Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 9.listopad 0:15

Hromada věcí, protože to, co je nemorální, není (nemusí být) nezákonné a tudíž se netrestá. Dodržování morálky (mravů, etikety, správného chování/slušnos­ti,…) se nevynucuje, alespoň ne státní mocí. Tohle je dáno zvyklostmi ve společnosti – společenskými konvencemi a míněném ostatních. Jde to ze shora (vedení a organizace společnosti… hodně to souvisí s politickým systémem, politikou jako celkem a kulturou), takže je to celé o morálce společnosti a o vlastním svědomí (vnitřní kompas, stud, vina.. a to vychází z charakteru/o­sobnosti a ty zase pramení z výchovy a společnosti, která jej utváří). :D
Správně by ve společnosti měl být morální vzor, vůdce a autorita (nejlíp se na to hodí panovník, což je navíc přirozená autorita a sjednocující, vůdčí prvek, majestát, často i duchovní – ne nezbytně, ale je to spíš bonus ;). Nebo i morální právo, částečně vynucováno státem a trestáno… ale rozhodně nemyslím něco jako morální policii v Íranu.

Cokoli neslušného a vulgárního NENÍ nezákonné, ale je nemorální, neetické. Různá gesta, sprostá mluva (a sprostota vůbec), neřesti, nevhodné chování a vůbec opaky ctností. Cokoli, co je nesprávné, ale není to zločin/nezákonné, jakékoli jednání, například podlé nebo společensky nevhodné, nepřijatelné – působící někomu újmu, škodu, smutek, různá negativa (která ale nepřikročila hranici zákonnosti).
Lhaní, vulgarity, hněv a jeho vybíjení, chvástání a ponižování, šikana (ta už může být i nezákonná, podle míry atd), urážky a obscénnosti, pobuřování (nejen slovně ale i tělesně a jinak), močení na veřejnosti (vlastně může být pokuta – nevím jak kde a jak v kterém státě), různé křivdy, podlé jednání/zrady, nevěry a mohli bychom pokračovat. Taky třeba věci proti přirodě (lidskosti i té morálce) jako LGBT. Nemorálních věcí je hromada a jsou legální.

Platí i známé: právo je minimum morálky.
Záleží ale taky jak bereme vztah práva a morálky i pohled na oba ty pojmy. Někdy se to bere tak, že co je věcí práva už není věcí morálky a naopak, co upravuje etiketa/morálka, na to se nevztahuje právo. Jsou to dvě společenské normy, kde každá má „to svoje“ a nesouvisí tak úplně spolu, spíš se jakoby „vyluččují“ (ale dá se na to dívat i jinak). V tom případě by platilo, že cokoli nemorálního je vlastně zákonné (jen je to neslušné a NEMĚLO BY se takto jednat, společensky se to neakceptuje, ale netrestá se, pokud tak někdo takhle jedná a zase morální chování se nedá státně vynucovat ani hlídat). Pokud už to zákonné není, tak je to něco, co překročilo i hranice morálky (už je to velmi nemorální, neakceptovatelné, špatné/nesprávné) a už je to zakázané a trestné. Už to tedy není nemorální, ale rovnou nezákonné. Tzn. o krádeži a vraždě neřekneš, že jsou nemorální, jsou prostě nezákonné. A to, že je něco nezákonné, je jakože „něco víc“, než je to nemorální. Manželská nevěra je špatná, ale je jen nemorální a není trestná/nezákonná (teda někde jo a dřívě tomu tak bylo)… není to tak důležité a tak špatné jako zločiny.
V tom případě jde i to, jaké právo má daný stát a co je a není zákonné (nemluvě o samotných zvyklostech, mravech a kultuře té země… jiný kraj, jiný mrav). Tj. například incest někde je a někde není ilegální, tam kde nezákonný není, tak je to jen nemorální (tedy pokud to zrovna není nějaká společnost, která incest akceptuje a nevadí ji… ale to spíš někdy v minulosti, někž v některé dnešní zemi). Tam, kde to je nezákonné to pak není nemorální, ale zkrátka nezákonné.
Je však třeba říct, že tento pohled, že právo a morálka jsou dvě věci/normy je trošku chybný. Protože právo, tak či tak vychází z morálky a z toho co je a není správné. Je to dánoy zvyklostmi a vývojem té země a jeho práva, ale to právo právě pramení ze společenských konvencí, z morálky, z náboženství (historicky vzato),… co se začalo vnímat jako špatné nebo dobré a navíc i řekněme „objektivního“ poznání/rozlišení dobra a zla – napříč kulturami. Právo navíc může i do jisté míry upravovat nebo nařizovat něco morální (řádná péče – například o dítě atd).
Ale bere se to zkrátka tak, že co je nemorální je zákonné, Co už je ilegální to už se nevnímá jako nemorální… to že je to nezákonné mluví samo za sebe.

