Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 25.září 0:35

Jednoduše nemají vnitřní hlas, nemyslí ve slovech – alespoň ne zvukových. Oni hluší i slepí (i kteří jsou tím postižení zároveň) umí zpravidla taky nějakou řeč, nějaký druh dorozumívání a v té většinou budou myslet (pro nás hůř představitelné, pro ně normální). Navíc se nemusí přemýšlet jen v jazyce (řeči, slovech). Přemýšlet v jazyku je jen typ formy mýšlení a přemýšlet ve vnitřním hlase je ještě konrétnější forma – není však nezbytná.
Pokud jsou jen hluší, tak pro ně bude snadné přemýšlet vizuálně – to neznamená, že je to horší, než vnitřní hlas/monolog, akorát ta slova/věty jsou nahrazena vizualizací – jen na jiné (vyšší) úrovni, než klasické představy/obrazy. Slova jsou jen pojmenování a symboly pro něco (vymezení pojmů, věcí, jejich chápání/význam) a člověk by ani nemusel myslet vyloženě ve slovech. Já tak třeba občas myslím, není to vnitřní hlas a není to ani vizualizace, ani žádná řeč, ale nevím, jak to popsat (a taky to neumím na povel, jen obšas se mi to podaří). Ono to prostě je, aniž bych si něco sám sobě říkal nebo si něco představoval, dokážu o něčem přemýšlet a na základě toho i něco dělat nebo něco vyvozovat (i když je v hlavě/mysli „tma a ticho“ :D). Takové ryze abstraktní myšlení, vnitřní zpracovávání znaků, symbolů, ale bez tvaru (představ) i zvuku (vnitřního hlasu). Jsou to jakože myšlenky, ale neslyšíš je ani je nevidíš, nejsou ani v jazyku/řeči – jako ve slovech. Zkrátka se to děje, ale nedokážu popsat jak/v čem to myšlení probíhá. Jako bych věděl o čem přemýšlím, aniž bych to viděl v obrazech nebo to pojmenovával slovy. Nevím, jak jinak to popsat. :D
Zkus to taky, vem si nějakou věc, myšlenku a zkus o tom přemýšlet jinak než znáš, třeba se ti to podaří (mně jen občas a většinou se mi to stane, když se o to ani nesnažím). Ale samozřejmě to bude autmaticky ve slovech/řeči nebo obrázcích a špatně se bude člověku myslet nějak jinak, když na to není zvyklý, jinak to neumí a když je to odlišná forma myšlení navíc „neuchopitelná“ a doslova nepředstavitelná. Vnitřní hlas se jen těžko nahrazuje něčím jiným. Hned za ním jsou obrázky a pak už pro obyčejného člověka není moc „představitelné“ v čem jiném myslet/přemýšlet… ale dá se to. Jsou to „jen“ určité formy, typy přemýšlení.
Samozřejmě existuje i jiné myšlení – konkrétní, abstraktní/logické zabývající se znaky nebo názorové/situační přemýšlení – tedy jako že člověk něco vidí a na zákaldě toho k něčemu dojde, něco pochopí a to i bez vnitřního hlasu nebo představ. Ale o tom se teď nebavím a to se týká spíš toho o čem přemýšliš – podle (psychického) obsahu.

Člověk přemýšlí v tom, v čem je i jeho sociální dorozumívání nejběžnější a hlavně nejjednodušší (tzn. ta „vnitřní komunikace“, myšlení odpovídá tomu dorozumívání, které užívá s ostatními lidmi, zkrátka řeč a nejčastěji zvuková/hlasová). Takže pro většinu lidí jazyk/řeč, zvuk/slova, protože to je základ a navíc nejednodušší a tak mají i myšlenku tuto formu, v podstatě automaticky, prtoože ten vnitřní hlas se zkrátka utvoří (malé děti ho třeba ještě nemají, ale taky dokážou myslet, i když nejsou hluché). Myšlení je však abstraktní, nehmotný proces a myšlenky mohou mít různou formu. I ono „klasické“ verbální myšlení nemusí být verbální (ve slovech). Myšlení je víc než dorozumívání (mezi lidmi) a nepotřebuje řeč – ale ani obrázky, aby existovala. Řeč, slova to je vlastně docela omezené oproti myšlení (jako komunikace ja základ civilizace, vyspělosti a dalších věcí). Teď si vem, že máš nějakou myšlenku, něco víš, znáš, něco třeba jedinečného si zažil a musíš to předat jinému člověku, musíš mu to co nejlépe vysvětlit, aby to pochopil, představil si to. Musíš na to využít spousty znaků/symbolů/slov, různě to popsat, definovat a nějak mu to přiblížit a předat, aby to správně přebral. Musíš se snažit, aby se to co nejvíc přiblížilo tvé představě/myšlence a on ji mohl obsáhnout. A některé věci jsou navíc špatně uchopitelné a některé dokonce i slovy nepopsatelné… v myšlenkách ale víš jaké to je,dokážeš si to představit, vybavit, jen to nelze dokonale popsat a tím ani předat – nelze na to najít správný symbol/slovo nebo soubor slov. A teď si vem třeba telapatii, tedy přenos nebo čtení myšlenek – to by nebylo ve vnitřním hlase, jak se většina domnívá. Pod vnitnřím hlasem si totiž lidé představují obyčejné dorozumívání/ko­munikaci jaká je mezi lidmi, tedy v řeči, jen s tím rozdílerm, že se „děje potichu“. Jenže to myšlení je mnohem víc a taková telepatie by nepřesouvala jen obyčejná slova mezi myslemi, ale myšlenky (to není totéž co slova!), úplné informace – a to třeba během vteřiny. Tzn. že i bez vynaložení nějakého úsilí něco popsat, by ten člověk zkrátka přenesl tu myšlenku/představu a ten druhý člověk by to přebral ve 100% pochopení té informace. Pro zjednodušení: něco popsat a vysvětlit může zabrat celou knihu a něco ani nelze popsat slovy/řečí, kdežto přesun myšlenek by znamenal přesun dokonalého porozumění/obsažení té informace. Podobně jako když kopíruješ soubor mezi zařízeními (jestli je to správné přirovnání).

