Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 1.únor 15:04

Odkdy je demokracie synonymem pro svobodu? Řekni.
( Hezké čtení, pokud budeš chtít. Jestli ne, nevadí. ;) )
Každopádne to co si lidé myslí, jsou většinou předsudky a vliv okolí, tj propagace a co se kdo povrchně „naučil“. Zažité představy o něčem, jistá mentalita podle zemí (podle jeji orientace, vedení atd.), podle čehož její populace taky něco upřednostnuje a něco ne. Nikdo se nerodí s nějakým přesvědčením… to vzniká během života.

Proč vlastně komunismus (socialismus a spol) vadí tak mnoha lidem? Vždyť přece taky hlásá rovnost a dokonce ve všem, včetně podílnictví, stéjného/společného vlastnictví atd. Jednoduše proto, že stojí na nesmyslech, které nefungují a společnost takhle fungovat nemůže. Stojí na nějakých ideích, které jsou ovšem utopií (a v praxi fungují jinak).
Stejně jako se šířil komunismus a jeho obdoby, tak se ve světě začal šířit demokratismus. Byl nebo je snad komusnimus/so­cialismus nějak dobrý, lepší, protože měl takové zastání, popularitu, tolik stoupenců a polovina světa byla ve 20. století „komunistická“? Samozřejmě, že ne. To, co převládá (demokracie, socialismus, republiky) nebo co má největší oblibu a počet zastánců nemusí být nutně správné. Revoluce, převraty a změny v jejich jménu byly nezřídka krvavé a brutální (nevzdory tomu, co hlásají a údajně mají představovat).

Pár předsudků, dogmat, zajímavostí, faktů (z historie, politologie, společenských a jiných věd nebo jen populárních názorů/domněnek):
Zaměňování republiky za demokracii. Že republika je totéž, co demokracie a tedy něco skvělého, správného, svobodného, rovnotářského a bůhvíco. Samozřejmě nesmysl. Republika i monarchie můžou mít mnoho podob, mnoho forem vlád, různých systémů a uspořádání nebo orientace. A demokracie zase není to, co si většina myslí (je to akorát dogma vzniklé po Velké fr. Revoluci, které může mít mnoho významů/definic, ale hlavně to stojí na fanatismu, předsudcích, myslných, ale i nejasných představách).
Chápání demokracie nebo liberalismu jako toho jediného správného (systému, vlády), jediné ospraveditelného a toho jediného dobrého.
Vnímání hlasu většiny jako pravdu (jako nějaké ospravedlnění, jedinečnou správnost atd). DAVOVÁ psychologie mluví sama za sebe. Až si přečteš třeba Psychologii davu od Le Bona (nebo jiná sociologická a davově psychologická díla) – a já vím, žes ji nečetl – tak pak teprve posuď demokracii a spol s nadhledu.
Sociologie, psychologie, jakož davová psychologie, historie, antropologie, dokonce i biologie a mnohé další vědy nám ukazují, jak funguje společnost a člověk (jako jedinec, jako skupina, jako stát/organizace), jak se vyvíjel, co je mu vlastní; a víš, nenajdeš tam moc racionálního na obhajobu demokracie (ať už přímé nebo nepřímé nebo v jakékoli jiné podobě podle různcýh Teorií a chápání demokracie), demokratického systému, voleb – jako volené hlavy státu a vlády. Planě se o ideálním zřízení (vládě, systému, spoelčnosti) dobře filozofuje, obzvlášť, když názory/přesvědčení stojí na dogmatech a zároveň nestojí na vědách, racionálnosti, skutečnosti.
Demokracie je co? Vláda lidu – ta neexistuje, neexistovala. Vláda většina (nebo větší menšiny), a třeba i přímá – to není nic moc spravedlivého ani racionálně vedeného/moti­vovaného. Vláda reprezentantů, zvolených jedinců? to pak není vláda lidu, že. Demokracie jsou hlavně volby a jejich přítomnost není zárukou ničeho (lepšího, správnějšího).
Demokracie sama o sobě, buďto funguje špatně (velmi špatně), pokud je to tzv. vláda lidu/většiny nebo její forma není tak úplně demokracií, ale ve skutečnosti jinou formou vlády nebo její kombinací. Oligarchie, byrokracie, anarchie, ochlokracie a další. S vlivem bohatství/majet­ku/peněž, médií, mainstreamu, propagace atd. Neodůvodněná, nekompetentní, většinou neefektivní.

