadnout/roz­dělit. a protože toto „národní“ nadšení je krátkodobé, nemůžeš očekávat ani že na tom bude dlouhodobě stavět. SPÍŠ se to pak rozdělí na nový a oddělený nacionalismus jako Češi vs Slováci (namísto Čechoslováci). ;)

Jinak je to převážně otázka poliiky, vedení a organizace společnosti (i mentalita a „potřeby“ – přání a vnímání – lidu z toho pramení). Vem si různé historické unie anebo říše… skládaly se z různých tzv. národností a dokonce i velmi odlišných kultur, mnohdy ani nefugnovaly nejlíp a přesto byly soudržné a spolupracující navzdory rozdílům. Není to o tom, že by takový stát fungovat nemohl, ale prostě nefungoval.

Společného toho mají velmi dost, rozdílností tam pár taky je. Z pohledu těch tzv. národnosti třeba, že Čeji mají blíže k Rakušanům a Němcům (i když to popírali) a Slováci zase k Maďarům (i když to popírali, obzvlášť díky vzniklé nevraživosti vůči Maďarsku/Maďarům) – národonstně i kulturně. Ale o tom to nějak není. ČSR, ČSSR, ČSFR, ale ani třeba R-U NEFUNGOVALY dobře samy o sobě… otázka národnosti, etnik a konkrétních „provincií“ je ve skutečnosti jen jeden „problém“.. na tom, jak závažný, záleží jen na vnímání, či konkrténí ideologii/směru – to dost taky pramení z politiky (v éře nacionalismu, nacionálního státu, demokratismu, liberalismu nebo i anarchismu a jiných to může být závažný problém. V jiné době se na to nemusí brát zřetel a nemusí to být vůbec problém).
Víš vůbec kdy se objevilo první napětí, požadavky a vystrkování růžek? Už na konci roku 1918. A kdy se začaly objevovat první zavážnější konflitky a žádosti Slováků o autonomii? Počátkem roku 1919 – pár málo měsíců po založení ČSR, kdy se ještě ani nestihl pořádně zformulovat… za tvého „tatíčka“ Masaryka. Nic si neidealizuj. ;) Sám Masaryk (i Beneš) bral Slováky jako Čechy, kteří mluví jiným nářečím a ti Slováci v tom „Čechoslováci“ tam byli, jen aby se neřeklo – a protože historicky si tato dvě území byly vzdálené, byť jsou vedle sebe (jak už jsem psal Češi k Němcům, Slováci k Maďarům a zároveň i součást jiných států). Vnímal to jako jeden (český) národ… což k samotným Slovákům nemuselo být nijak povzbudivé, že… obzvlášť když se u nich tolik probudil jejich slovácký nacionalismus. Slováky taky PO CELOU DOBU existence Českolovenska (od 1918) trápila slovenská otázka. V éře nacionalismu ani nepomohlo to, že jako národ sami nebyli moc definovaní a s čechoslováctvím se nespokojili. Výklad Masaryka a spol se jim taky moc nelíbil, byť málokdo (hlavně dnes) ví jak on a jeho parta vnímali Čechy, Slováky, Čechoslováky a celý čechoslovakismus. Celé to byla politická hra, boj o moc a experiment v otázce tzv. sebeurčení a samotného fungování… = NEFUNJGOVALO to ;D
Za socialismu to fungovalo tak dobře, že už tehdy se ten stát rozdělil na 2 federace, které ophromadě držela hlavně jen totalita. ;)

Disraeli

Odpověděl/a – 5.srpen 18:30

Za Masaryka (první republiky) anebo socialismu fungovalo, co přesně? Rozhodně ne společnost/stát a ani soužití Čechů a Slováků. Problémy byly a to hodně, a přibývaly, společnost to nebyla ideální, slepenec Čechů a Slováků nikdy pořádně nefungoval. Slováci ale ani Češi nebyli často spokojení (z různých důvodů – ať už skutečných nebo domnělých). A mluvit o tom, že fungoval socialismus je samo o sobě k smíchu. Navíc za socialismus se skoro všechno drželo silou – ze vnitř (strana) nebo i z venčí (později SSSR a jejich i vojenské vměšování).

Za celou historii tohoto slepence – v různých režimech – můžeš vidět názory jako, že Češi neberou Slováky jako rovnocené a neberou je vážně, Slováci se cítí ukřivdění, nesamostatní (logicky :D), Čechy nebaví podprovat Slováky a slovenskou část, Slováci, ale i Češi si myslí, že by sem jim víc dařilo samostatně, Slováci si myslí, že nejsou v hlavním dění, vše se soustřeďuje do Česka, je zde nevyrovnaný průmysl, nevyrovnané příležitosti, nevyrovnaná vzdělanost a kvalita, z obou stran (od Čechů i Slováků) se často říkalo, že je druhá strana brzdí, nakonec i že to ani nechtěli (být toho součástí), Češi nepovažují Slováky za etnikum, slovenštinu za jazyk, atd. atd.
Celé to vzniklo na umělé ideologii a nacionalismu čechoslovakismu – trochu se naruší víra (nebo propaganda) tohoto konceptu a sesype se to, obzvlášť když už se nedrží silou a má svobodu volby – se například i rozpadnout/roz­dělit. a protože toto „národní“ nadšení je krátkodobé, nemůžeš očekávat ani že na tom bude dlouhodobě stavět. SPÍŠ se to pak rozdělí na nový a oddělený nacionalismus jako Češi vs Slováci (namísto Čechoslováci). ;)
Není to o tom, že by takový stát fungovat nemohl… ale prostě nefungoval.
A všechno je jsitě vina Německa a za vším stojí Mnichovská dohoda… ani nevíš jak byli Slováci v roce 1938 nadšení za svůj Slovenský štát a jak sílily (nejen) protičeské postoje. ;)

Jinak je to převážně otázka poliiky, vedení a organizace společnosti (i mentalita a „potřeby“ – přání a vnímání – lidu z toho pramení). Vem si různé historické unie anebo říše… skládaly se z různých tzv. národností a dokonce i velmi odlišných kultur, mnohdy ani nefugnovaly nejlíp a přesto byly soudržné a spolupracující navzdory rozdílům.

Společného toho mají velmi dost, rozdílností tam pár taky je. Z pohledu těch tzv. národnosti třeba, že Čeji mají blíže k Rakušanům a Němcům (i když to popírali/popírají) a Slováci zase k Maďarům (i když to popírali, obzvlášť díky vzniklé nevraživosti vůči Maďarsku/Maďarům) – národonstně i kulturně. Ale o tom to nějak není. ČSR, ČSSR, ČSFR, ale ani třeba R-U NEFUNGOVALY dobře samy o sobě… otázka národnosti, etnik a konkrétních „provincií“ je ve skutečnosti jen jeden „problém“.. na tom, jak závažný, záleží jen na vnímání, či konkrténí ideologii/směru – to dost taky pramení z politiky (v éře nacionalismu, nacionálního státu, demokratismu, liberalismu nebo i anarchismu a jiných to může být závažný problém. V jiné době se na to nemusí brát zřetel a nemusí to být vůbec problém). Socáci se taky chválili jak otázku národností vyřešili..

Víš vůbec kdy se objevilo první napětí, požadavky a vystrkování růžek? Už na konci roku 1918. A kdy se začaly objevovat první zavážnější konflitky a žádosti Slováků o autonomii? Počátkem roku 1919 – pár málo měsíců po založení ČSR, kdy se ještě ani nestihl pořádně zformulovat… za tvého „tatíčka“ Masaryka. Nic si neidealizuj. ;) Sám Masaryk (i Beneš) bral Slováky jako Čechy, kteří mluví jiným nářečím a ti Slováci v tom „Čechoslováci“ tam byli, jen aby se neřeklo – a protože historicky si tato dvě území byly vzdálené, byť byly a jsou vedle sebe (jak už jsem psal Češi k Němcům, Slováci k Maďarům a zároveň i oba součástí jiných států). Vnímal to jako jeden (český) národ… což k samotným Slovákům nemuselo být nijak povzbudivé, že… obzvlášť když se u nich tolik probudil jejich slovácký nacionalismus a cítění. Slováky taky PO CELOU DOBU existence Českolovenska (od 1918) trápila slovenská otázka, hnutí o samostantost tu bylo pořád. V éře nacionalismu ani nepomohlo to, že jako národ sami nebyli moc definovaní a s čechoslováctvím se nespokojili. Výklad Masaryka a spol se jim taky moc nelíbil, byť málokdo (hlavně dnes) ví jak on a jeho parta vnímali Čechy, Slováky, Čechoslováky a celý čechoslovakismus. Celé to byla politická hra, boj o moc a experiment v otázce tzv. sebeurčení a samotného fungování… = NEFUNJGOVALO to ;D
Za socialismu to fungovalo tak dobře, že už tehdy se ten stát rozdělil na 2 federace, které ophromadě držela hlavně jen totalita. ;)

https://dspace5­.zcu.cz/bitstre­am/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#[{%22num%22%3­A69%2C%22gen%22%3A0}%2C{­%22name%22%3A%22X­YZ%22}%2C97%2C575%2C0] (Pročti si celou práci, když tě tozajímá, i když místami to jistě bude subjektivní.. jako většina dip. prací. Ale jinak vypadá docela působivě)
Kdyžtak si prodji alespň Závěr https://dspace5­.zcu.cz/bitstre­am/11025/3340/1/BP%20-%20portal.pdf#%5B%7B%­22num%22%3A134%2C%22gen%­22%3A0%7D%2C%7B%22na­me%22%3A%22XYZ%22%7D%2C9­7%2C740%2C0%5D