Pak taky si můžeš představit i chuť (i když ji zrovna fyzicky necítíš) nebo cítit hmat – v myšlenkách. A sice to jsou spíš jen představy (i když neobrázkové) a myslet v nich moc nebudeš, ale třeba když dáš tomu dotyku formu/řeč, tak můžeš myslet i v hmatu – morseovka (ťukání na kůži nebo prstama), Braillovo písmo, atd. Nevidíš to, neslyšíš to, ale můžeš to cítit, vnímat. Opět je to ale jen forma… nemusíš to ani cítit jako hmat, ale dokážeš tím vnitřně přemýšlet.
Je to celé jen proces založený na manipulaci s něčím… nějakými znaky, smyboly, tzn. taky vjemy, pojmy, a to může být ve formě našeho vnitřního hlasu, obrázkových představ, ale i jinak. Existuje sice konkrétní pojem „abstraktní myšlení“ (logické, smybolové/mate­matické), ale myšlení všeobecně je abstraktní a to jak to v duchu cítíme (slyšíme, vidíme a podobně) je jen forma, kterou jsme si pro to zpracování inforamcí (ten proces, manipulaci s těmi symboly) vytvořili, osvojili. Myšlenky zkrátka můžou mít různé formy i nepopsatelné (alespoň za mě).
Sorry, jestli to píšu nějak složitě, ale líp to neumím. (:

quentos

Odpověděl/a – 25.září 10:47

Jednoduše nemají vnitřní hlas, nemyslí ve slovech – alespoň ne zvukových. Oni hluší i slepí (i kteří jsou tím postižení zároveň) umí zpravidla taky nějakou řeč, nějaký druh dorozumívání a v té většinou budou myslet (pro nás hůř představitelné, pro ně normální). Navíc se nemusí přemýšlet jen v jazyce (řeči, slovech). Přemýšlet v jazyku je jen typ formy mýšlení a přemýšlet ve vnitřním hlase je ještě konrétnější forma – není však nezbytná.
Pokud jsou jen hluší, tak pro ně bude snadné přemýšlet vizuálně – to neznamená, že je to horší než vnitřní hlas/monolog, akorát ta slova/věty jsou nahrazena vizualizací – jen na jiné (vyšší) úrovni než klasické představy/obrazy. Slova jsou jen pojmenování a symboly pro něco (vymezení pojmů, věcí, jejich chápání/význam) a člověk by ani nemusel myslet vyloženě ve slovech. Já tak třeba občas myslím, není to vnitřní hlas a není to ani vizualizace, ani žádná řeč, ale nevím, jak to popsat (a taky to neumím na povel, jen občas se mi to podaří). Ono to prostě je, aniž bych si něco sám sobě říkal nebo si něco představoval, dokážu o něčem přemýšlet a na základě toho i něco dělat nebo něco vyvozovat (i když je v hlavě/mysli „tma a ticho“ :D). Takové ryze abstraktní myšlení, vnitřní zpracovávání znaků, symbolů, ale bez tvaru (představ) i zvuku (vnitřního hlasu). Jsou to jakože myšlenky, ale neslyšíš je ani je nevidíš, nejsou ani v jazyku/řeči – jako ve slovech. Zkrátka se to děje, ale nedokážu popsat jak/v čem to myšlení probíhá. Jako bych věděl o čem přemýšlím, aniž bych to viděl v obrazech nebo to pojmenovával slovy. Nevím, jak jinak to popsat. :D
Zkus to taky, vem si nějakou věc, myšlenku a zkus o tom přemýšlet jinak než znáš, třeba se ti to podaří (mně jen občas a většinou se mi to stane, když se o to ani nesnažím). Ale samozřejmě to bude autmaticky ve slovech/řeči nebo obrázcích a špatně se bude člověku myslet nějak jinak, když na to není zvyklý, jinak to neumí a když je to odlišná forma myšlení navíc „neuchopitelná“ a doslova nepředstavitelná. Vnitřní hlas se jen těžko nahrazuje něčím jiným. Hned za ním jsou obrázky a pak už pro obyčejného člověka není moc „představitelné“ v čem jiném myslet/přemýšlet… ale dá se to. Jsou to „jen“ určité formy, typy přemýšlení.
Samozřejmě existuje i jiné myšlení – konkrétní, abstraktní/logické zabývající se znaky nebo názorové/situační přemýšlení – tedy jako že člověk něco vidí a na zákaldě toho k něčemu dojde, něco pochopí, a to i bez vnitřního hlasu nebo představ. Ale o tom se teď nebavím a to se týká spíš toho o čem přemýšliš – podle (psychického) obsahu.