První demokracie byla ve starověkém Řecku. Dnes obdivovaná, už tehdy fungovala naprd, byla nespravedlivá, nefunkční, každého trochu lepšího (chytřejšího, úspěšnějšího, schopnějšího, významějšího) po zásluze potrestala (vyhnanství, vězení, smrt, konfiskace majetku nebo jiné zrady). Všichni největší filozofové a myslitelé tehdejší doby (jakož i potom) ji odsuzovali. Někteří ji brali jako dobrou, ale ne tu lepší formu vlády, většina ji však vyloženě odsuzovala jako špatnou vládu (mj. Platon a Aristoteles – dodnes jedni z nejpopulárnějších teoretiků demokracie od kterých je odvozeno plno principů demokracie). Jediné opravdu úspěšné období (a taky nejpopulárnější) athénské demokracie bylo za Perikla. A to byla úplná autokracie. Takže nejslavnější období demokracie tehdy (nebo možná i všech dob) bylo dle demokratických měřítek značně „nedemokracitké“. ;)
Společnost v Athénách nakonec dozrála k dokonalému mrávnímu i jinému úpadku.
Dalším „skvělým“ příkladem starověké demokracie je třeba starověká římská republika. Ovšem mnohem víc než demokracie to byla aristokracie, a ještě víc oligarchie. Stojící na teokracii, otrokářství, expanzivní politice a válečném štváčství (i korupci a mnohém dalším).
Dalšími jsou třeba středověké a renesanční republiky různě po světě, například v Itálii. Pro ně platí vlastně totéž, co pro starověký Řím (i Athény). Nebo Polsko-Litevská unie – ta byla spíše monarchie. Nebo anglická republika za Cromwella – to zase byla puritánská diktatura. Nebo Spojené provincie nizozemské – opět spíše monarchie (kterou se nakonec oficiálně staly) a které vznikly jako republika jen proto, že nikdo neměl zájem o trůn (to bylo mnohem častější, než bys čekal. Třeba v 18. a 19. stoeltí se to stalo Xkrát, jednoduše proto, že být monarchou není žádný med – jak nám tradují pověsti, pohádky nebo jaké je mínění dle předsudků, o tom, že si někdo „žije jako král“ – a většina by to neunesla).
Pak tu máme USA, která vlastně vykrádala starý ŘÍm kde to šlo, něco si vzala ze Spojených provincií nizozemských, něco z Polsko-litevské unie, něco málo z „osvícenců“ a většinu zdědila od svého odcizeného tatíčka Britského impéria (právo, ekonomie, samotná politika). Každopádně jejich úspěch stál převážně na kapitalismu (svobodném trhu) a imperialismu, ne na demokracii/li­beralismu (něbo nějaké správnosti). Hned zpočátku tam byla oligarchie, aristokracie (nemyslím šlechtu), měli otrokářství atd. Později spousta neoprávněných válek, teorismu, vnucování a vměšování do jiných států (jakož i převraty, atentáty apod) a plno hnusáren. A to je ta „největší demokracie“ – kterou ovšem nikdy nebyli, za kterou se hlavně sami prohlašovali a kterou vnucovali (šířili) po světě. Navíc oni na počátku bojovali o samostatnost apod. (jako plno později nově vzniklých demokracií, republik) a nešlo jim o nějaké konekrétní státní zřízení, či vládu – to vlastně řešili až nakonec a zrovna USA byli hodně monarchisticky orientovaní a hlavně ZPOČÁTKU nevnímali demokracii (ane republiku) jako nějaké dogma (oproti třeba konci 19. stoeltí a 20. století).
Pak samotná VFR, která jakože stála na ideálech, byla pro blaho lidu a podobné nesmysly (ta dogmata). Stála na tzv. myšlenkách osvícnských filozofů (což ani není pravda) – těch, kteří by něco takového odsoudili – a která byla od počátku nespravedlivá, byly to jatka, diktatury, tyranie, chaos, nonstop změny, převraty, válkychtivost… Francouzskou revoluci (nebo i tu ruskou a jiné) rozebíralo už plno autorů, včetně těch klasických a nikdo v tom nespatřoval nic ušlechtilého ani že by to bylo ve víru něčeho takového nebo že by demokracie byla něco super.

