Odpovědi.cz – Odpověď na každou otázku

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 31.červenec 13:19

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, , převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku. Vše spolu souvisí,

Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnstnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.
‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,
příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnon německé . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindickéí
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z n doievropského . ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

.div, -a/-u m.

sr. diviti sě, dívati sě a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Staročeské vlýznamy

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverčbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zř. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 31.červenec 13:32

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku.

"Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnstnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.
‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,
příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnoněmecké . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindické
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z indoevropského ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

Staročeský význam
div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

srovnej . diviti sě, dívati sě a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Píklady ze staročeštiny.

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zř. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Předopiona po – div , divný, suvutu aw po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;
K divu podobný“ podivuhodný
„na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv
1l. „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce, . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře
. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

Div – vztah k doviti se, dívati se, sstaroslvwěnsky div

Předpona po- – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, takže se něčím liší od normálu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám.

Předpona po – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, takže se něčím liší od normálu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám. "

KLdyž člověk vykoná něco poedivuhodného, j,e to dobřý skutek, l takže se ličío od vllaatnostoí bwěžného čověika,

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 31.červenec 14:53

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku.

"Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnstnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.
‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,
příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnoněmecké . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindické
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z indoevropského ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

Staročeský význam
div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

srovnej . diviti sě, dívati sě a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Píklady ze staročeštiny.

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zř. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Předopona po – div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;
K divu podobný“ podivuhodný
„na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv
1l. „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce, . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře
. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

Div – vztah k doviti se, dívati se, sstaroslvwěnsky div

Předpona po- – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, protože se něčím liší od normálu. v dobrém i špatném slova smyslu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám.

Když člověk vykoná něco podivuhodného, třebda dobřý skutek, takže se ličío od vlastností běžného čověka, Proto zasluhuje obdiv,, je hodný obdiv za zvláštní, neobyklý čin.

Filip84 vysvětluje slovenský původ slova – viz odkaz . Ne všechny české a sslovenské výrazy mají stejný původ,

https://slovnik.juls.savba.sk/?w=podivuhodn%C3%BD&s=exact&c=gd18&cs=&d=kssj4&d=psp&d=ogs&d=sssj&d=orter&d=scs&d=sss&d=peciar&d=ssn&d=hssj&d=bernolak&d=noundb&d=orient&d=locutio&d=obce&d=priezviska&d=un&d=pskfr&d=pskcs&d=psken#

ŮPodle Machkova slovníku výraz čud, čudo je slovensky div, v češtině se neujalo. Snad v jen moravské slovenštině a polštině, dále v jihoslovanských jazycích a ruštině,"
V češtině se slovo v čudu používá jinak než ve slovenštině – být v čudu = totéž, jako když se řekne, že je v tahu nebo v prachu. Tato slova se používají při popisu situace, kdy potřebný či cenný předmět, nástroj či příležitost zmizí. Být v čudu, v tahu a prachu je být ztracený, ukradený, zmařený nebo prostě pryč. Popovídáme si dnes na tohle téma

https://region.rozhlas.cz/byt-v-cudu-7289285

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 1.srpen 9:42

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku.

"Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnstnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.
‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,
příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnoněmecké . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindické
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z indoevropského ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

Staročeský význam
div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

srovnej . diviti sě, dívati sě a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Píklady ze staročeštiny.

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zř. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Předoona po – div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;
K divu podobný“ podivuhodný
„na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv
1l. „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce, . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře
. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

Div – vztah k doviti se, dívati se, sstaroslvwěnsky div

Předpona po- – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, protože se něčím liší od normálu. v dobrém i špatném slova smyslu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám.

Když člověk vykoná něco podivuhodného, třeba dobrý skutek, jde o vlastnost, jíž se liší od jiného člověka. Proto zasluhuje obdiv, je hodný obdivu za zvláštní, neobvyklý čin.
Vykoná-li špatný čin. je někdy podivuhodné, jak se "pachatel obhajuje , lže, vymýšlí si atd.

Filip84 vysvětluje slovenský původ slova – viz odkaz . Ne všechny české a sslovenské výrazy mají stejný původ,

https://slovnik.juls.savba.sk/?w=podivuhodn%C3%BD&s=exact&c=gd18&cs=&d=kssj4&d=psp&d=ogs&d=sssj&d=orter&d=scs&d=sss&d=peciar&d=ssn&d=hssj&d=bernolak&d=noundb&d=orient&d=locutio&d=obce&d=priezviska&d=un&d=pskfr&d=pskcs&d=psken#

ŮPodle Machkova slovníku výraz čud, čudo je slovensky div, v češtině se neujalo. Snad v jen moravské slovenštině a polštině, dále v jihoslovanských jazycích a ruštině,"
V češtině se slovo v čudu používá jinak než ve slovenštině – být v čudu = totéž, jako když se řekne, že je v tahu nebo v prachu. Tato slova se používají při popisu situace, kdy potřebný či cenný předmět, nástroj či příležitost zmizí. Být v čudu, v tahu a prachu je být ztracený, ukradený, zmařený nebo prostě pryč. Popovídáme si dnes na tohle téma

https://region.rozhlas.cz/byt-v-cudu-7289285

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 14.srpen 13:38

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku.

"Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnoněmecké . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindické
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z indoevropského ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

Staročeský význam
div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

srovnej . diviti se, dívati se a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Píklady ze staročeštiny.

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zřejmě. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Předpona po – div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;
K divu podobný“ podivuhodný
„na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv
1l. „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce, . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře
. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

Div – vztah k doviti se, dívati se, sstaroslvwěnsky div

Předpona po- – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, protože se něčím liší od normálu. v dobrém i špatném slova smyslu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám.

Když člověk vykoná něco podivuhodného, třeba dobrý skutek, jde o vlastnost, jíž se liší od jiného člověka. Proto zasluhuje obdiv, je hodný obdivu za zvláštní, neobvyklý čin.
Vykoná-li špatný čin. je někdy podivuhodné, jak se "pachatel obhajuje , lže, vymýšlí si atd.

Filip84 vysvětluje slovenský původ českého slova, bohužel chybně., – viz odkaz . Ne všechny české a sslovenské výrazy mají stejný původ,

https://slovnik.juls.savba.sk/?w=podivuhodn%C3%BD&s=exact&c=gd18&cs=&d=kssj4&d=psp&d=ogs&d=sssj&d=orter&d=scs&d=sss&d=peciar&d=ssn&d=hssj&d=bernolak&d=noundb&d=orient&d=locutio&d=obce&d=priezviska&d=un&d=pskfr&d=pskcs&d=psken#

Podle Machkova slovníku výraz čud, čudo je slovensky div, v češtině se neujalo. Snad v jen moravské slovenštině a polštině, dále v jihoslovanských jazycích a ruštině,"
V češtině se slovo v čudu používá jinak než ve slovenštině – být v čudu = totéž, jako když se řekne, že je v tahu nebo v prachu. Tato slova se používají při popisu situace, kdy potřebný či cenný předmět, nástroj či příležitost zmizí. Být v čudu, v tahu a prachu je být ztracený, ukradený, zmařený nebo prostě pryč. Popovídáme si dnes na tohle téma

https://region.rozhlas.cz/byt-v-cudu-7289285

Historie úprav