Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 15.září 18:08

To je taková ta patálie ostýchavých lidí… Chtějí se s někým bavit, chtějí s někým chodit, ale neumí se ani seznámit. Jak by asi vypadal ten vztah, když s tím člověk neumíš mluvit a bojíš se ho vůbec oslovit? ;) Oni si někteří v představách linkují, jak budou spolu šťastní, idealizují si, jak se budou bavit, ale neumí udělat ani to základní, seznámit se, dát se s někým do hovoru. Ve skutečnosti ty představy jsou jne představy a realita je taková, že s tím člověk mluvit neumíš – a tedy nemůžeš s ním mít ani žádný vztah.

Oslovit ho můžeš jakkoli – začít můžeš klidně obyčejným pozdravem, bavit se můžete očemkoli – komentovat něco, ptát se ho na něco, říkat mu svůj názor, ptát se na ten jeho, zjistit co ho baví, mluvit o zálibách – svých i jeho, je téměř neomezené množství témat. Má to jediné podmínky, nebát se a být svůj. ;) Pak to jde úplně samo. Pokud nikdy neuděáš první krok, nebudou ani ty další a budeš tam, kde jsi. Je třeba se uvolnit/osmělit se a pustit se do toho. Nemusíš ani dopředu vymýšlet nějaká témata k rozhovoru (to stejně moc nefunguje a nepřipravuješ se na žádnou prezentaci/před­nášku).
Jak se bavíš s blízkými, příbuznými? Ono to jde samo protože už se s nimi znáš a umíš se otevřit. Tak se TAKHLE bav i s cizíma a s těma, se kterými se chceš seznámit. Pravdou je, že je to jen o kuráži.

Disraeli

Odpověděl/a – 15.září 22:57

To je taková ta patálie ostýchavých lidí… Chtějí se s někým bavit, chtějí s někým chodit, ale neumí se ani seznámit. Jak by asi vypadal ten vztah, když s tím člověk neumíš mluvit a bojíš se ho vůbec oslovit? ;) Oni si někteří v představách linkují, jak budou spolu šťastní, idealizují si, jak se budou bavit, ale neumí udělat ani to základní, seznámit se, dát se s někým do hovoru. Ve skutečnosti ty představy jsou jne představy a realita je taková, že s tím člověk mluvit neumíš – a tedy nemůžeš s ním mít ani žádný vztah.

Oslovit ho můžeš jakkoli – začít můžeš klidně obyčejným pozdravem, bavit se můžete očemkoli – komentovat něco, ptát se ho na něco, říkat mu svůj názor, ptát se na ten jeho, zjistit co ho baví, mluvit o zálibách – svých i jeho, je téměř neomezené množství témat. Má to jediné podmínky, nebát se a být svůj. ;) Pak to jde úplně samo. Pokud nikdy neuděáš první krok, nebudou ani ty další a budeš tam, kde jsi. Je třeba se uvolnit/osmělit se a pustit se do toho. Nemusíš ani dopředu vymýšlet nějaká témata k rozhovoru (to stejně moc nefunguje a nepřipravuješ se na žádnou prezentaci/před­nášku).
Jak se bavíš s blízkými, příbuznými? Ono to jde samo protože už se s nimi znáš a umíš se otevřit. Tak se TAKHLE bav i s cizíma a s těma, se kterými se chceš seznámit. Neber ty cizí jako „něco víc“ a neboj se toho, co si o tobě budou myslet, taky se neboj mluvit a říkat směle svůj názor, své postřehy (sebevědomí je přitažlivé). Pravdou je, že je to celé jen o kuráži.