Zajímavé, že republiky (jako i demokracie) stojí na názorech, definicích a výkladech filozofů (i politologů, ekonomů, právníků atd), kteří ji de facto osduzovali. Od těch starověkých, přes různé středovéké a východní až po ty novodobé – renesanční a hlavně osícenské (např. Montesquieu, Diderot, Tocqueville, Voltaire, Rousseau, Hobbes, Hume, Locke,…). Nebo ji přinejmenším někteří z nich vysvětlovali úplně jinak, než jak se chápe dnes. Většina těch myslitelů byla pro svobodu a sní spojené změny – ne poli právní a ekonomické (ale nechtěli repbuliku atd).
Athény, Řím, USA, VFR, a pokroucené názory osvícenských filozofů (i jiných)… a zde máš dogmata o dokonalosti demokracie (co má představovat a jak fungovat), které jsou srovnatelné s těmi komunstickými. Dnes jsou to překroucené myšlenky a spíše domněnky nebo přání, jak by co mělo být nebo fungovat.

„Demokratické“ počátky, tedy ty novodobé jsou hlavně v Anglii už od počátku 13. století). Toto je navíc ta největší demokracie, která byla. A nutno říct, že fungovala dost blbě. Její „demokratické“, konsittuční a omezující změny/zákony jim nic nezaručovaly, a zrovna Anglie byla po celý středověk ve válkách (hlavně občanských), v korupci, neefektivním systému, nespravedlnsot a fungovala snad nejhůř z celé Evropy (de facto Francie do VFR neměla žádné velké problémy, hlavně ty vitřní, dkyž nepočítáme třeba Hugenotské války – jako hlavně Válku tří Jindřichů a nakonec ekonomické problémy. A zase Anglie fungovala do období VFR nejhůře, nejméně stabilně, nejsitě, svárlivě, nejednotně… ne moc v zájmu lidu). Magna Charta a podobné blbosti nic speciálního nepřinelsy. Byl to boj mezi panovníkem a ostatními, který nakonec prohrál, ale nebyla to žádná výhra ve prospěch lidu. Oslabení moci panovníka zpočívalo v obohacení moci baronů/šlechty, aristokracie, jednotlivců, potom obchodníků, buržoazie, parlamentu, potom tvz. lidu a novinářů. :D Boj o moc mezi skupinami, který ovšem neměl za cíl žádné ctnostné cíle, skutečné ideály a lepší výsledky pro blaho lidu/společnos­ti, státu.

Stačí dostatečné propagace (nebo i motivace avedení) v nějakých ideálech (lepších, horších nebo i příšerných) a máš lidi i ty inteligetntní motivované na tu stranu. A klidně nastane převrat, menší revoluce, jatka,…
Demokracie ani její systém ti taky nic nezajistí ani změnu k lepšímu (lidé rádi mění a doufají v polepšení a tak se klidně nechají svést kdečím).
Asi tě šokuje, že něco jako svoboda, práva atd. existovaly a existovat můžou i mimo demokracii. Stejně jako zajištění dobrého, spravedlivého a ctnostného života.

Proč dnes převažují republiky (nebo i demokracie):
VFR – její dogmata, války, vliv, vnucování demokratismu
Paradoxně koloniální impéria (monarchie), které zničily/eliminovaly původní monarchie (v Africe, Americe, Asii i jinde) a po osamostanění těch států se znich staly republiky, demokracie – vlivem trendů, propagací atd. (Ovšem nedá se mluvit o převaze demokracie jako spíš republik, protože moanrchie, včetně Británie byly a jsou demorkatické – dokonce demokraticky stabilnější než demorkatické republiky).
Vliv USA a jejich vnucování politiky a přesvědčení (vč. demokratisku, liberalismu, konstitucioanlismu, republikanismu) jiným
Komunismus, socialisum (tím i samotný republikanismus) – a jeho vlny
Dopady první a druhé světové války. Změny a rozpady v důsledku oslabení, využití příležitsotí (skupin, jednotlivcl, davů/nálad)
Hlavně boj o moc. Boj mezi třídami, ale i jedntlivci (diktátoři i jiní) a hlavně prospěchářství a žádné ctnostné motivy (ale primitvní pudy a motivy).