Člověk přemýšlí v tom, v čem je i jeho sociální dorozumívání nejběžnější a hlavně nejjednodušší (tzn. ta „vnitřní komunikace“, myšlení odpovídá tomu dorozumívání, které užívá s ostatními lidmi, zkrátka řeč a nejčastěji zvuková/hlasová). Takže pro většinu lidí jazyk/řeč, zvuk/slova, protože to je základ, a navíc nejednodušší, a tak mají i myšlenky tuto formu, v podstatě automaticky, prtoože ten vnitřní hlas se zkrátka utvoří (malé děti ho třeba ještě nemají, ale taky dokážou myslet, i když nejsou hluché). Myšlení je však abstraktní, nehmotný proces a myšlenky mohou mít různou formu. I ono „klasické“ verbální myšlení nemusí být verbální (ve slovech). Myšlení je víc než dorozumívání (mezi lidmi) a nepotřebuje řeč – ale ani obrázky, aby existovala. Řeč, slova to je vlastně docela omezené oproti myšlení (jako komunikace ja základ civilizace, vyspělosti a dalších věcí). Teď si vem, že máš nějakou myšlenku, něco víš, znáš, něco třeba jedinečného jsi zažil a musíš to předat jinému člověku, musíš mu to co nejlépe vysvětlit, aby to pochopil, představil si to. Musíš na to využít spousty znaků/symbolů/slov, různě to popsat, definovat a nějak mu to přiblížit a předat, aby to správně přebral. Musíš se snažit, aby se to co nejvíc přiblížilo tvé představě/myšlence a on ji mohl obsáhnout. A některé věci jsou navíc špatně uchopitelné a některé dokonce i slovy nepopsatelné… v myšlenkách ale víš, jaké to je, dokážeš si to představit, vybavit, jen to nelze dokonale popsat a tím ani předat – nelze na to najít správný symbol/slovo nebo soubor slov. A teď si vem třeba telapatii, tedy přenos nebo čtení myšlenek – to by nebylo ve vnitřním hlase, jak se většina domnívá. Pod vnitnřím hlasem si totiž lidé představují obyčejné dorozumívání/ko­munikaci, jaká je mezi lidmi, tedy v řeči, jen s tím rozdílem, že se „děje potichu“. Jenže to myšlení je mnohem víc a taková telepatie by nepřesouvala jen obyčejná slova mezi myslemi, ale myšlenky (to není totéž co slova!), úplné informace – a to třeba během vteřiny. Tzn. že i bez vynaložení nějakého úsilí něco popsat, by ten člověk zkrátka přenesl tu myšlenku/představu a ten druhý člověk by to přebral ve 100% pochopení té informace. Pro zjednodušení: něco popsat a vysvětlit může zabrat celou knihu a něco ani nelze popsat slovy/řečí, kdežto přesun myšlenek by znamenal přesun dokonalého porozumění/obsažení té informace. Podobně jako když kopíruješ soubor mezi zařízeními (jestli je to správné přirovnání).

Pak taky si můžeš představit i chuť (i když ji zrovna fyzicky necítíš) nebo cítit hmat – v myšlenkách. A sice to jsou spíš jen představy (i když neobrázkové) a myslet v nich moc nebudeš, ale třeba když dáš tomu dotyku formu/řeč, tak můžeš myslet i v hmatu – morseovka (ťukání na kůži nebo prstama), Braillovo písmo, atd. Nevidíš to, neslyšíš to, ale můžeš to cítit, vnímat. Opět je to ale jen forma… nemusíš to ani cítit jako hmat, ale dokážeš tím vnitřně přemýšlet.
Je to celé jen proces založený na manipulaci s něčím… nějakými znaky, smyboly, tzn. taky vjemy, pojmy, a to může být ve formě našeho vnitřního hlasu, obrázkových představ, ale i jinak. Existuje sice konkrétní pojem „abstraktní myšlení“ (logické, smybolové/mate­matické), ale myšlení všeobecně je abstraktní a to, jak to v duchu cítíme (slyšíme, vidíme a podobně), je jen forma, kterou jsme si pro to zpracování inforamcí (ten proces, manipulaci s těmi symboly) vytvořili, osvojili. Myšlenky zkrátka můžou mít různé formy i nepopsatelné (alespoň za mě).
Sorry, jestli to píšu nějak složitě, ale líp to neumím. (: