Historie úprav
Odpověděl/a – 28.květen 10:28
Fililp nemá pravdu. Nejde o vliv nářečí, ale o tvary, které souvisejí o kmeny, u-kmeny, a-kmen atd. . Např. jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského. K tomu patřily i tvary přídavných jmen.
U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňování
rodové – předseda, starosta.
Tento tvar např. „ty kluku opiotoá“ souvisío s původnoím
stasročeským tzv. kmehnovým skjloňováníom. Existovaly tzv, o kmeny,
u-kmeny, a-kmen atd. . Např. jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale
i přirozeného rodu mužského. K tomu patřily i tvary přídavných
jmen.
Dnes předseda,. starosta jako žena. Rod se nerozlišoval
Takže původní kmenový tvar příd. jména od a- kmenů se zřejmě užíval jako nadsázka či nadávka i po rozlišení rodu, když zůstaly tvary např. protiva, šereda, a rozšířil se k o-kmenům. kluk, hoch.
„A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto přehnaného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes“
Odpověděl/a – 28.květen 10:50
Filip nemá pravdu. Nejde o vliv nářečí, ale o tvary, které souvisejí se staročeskými o kmeny, u-kmeny, a-kmen atd. . Např. jména zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského. K tomu patřily i tvary přídavných jmen. Šlo o původní skloňování, které neřešilo pohlaví, tedy rody. Až kolem roku 1300 se z kmenového Skloňování stalo rodové.
U některých se tvar na -a udržel, když vzniklo skloňování
rodové – předseda, starosta.
Tento tvar např. „ty kluku hloupá“ souvisí tedy s původním pračeským
tzv. kmenovým skloňováním. Jak, jsem uvedla, původní o kmeny, u-kmeny,
a-kmeny atd. . zanikly a vzniklo skloňování rodové – mužské vzory
starossta, soudce .
Existovalytedy tzv, o kmeny, u-kmeny, a-kmeny atd. . Např. jména
zakončená na -a byla rodu ženského, ale i přirozeného rodu mužského.
K tomu patřily i tvary přídavných jmen.
Dnes předseda,. starosta jako žena. Rod se nerozlišoval.
Takže původní kmenový tvar příd. jména od a- kmenů se zřejmě udržel a začal se užívat užíval jako nadsázka či nadávka i po rozlišení rodu, když zůstaly tvary např. protiva, šereda, a rozšířil se k o-kmenům. kluk, hoch.
„A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto přehnaného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes“.
Z odkazu na netu
Přídavné jméno ženského rodu ve výrazech jako »kluku všivá, lumpe mizerná« vzalo počátek nejspíše od podstatných jmen (abstraktních) ženského rodu, která byla dávána jako přezdívky osobám mužským. Taková slova byla: ta ostuda, ohava, protiva, šereda, dareba a p.; i říkalo se s náležitou shodou gramatickou: ty ostudo ostudná, ohavo šeredná, protivo nelidská a p., a shoda tato zůstávala v tomto spojení nedotčena, i když některá z těchto podstatných jmen vlivem přirozeného rodu nabývala významu [57]mužského (to je ten protiva protivná). A protože to byly nadávky, nabylo spojení podstatného jména mužského (ten protiva) s přídavným jménem ženského rodu významu potupného, jak jej cítíme z výrazů »kluku všivá«, »kluku klukovská«, »lotře bídná«, »chlape hloupá«, »lenochu líná« atd. Mohl se ovšem týž vývoj díti i bez tohoto příhanného zabarvení; jako se říkalo »milá družbo«, »milá sluho«, i když se oslovovala osoba mužská, začalo se pak říkati podle toho i »milá brachu«, což říkáme podnes