Ve 20. století, začaly převažovat republiky – a plno z nich vzniklo jako demokratických. Ale hezky brzy se z nich staly diktatury, totality nebo byly kvůli své slabosti a nestabilitě (demorkacie a halvně republiky jsou skoro vždy nestabilní – i když záleží na systému) využity/zenužity. A tyto republiky/demo­kracie napáchaly ve 20. století i později mnohem víc zla, nepravostí, genocid atd., než všechny jiné tyranie v historii.
Dnes je většina (chudého, problémového) světa republiková i značně demokratická a mají se dobře. Afrika, J, S Amerika, V Evropa, nejchudší z asijských zemí… některé jsou demokratické, některé ne (některé víc nebo míň), všechny s obřími problémy, protože demokracie sama o sobě nic neznamená a nic lepšího nezaručí.
Například je zajímavé, jak si plno lidí včetn odborníků myslí, že bohaství monarchií v Perském zálivu stojí výhradně na přírodním bohaství – konkrétně ropě. To je docela vtipné. Navíc si myslí, že až jim ropa dojde, takse jeich situace obrátí. Monarchie v Perském zálivu na tom nejsou dobře a nejsou bohaté jen proto, že mají ropu. Jsou to stabilní monarchie, zákonadbalé, s dobrými mravy, s dobrou organizací a systémy, docela dost efektivní, je tam docela volný trh s nízkými až nulovými daněmi, podporující podnikání, investice, apod, (proto tam plno lidí jezdí za prací, proto tam tolik lidí a firem investuje), mají rozvinutý průmysl (těmi zdroji financují užitečné věci, které rozvíjejí stát) atd atd. Víš, že plno státu Afriky, Jižní a Střední Ameriky a různé chudé státy Asie mají plno přírodních zdrojů? A jsou snad bohaté? Ne, jsou to nejproblémovější a nejchudší státy světa. A přesto jsou na přírodní zdroje srovnatelně bohaté jako monarchie v Perském zálivu (v mnohém i bohatší).
Typicky třeba Jemen, má plno přírodních zdrojů a má i opravdu hodně ropy (jako CELÝ Arabský poloostrov) a opravdu NENÍ bohatý a nemá se dobře. Je to nejchudší a nejproblémovější stát Asie a jeden s nejhoršími poměry na světě (už posledních 100+ let). Ropa ho nespasila a nespasí (zato změna vlády, režimu i samotného stáního zřízení, organizace a systémů by mohly). Přírodní zdroje samy o sobě nejsou nic. Je to o organizaci společnosti a o systémech ve státě – s čímž souvisí celková situace, přístup a hospodaření v zemi. Afrika (ležicích na mnohých ‚pokladech‘) BY MOHLA být bohatá. NENÍ. Státy Jižní Ameriky BY MOHLY být bohaté. NEJSOU. Jemen BY MOHL být bohatý. NENÍ. Jednoduše proto, že přírodní zdroje nejsou vše a jejich úloha není zase až tak důležitá. Bože, na jakém přírodním bohaství leží třeba Afghánistán, Sýrie, Tádžikistán, Nepál, Niger, Súdán, Etiopie, Somálsko, Kongo nebo Venezuela, Bolívie, Haiti a desítky dalších? Co budou ty státy a lidi dělat až jim to přírodní bohastsví dojde? Může jim to být už teď jedno, protože jsou ve sra*kách, žijí v příšerných podmínkách „navzdory“ ropě, zemnímu plynu, drahým kovům, uhlí, minerálům, a nespočtu dalších bohatých zdrojů, nerostných i jiných surovin. Některé státy jsou zase velmi bohaté, přestože nemají žádné nebo mají minimum přírodních zdrojů.
Je to docela prosté. Takové státy (tyto arabské monarchie) se budou mít dobře, i když jim nakonec dojde ropa (což brzo nebude). Protože jsou dobře organizované a vedené. A demokracii tam taky nemají (v tom smyslu, jak se dens chápe). Přesto třeba o Ománu nemůžeš mluvit o nějaké nesvobodě nebo nečěm podobném, je v mnohém svobodnější, než různě západní státy.

Historie demokracie je historie sra*ek, plná neoprávněnosti, nefunkčnosti, násilností apod. ;) Demokracie sama o sobě je nonsens, který vlastně na ničem nestojí, na ničem reálném, opodstatněném, racionálním. Nejnaivnější, nejhloupější a nesmyslné, dokonale to představuje dnenší Francie, kde tak skvěle oslavují Velkou fr. revoluci a její „idály“. Většina intelektuálů v historii až do pozdního 19. století (než se s demokracie/de­mokratismu stalo skutečně silně rozšířené dogma) něco takového odsuzovala. Stačí si pročíst třeba jen kalsické politologické (či filosoficky politické) spisy.