Disraeli

Odpověděl/a – 9.listopad 0:26

Hromada věcí, protože to, co je nemorální, není (nemusí být) nezákonné a tudíž se netrestá. Dodržování morálky (mravů, etikety, správného chování/slušnos­ti,…) se nevynucuje, alespoň ne státní mocí. Tohle je dáno zvyklostmi ve společnosti – společenskými konvencemi a míněném ostatních. Jde to ze shora (vedení a organizace společnosti… hodně to souvisí s politickým systémem, politikou jako celkem a kulturou), takže je to celé o morálce společnosti a o vlastním svědomí (vnitřní kompas, stud, vina.. a to vychází z charakteru/o­sobnosti a ty zase pramení z výchovy a společnosti, která jej utváří). :D Morálka a mravy tedy taky vychází ze samotného státního vedení a organizace, avšak nepřímo – není věcí práva, ale jiných věcí a faktorů, které tu společnost ovlivňují aučtují jaká je).
Správně by ve společnosti měl být morální vzor, vůdce a autorita (nejlíp se na to hodí panovník, což je navíc přirozená autorita a sjednocující, vůdčí prvek, majestát, často i duchovní – ne nezbytně, ale je to spíš bonus ;). Nebo i morální právo, částečně vynucováno státem a trestáno… ale rozhodně nemyslím něco jako morální policii v Íranu.

Cokoli neslušného a vulgárního NENÍ nezákonné, ale je nemorální, neetické. Různá gesta, sprostá mluva (a sprostota vůbec), neřesti, nevhodné chování a vůbec opaky ctností. Cokoli, co je nesprávné, ale není to zločin/nezákonné, jakékoli jednání, například podlé nebo společensky nevhodné, nepřijatelné – působící někomu újmu, škodu, smutek, různá negativa (která ale nepřikročila hranici zákonnosti).
Lhaní, vulgarity, hněv a jeho vybíjení, chvástání a ponižování, šikana (ta už může být i nezákonná, podle míry atd), urážky a obscénnosti, pobuřování (nejen slovně ale i tělesně a jinak), močení na veřejnosti (vlastně může být pokuta – nevím jak kde a jak v kterém státě), různé křivdy, podlé jednání/zrady, nevěry a mohli bychom pokračovat. Taky třeba věci proti přirodě (lidskosti i té morálce) jako LGBT. Nemorálních věcí je hromada a jsou legální.

Platí i známé: právo je minimum morálky.
Záleží ale taky jak bereme vztah práva a morálky i pohled na oba ty pojmy. Někdy se to bere tak, že co je věcí práva už není věcí morálky a naopak, co upravuje etiketa/morálka, na to se nevztahuje právo. Jsou to dvě společenské normy, kde každá má „to svoje“ a nesouvisí tak úplně spolu, spíš se jakoby „vyluččují“ (ale dá se na to dívat i jinak). V tom případě by platilo, že cokoli nemorálního je vlastně zákonné (jen je to neslušné a NEMĚLO BY se takto jednat, společensky se to neakceptuje, ale netrestá se, pokud tak někdo takhle jedná a zase morální chování se nedá státně vynucovat ani hlídat). Pokud už to zákonné není, tak je to něco, co překročilo i hranice morálky (už je to velmi nemorální, neakceptovatelné, špatné/nesprávné) a už je to zakázané a trestné. Už to tedy není nemorální, ale rovnou nezákonné. Tzn. o krádeži a vraždě neřekneš, že jsou nemorální, jsou prostě nezákonné. A to, že je něco nezákonné, je jakože „něco víc“, než je to nemorální. Manželská nevěra je špatná, ale je jen nemorální a není trestná/nezákonná (teda někde jo a dřívě tomu tak bylo)… není to tak důležité a tak špatné jako zločiny.
V tom případě jde i to, jaké právo má daný stát a co je a není zákonné (nemluvě o samotných zvyklostech, mravech a kultuře té země… jiný kraj, jiný mrav). Tj. například incest někde je a někde není ilegální, tam kde nezákonný není, tak je to jen nemorální (tedy pokud to zrovna není nějaká společnost, která incest akceptuje a nevadí ji… ale to spíš někdy v minulosti, někž v některé dnešní zemi). Tam, kde to je nezákonné to pak není nemorální, ale zkrátka nezákonné.
Je však třeba říct, že tento pohled, že právo a morálka jsou dvě věci/normy je trošku chybný. Protože právo, tak či tak vychází z morálky a z toho co je a není správné. Je to dánoy zvyklostmi a vývojem té země a jeho práva, ale to právo právě pramení ze společenských konvencí, z morálky, z náboženství (historicky vzato),… co se začalo vnímat jako špatné nebo dobré a navíc i řekněme „objektivního“ poznání/rozlišení dobra a zla – napříč kulturami. Právo navíc může i do jisté míry upravovat nebo nařizovat něco morální (řádná péče – například o dítě atd).
Ale bere se to zkrátka tak, že co je nemorální je zákonné, Co už je ilegální to už se nevnímá jako nemorální… to že je to nezákonné mluví samo za sebe.