Historie úprav

da ny

Odpověděl/a – 14.červenec 22:36

Donáška/dovoz nákupu do dmu, v naší končině fungovala v 60. letech. To znám už jen z vyprávění 😉
V paneláku jsme měli „hluboká schránky na menší nákup (mléko, pečivo apod.). Tato služba zde, ale v 70. letech selhala/už nebyla dostupná.
Kvalita, velikost a cena dovážené porce jídla, včetně rychlého občerstvení má kvylitu nevalnou. Cena vysoká.
Celotýdenní stravování v závodních jídelnách, bylo méně dostupné směnařům. To přišlo až s vakuováním porcí jídla.
ČASY MÉHO OBŽERSTVÍ se datují zhruba do rpku 1976.
Před tím jen na rodinných výletech s rodiči, obědech v restauracích.
Dny našeho „obžerství“ = výběru, kvality a finanční dostupnosti jsou ty tam.
Když jsme šli z večeře (internát SZŠ), vydávané do 18. hodin. Museli jsme se předzásobit (večerka ve 22:00, ve 20:00 jsme jinak šilhali hlady), nebo to vzít cestou na ubytovací místo, přes Dům potravin. Často (2 – 3× v týdnu) jsme šli na druhou večeři do restaurace. Ve trojce jsme se královsky nacpali a zdravě.
Příkladem možného obžerství byly bufety, automaty.
S úsměvem a s láskou vzpomínám na karlovarskou Vindobonu, nebo pražskou Korunu. Teplá, studená kuchyně. Slané a sladké, včetně zákusků a nápojů. Teplých, studených, koktejly 😉
Za pár korun s sebou do papíru nebo jídlonoše (krabičky), případně na místě. Někde ve stoje, jinde na židli u stolu (nedaleko Mlýnské kolonády). Kam se v současnosti hrabe Globus.
V salátech byl v horším případě Gothaj, žádný výrobní salám.
Kapesné 50 Kč (z toho 12 korun na cestu domů a do školy). Bylo na večeře v restauraci, na kávu v kavárně, později i na pivo, víno (i ve dvojce).
Dny mého možného obžerství revolucí skončily.
Dnes bych 3× v týdnu (nedej bože s dětmi) na obědy a večeře jít nemohla. Porce čím dál menší. Chuť a kvalita je nesrovnatelná.
Za ty peníze, které po mně v současné době, v restauraci chtějí mi ani nechutná.
Ano, zajdu do restaurace, ale tak 3 – 5× do roka.

Pravda je, že většina lidí v západní kultuře hlady netrpí. Potravinami se plýtvá (hlavně v obchodech). Jsou na světě hladovějící národy. Ty se o sebe musí naučit postarat hlavně sami. Potravinová pomoc je fajn, ale nic je nenaučí, k ničemu je nepřiměje.
ČAS na osobní nákupy mám. Nespoléhám na Rohlík a jinou on-line službu. Sem tam si přes prostředníka objednám produkty z farem. Pojízdná nejsem

da ny

Odpověděl/a – 15.červenec 1:13

Obžerství si představuji jinak 😉
Donáška/dovoz nákupu do dmu, v naší končině fungovala v 60. letech. To znám už jen z vyprávění 😉
V paneláku jsme měli „hluboká schránky na menší nákup (mléko, pečivo apod.). Tato služba zde, ale v 70. letech selhala/už nebyla dostupná.
Kvalita, velikost a cena dovážené porce jídla, včetně rychlého občerstvení má kvylitu nevalnou. Cena vysoká.
Celotýdenní stravování v závodních jídelnách, bylo méně dostupné směnařům. To přišlo až s vakuováním porcí jídla.
ČASY MÉHO OBŽERSTVÍ se datují zhruba do rpku 1976.
Před tím jen na rodinných výletech s rodiči, obědech v restauracích.
Dny našeho „obžerství“ = výběru, kvality a finanční dostupnosti jsou ty tam.
Když jsme šli z večeře (internát SZŠ), vydávané do 18. hodin. Museli jsme se předzásobit (večerka ve 22:00, ve 20:00 jsme jinak šilhali hlady), nebo to vzít cestou na ubytovací místo, přes Dům potravin. Často (2 – 3× v týdnu) jsme šli na druhou večeři do restaurace. Ve trojce jsme se královsky nacpali a zdravě.
Příkladem možného obžerství byly bufety, automaty.
S úsměvem a s láskou vzpomínám na karlovarskou Vindobonu, nebo pražskou Korunu. Teplá, studená kuchyně. Slané a sladké, včetně zákusků a nápojů. Teplých, studených, koktejly 😉
Za pár korun s sebou do papíru nebo jídlonoše (krabičky), případně na místě. Někde ve stoje, jinde na židli u stolu (nedaleko Mlýnské kolonády). Kam se v současnosti hrabe Globus.
V salátech byl v horším případě Gothaj, žádný výrobní salám.
Kapesné 50 Kč (z toho 12 korun na cestu domů a do školy). Bylo na večeře v restauraci, na kávu v kavárně, později i na pivo, víno (i ve dvojce).
Dny mého možného obžerství revolucí skončily.
Dnes bych 3× v týdnu (nedej bože s dětmi) na obědy a večeře jít nemohla. Porce čím dál menší. Chuť a kvalita je nesrovnatelná.
Za ty peníze, které po mně v současné době, v restauraci chtějí mi ani nechutná.
Ano, zajdu do restaurace, ale tak 3 – 5× do roka.

Pravda je, že většina lidí v západní kultuře hlady netrpí. Potravinami se plýtvá (hlavně v obchodech). Jsou na světě hladovějící národy. Ty se o sebe musí naučit postarat hlavně sami. Potravinová pomoc je fajn, ale nic je nenaučí, k ničemu je nepřiměje.
ČAS na osobní nákupy mám. Nespoléhám na Rohlík a jinou on-line službu. Sem tam si přes prostředníka objednám produkty z farem. Pojízdná nejsem