Disraeli

Odpověděl/a – 1.únor 15:30

Odkdy je demokracie synonymem pro svobodu? Řekni.
( Hezké čtení, pokud budeš chtít. Jestli ne, nevadí. ;) )
Každopádne to co si lidé myslí, jsou většinou předsudky a vliv okolí, tj propagace a co se kdo povrchně „naučil“. Zažité představy o něčem, jistá mentalita podle zemí (podle jeji orientace, vedení atd.), podle čehož její populace taky něco upřednostnuje a něco ne. Nikdo se nerodí s nějakým přesvědčením… to vzniká během života.

Proč vlastně komunismus (socialismus a spol) vadí tak mnoha lidem? Vždyť přece taky hlásá rovnost a dokonce ve všem, včetně podílnictví, stéjného/společného vlastnictví atd. Jednoduše proto, že stojí na nesmyslech, které nefungují a společnost takhle fungovat nemůže. Stojí na nějakých ideích, které jsou ovšem utopií (a v praxi fungují jinak).
Stejně jako se šířil komunismus a jeho obdoby, tak se ve světě začal šířit demokratismus. Byl nebo je snad komusnimus/so­cialismus nějak dobrý, lepší, protože měl takové zastání, popularitu, tolik stoupenců a polovina světa byla ve 20. století „komunistická“? Samozřejmě, že ne. To, co převládá (demokracie, socialismus, republiky) nebo co má největší oblibu a počet zastánců nemusí být nutně správné. Revoluce, převraty a změny v jejich jménu byly nezřídka krvavé a brutální (nevzdory tomu, co hlásají a údajně mají představovat).

Pár předsudků, dogmat, zajímavostí, faktů (z historie, politologie, společenských a jiných věd nebo jen populárních názorů/domněnek):
Zaměňování republiky za demokracii. Že republika je totéž, co demokracie a tedy něco skvělého, správného, svobodného, rovnotářského a bůhvíco. Samozřejmě nesmysl. Republika i monarchie můžou mít mnoho podob, mnoho forem vlád, různých systémů a uspořádání nebo orientace. A demokracie zase není to, co si většina myslí (je to akorát dogma vzniklé po Velké fr. Revoluci, které může mít mnoho významů/definic, ale hlavně to stojí na fanatismu, předsudcích, myslných, ale i nejasných představách).
Chápání demokracie nebo liberalismu jako toho jediného správného (systému, vlády), jediné ospraveditelného a toho jediného dobrého.
Volby a volební i parlamentní (nebo prez.) a stranický systém jako něco jedinečnhéo a funkčního…
Vnímání hlasu většiny jako pravdu (jako nějaké ospravedlnění, jedinečnou správnost atd). DAVOVÁ psychologie mluví sama za sebe. Až si přečteš třeba Psychologii davu od Le Bona (nebo jiná sociologická a davově psychologická díla) – a já vím, žes ji nečetl – tak pak teprve posuď demokracii a spol s nadhledu.
Sociologie, psychologie, jakož davová psychologie, historie, antropologie, dokonce i biologie a mnohé další vědy nám ukazují, jak funguje společnost a člověk (jako jedinec, jako skupina, jako stát/organizace), jak se vyvíjel, co je mu vlastní; a víš, nenajdeš tam moc racionálního na obhajobu demokracie (ať už přímé nebo nepřímé nebo v jakékoli jiné podobě podle různcýh Teorií a chápání demokracie), demokratického systému, voleb – jako volené hlavy státu a vlády. Planě se o ideálním zřízení (vládě, systému, spoelčnosti) dobře filozofuje, obzvlášť, když názory/přesvědčení stojí na dogmatech a zároveň nestojí na vědách, racionálnosti, skutečnosti.
Demokracie je co? Vláda lidu – ta neexistuje, neexistovala. Vláda většina (nebo větší menšiny), a třeba i přímá – to není nic moc spravedlivého ani racionálně vedeného/moti­vovaného. Vláda reprezentantů, zvolených jedinců? to pak není vláda lidu, že. Demokracie jsou hlavně volby a jejich přítomnost není zárukou ničeho (lepšího, správnějšího).
Demokracie sama o sobě, buďto funguje špatně (velmi špatně), pokud je to tzv. vláda lidu/většiny nebo její forma není tak úplně demokracií, ale ve skutečnosti jinou formou vlády nebo její kombinací. Oligarchie, byrokracie, anarchie, ochlokracie a další. S vlivem bohatství/majet­ku/peněž, médií, mainstreamu, propagace atd. Neodůvodněná, nekompetentní, většinou neefektivní.

První demokracie byla ve starověkém Řecku. Dnes obdivovaná, už tehdy fungovala naprd, byla nespravedlivá, nefunkční, každého trochu lepšího (chytřejšího, úspěšnějšího, bohatšího, schopnějšího, významějšího) po zásluze potrestala (vyhnanství, vězení, smrt, konfiskace majetku nebo jiné zrady). Všichni největší filozofové a myslitelé tehdejší doby (jakož i potom) ji odsuzovali. Někteří ji brali jako dobrou, ale ne tu lepší formu vlády, většina ji však vyloženě odsuzovala jako špatnou vládu (mj. Platon a Aristoteles – dodnes jedni z nejpopulárnějších teoretiků demokracie od kterých je odvozeno plno principů demokracie). Jediné opravdu úspěšné období (a taky nejpopulárnější) athénské demokracie bylo za Perikla. A to byla úplná autokracie. Takže nejslavnější období demokracie tehdy (nebo možná i všech dob) bylo dle demokratických měřítek značně „nedemokracitké“. ;)
Společnost v Athénách nakonec dozrála k dokonalému mrávnímu i jinému úpadku.
Dalším „skvělým“ příkladem starověké demokracie je třeba starověká římská republika. Ovšem mnohem víc než demokracie to byla aristokracie, a ještě víc oligarchie. Stojící na teokracii, otrokářství, expanzivní politice a válečném štváčství (i korupci a mnohém dalším).
Dalšími jsou třeba středověké a renesanční republiky různě po světě, například v Itálii. Pro ně platí vlastně totéž, co pro starověký Řím (i Athény). Nebo Polsko-Litevská unie – ta byla spíše monarchie. Nebo anglická republika za Cromwella – to zase byla puritánská diktatura. Nebo Spojené provincie nizozemské – opět spíše monarchie (kterou se nakonec oficiálně staly) a které vznikly jako republika jen proto, že nikdo neměl zájem o trůn (to bylo mnohem častější, než bys čekal. Třeba v 18. a 19. stoeltí se to stalo Xkrát, jednoduše proto, že být monarchou není žádný med – jak nám tradují pověsti, pohádky nebo jaké je mínění dle předsudků, o tom, že si někdo „žije jako král“ – a většina by to neunesla).
Pak tu máme USA, které vlastně vykrádaly starý ŘÍm kde to šlo, něco si vzala ze Spojených provincií nizozemských, něco z Polsko-litevské unie, něco málo z „osvícenců“ a většinu zdědila od svého odcizeného tatíčka Britského impéria (právo, ekonomie, samotná politika). Každopádně jejich úspěch stál převážně na kapitalismu (svobodném trhu) a imperialismu, ne na demokracii/li­beralismu (něbo nějaké správnosti). Hned zpočátku tam byla oligarchie, aristokracie (nemyslím šlechtu), měli otrokářství atd. Později spousta neoprávněných válek, teorismu, vnucování a vměšování do jiných států (jakož i převraty, atentáty apod) a plno hnusáren. A to je ta „největší demokracie“ – kterou ovšem nikdy nebyli, za kterou se hlavně sami prohlašovali a kterou vnucovali (šířili) po světě. Navíc oni na počátku bojovali o samostatnost apod. (jako plno později nově vzniklých demokracií, republik) a nešlo jim o nějaké konekrétní státní zřízení, či vládu – to vlastně řešili až nakonec a zrovna USA byli hodně monarchisticky orientovaní a hlavně ZPOČÁTKU nevnímali demokracii (ane republiku) jako nějaké dogma (oproti třeba konci 19. stoeltí a 20. století).
Pak samotná VFR, která jakože stála na ideálech, byla pro blaho lidu a podobné nesmysly (ta dogmata). Stála na tzv. myšlenkách osvícnských filozofů (což ani není pravda) – těch, kteří by něco takového odsoudili – a která byla od počátku nespravedlivá, byly to jatka, diktatury, tyranie, chaos, nonstop změny, převraty, válkychtivost… Francouzskou revoluci (nebo i tu ruskou a jiné) rozebíralo už plno autorů, včetně těch klasických a nikdo v tom nespatřoval nic ušlechtilého ani že by to bylo ve víru něčeho takového nebo že by demokracie byla něco super.

Zajímavé, že republiky (jako i demokracie) stojí na názorech, definicích a výkladech filozofů (i politologů, ekonomů, právníků atd), kteří ji de facto osduzovali. Od těch starověkých, přes různé středovéké a východní až po ty novodobé – renesanční a hlavně osícenské (např. Montesquieu, Diderot, Tocqueville, Voltaire, Rousseau, Hobbes, Hume, Locke,…). Nebo ji přinejmenším někteří z nich vysvětlovali úplně jinak, než jak se chápe dnes. Většina těch myslitelů byla pro svobodu a s ní spojené změny – na poli právní a ekonomické (ale nechtěli republiku atd).
Athény, Řím, USA, VFR, a pokroucené názory osvícenských filozofů (i jiných)… a zde máš dogmata o dokonalosti demokracie (co má představovat a jak fungovat), které jsou srovnatelné s těmi komunstickými. Dnes jsou to překroucené myšlenky a spíše domněnky nebo přání, jak by co mělo být nebo fungovat.
Z autority je negativní pojem, svoboda a rovnost mají zase svoje „kulty“ a mylné výklady/představy.

„Demokratické“ počátky, tedy ty novodobé jsou hlavně v Anglii už od počátku 13. století). Toto je navíc ta největší demokracie, která kdy byla. A nutno říct, že fungovala dost blbě (hlavně od počátku do 19. století). Její „demokratické“, konstituční a omezující změny/zákony jim nic nezaručovaly, a zrovna Anglie byla po celý středověk ve válkách (hlavně občanských), v korupci, neefektivním systému, nespravedlnsot a fungovala snad nejhůř z celé Evropy (de facto třeba Francie do VFR neměla žádné velké problémy, hlavně ty vitřní, dkyž nepočítáme třeba Hugenotské války – jako hlavně Válku tří Jindřichů a nakonec ekonomické problémy před VFR. A zase Anglie fungovala do období VFR nejhůře, nejméně stabilně, nejsitě, svárlivě, nejednotně… ne moc v zájmu lidu). Magna Charta a podobné blbosti nic speciálního nepřinelsy. Byl to boj mezi panovníkem a ostatními, který nakonec prohrál, ale nebyla to žádná výhra ve prospěch lidu. Oslabení moci panovníka spočívalo v obohacení moci baronů/šlechty, aristokracie, jednotlivců, potom obchodníků, buržoazie, parlamentu, potom tvz. lidu a novinářů. :D Boj o moc mezi skupinami, který ovšem neměl za cíl žádné ctnostné cíle, skutečné ideály a lepší výsledky pro blaho lidu/společnos­ti, státu.

Stačí dostatečné propagace (nebo i motivace avedení) v nějakých ideálech (lepších, horších nebo i příšerných) a máš lidi i ty inteligetntní motivované na tu stranu. A klidně nastane převrat, menší revoluce, jatka,…
Demokracie ani její systém ti taky nic nezajistí ani změnu k lepšímu (lidé rádi mění a doufají v polepšení a tak se klidně nechají svést kdečím).
Asi tě šokuje, že něco jako svoboda, práva atd. existovaly a existovat můžou i mimo demokracii. Stejně jako zajištění dobrého, spravedlivého a ctnostného života a poměrů.

Proč dnes převažují republiky (nebo i demokracie):
VFR – její dogmata, války, vliv, vnucování demokratismu
Paradoxně koloniální impéria (monarchie), které zničily/eliminovaly původní monarchie (v Africe, Americe, Asii i jinde) a po osamostanění těch států se znich staly republiky, demokracie – vlivem trendů, propagací atd. (Ovšem nedá se mluvit o převaze demokracie jako spíš republik, protože moanrchie, včetně Británie byly a jsou demorkatické – dokonce demokraticky stabilnější než demorkatické republiky).
Vliv USA a jejich vnucování politiky a přesvědčení (vč. demokratisku, liberalismu, konstitucioanlismu, republikanismu) jiným
Komunismus, socialisum (tím i samotný republikanismus) – a jeho vlny
Totéž nacionalismus a separatismus (z dnenšího pohledu mnohdy i terorismus)
Dopady první a druhé světové války. Změny a rozpady v důsledku oslabení, využití příležitsotí (skupin, jednotlivcl, davů/nálad)
Hlavně boj o moc. Boj mezi třídami, ale i jedntlivci (diktátoři i jiní) a hlavně prospěchářství a žádné ctnostné motivy (ale primitvní pudy a motivy).

Ve 20. století, začaly převažovat republiky – a plno z nich vzniklo jako demokratických. Ale hezky brzy se z nich staly diktatury, totality nebo byly kvůli své slabosti a nestabilitě (demokracie a hlavně republiky jsou skoro vždy nestabilní – i když záleží na systému) využity/zenužity. A tyto republiky/demo­kracie napáchaly ve 20. století i později mnohem víc zla, nepravostí, genocid atd., než všechny jiné tyranie v historii.
Dnes je většina (chudého, problémového) světa republiková i značně demokratická a nemají se dobře. Afrika, J, S Amerika, V Evropa, nejchudší z asijských zemí… některé jsou demokratické, některé ne (některé víc nebo míň), všechny s obřími problémy, protože demokracie sama o sobě nic neznamená a nic lepšího nezaručí.
Například je zajímavé, jak si plno lidí včetn odborníků myslí, že bohaství monarchií v Perském zálivu stojí výhradně na přírodním bohaství – konkrétně ropě. To je docela vtipné. Navíc si myslí, že až jim ropa dojde, takse jeich situace obrátí. Monarchie v Perském zálivu na tom nejsou dobře a nejsou bohaté jen proto, že mají ropu. Jsou to stabilní monarchie, zákonadbalé, s dobrými mravy, s dobrou organizací a systémy, docela dost efektivní, je tam docela volný trh s nízkými až nulovými daněmi, podporující podnikání, investice, apod, (proto tam plno lidí jezdí za prací, proto tam tolik lidí a firem investuje), mají rozvinutý průmysl (těmi zdroji financují užitečné věci, které rozvíjejí stát) atd atd. Víš, že plno státu Afriky, Jižní a Střední Ameriky a různé chudé státy Asie mají plno přírodních zdrojů? A jsou snad bohaté? Ne, jsou to nejproblémovější a nejchudší státy světa. A přesto jsou na přírodní zdroje srovnatelně bohaté jako monarchie v Perském zálivu (v mnohém i bohatší).
Typicky třeba Jemen, má plno přírodních zdrojů a má i opravdu hodně ropy (jako CELÝ Arabský poloostrov) a opravdu NENÍ bohatý a nemá se dobře. Je to nejchudší a nejproblémovější stát Asie a jeden s nejhoršími poměry na světě (už posledních 100+ let). Ropa ho nespasila a nespasí (zato změna vlády, režimu i samotného stáního zřízení, organizace a systémů by mohly). Přírodní zdroje samy o sobě nejsou nic. Je to o organizaci společnosti a o systémech ve státě – s čímž souvisí celková situace, přístup a hospodaření v zemi. Afrika (ležicích na mnohých ‚pokladech‘) BY MOHLA být bohatá. NENÍ. Státy Jižní Ameriky BY MOHLY být bohaté. NEJSOU. Jemen BY MOHL být bohatý. NENÍ. Jednoduše proto, že přírodní zdroje nejsou vše a jejich úloha není zase až tak důležitá. Bože, na jakém přírodním bohaství leží třeba Afghánistán, Sýrie, Tádžikistán, Nepál, Niger, Súdán, Etiopie, Somálsko, Kongo nebo Venezuela, Bolívie, Haiti a desítky dalších? Co budou ty státy a lidi dělat až jim to přírodní bohastsví dojde? Může jim to být už teď jedno, protože jsou ve sra*kách, žijí v příšerných podmínkách „navzdory“ ropě, zemnímu plynu, drahým kovům, uhlí, minerálům, a nespočtu dalších bohatých zdrojů, nerostných i jiných surovin. Některé státy jsou zase velmi bohaté, přestože nemají žádné nebo mají minimum přírodních zdrojů.
Je to docela prosté. Takové státy (tyto arabské monarchie) se budou mít dobře, i když jim nakonec dojde ropa (což brzo nebude). Protože jsou dobře organizované a vedené. A demokracii tam taky nemají (v tom smyslu, jak se dens chápe). Přesto třeba o Ománu nemůžeš mluvit o nějaké nesvobodě nebo nečěm podobném, je v mnohém svobodnější, než různě západní státy.

Historie demokracie je historie sra*ek, plná neoprávněnosti, nefunkčnosti, násilností apod. ;) Demokracie sama o sobě je nonsens, který vlastně na ničem nestojí, na ničem reálném, opodstatněném, racionálním. Nejnaivnější, nejhloupější a nesmyslné, dokonale to představuje dnenší Francie, kde tak skvěle oslavují Velkou fr. revoluci a její „idály“. Většina intelektuálů v historii až do pozdního 19. století (než se s demokracie/de­mokratismu stalo skutečně silně rozšířené dogma) něco takového odsuzovala. Stačí si pročíst třeba jen kalsické politologické (či filosoficky politické) spisy.