Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 29.srpen 20:00

Ano, a tohle není otázka sociální, ale přírodního výběru. Taky maskulinita a feminita. Ženy hledají dominantního, sebevědomého muže, mužného – s mužnými rysy, vysokého, s hlubokým hlasem, širokými rameny, svalnatého, silného (fyzicky, psychicky, mentálně), vůdčího, se sociálním postavením, ctižádostivého, „agresivního“, asertivního, chytrého (forma síly), průbojného, atd atd. Výška je samo sebou, sice je důležitý chrakter a podobně, ale žena prostě nebude dopředu upřednostňovat menšího muže (i když se k tomu třeba nepřizná). Drtivá většina žen upředsnostňuje zkrátka muže s mužnými vlastnostmi (to dá rozum), i když si většina ani nemusí uvědomovat, proč se jim líbí takoví a takoví muži, takové vlastnosti, takový vzhled. Je to v hormonech, je to v pudech, v lidské přirozenosti.
V normálním světě by výše zmiňované mužské vlastnosti měly být samozřejmostí – mělo by to jít samo od puberty ani se ten kluk/muž nemusí moc snažit, aby byl mužem… Jenže dnes jsou tu návyky, styly života/životos­právy, které to velmi omezují až znemožňují.

Jsou dva typy žen: ty, které mají rády svalnaté muže a ty, které lžou o tom, že se jim svalnatí muži nelíbí. :D Ano, žena dává přednost pivnímu pupku. ;) (ironie, samozřemě).
Muži od přírody tíhnou k dominanci, ženy jsou submisivnjěší – to však neznamená, že jsou jedni víc nebo míň, že si nezaslouží respekt, nejsou si rovni a podobně. Že jsou ženy „submisivnější“ taky nezanmená, že jsou nebo by měly být mužům podřízené (aby si to někdo mylně nevyložil). Dnes dochází k pomýlení v otázce mužství-ženství, to že jsou si muži rovní, mají stejná práva, příležiosti, (apod.) neznamená, že jsou stejní… Jsou hodně rozdílní (v něčem docela protiklady). A ženy, aniž by si to kolikrát uvědomovaly hledají dominantího, vůdčího muže. Proč myslíš, že normální hetero ženy (ze skoro 100 %) hledají muže, který NĚJAK reprezentuje sílu a postavení: výška, rysy, fyzička, bohatství, moc,… proč se tolika ženám líbí muži v uniformě, mocní muži, bohatí, iniciativní, vysocí, sebevědomí, sportovci, zpěváci (úspěšní, sociální prestiž), princové, králové, prezidenti, mladí (ale ani to není podmínkou) politici a další. Protože je to otázka síly, moci, dominance, vůdcovských sklonů/vlastností, plodnosti, ochrany/zajištění,… Přestože vědomě to nemusí ženy kolikrát uznávat, mají to v sobě „zakódované“, nejen v instinktech, ale vyloženě i v genech/DNA,.. Muži samozřejmě taky, ale ti mají jiné sklony, vlastnosti – ty, které chtějí ženy. A ženy zase mají, co chtějí muži. Toto chování, toto podvědomé jednání a touhy vyloženě způsobují hormony, mužský nebo ženský, každý dělá něco jiného.
Dnes se mužnost (ale v jisté míře i ženskost) vytrácí – svět přebitý estrogenem, návyky, ale i jídlo (chemie, průmysl) produkující estrogen a omezující testosteron. Tohle není konspirační teorie, ale prokázaná fakta. Klesající testosteron i plodnost mužské populace je toho důkazem, obrovská hormonální nerovnováha. Muži měknou, hlavně v Západním světě.
Žena je ženská a muž je mužský, to se nezmění i když ti dnenší doba bude chtít nalhat něco jiného. Nadá se změnit, co je dáno přírodou (no, hormonální terapií – i nedobrovolnou do jisté míry ano). Někteří muži se dnes necití jako muži, ženy jako ženy – přiúpadají si jako vězni ve vlastním tělo. Nutno sii uvědomit, že to není otázka volby (jako cokoli jiného od náboženství po profesi) a takoví jedinci jsou nemocní, i když ti opět dnešní svět bude chtít nalhat, že je to normální a že je to v pořádku. Opět jen projev degenerace člověka.

Disraeli

Odpověděl/a – 29.srpen 20:17

Ano, a tohle není otázka sociální, ale přírodního výběru (tedy myslím ideálního, vhodného partnera, k reprodukci, soužití a vůbec pro život). Taky maskulinita a feminita (není to sociální konstrukt, rozhodně ne ve všem). Ženy hledají dominantního, sebevědomého muže, mužného – s mužnými rysy, vysokého, s hlubokým hlasem, širokými rameny, svalnatého, silného (fyzicky, psychicky, mentálně), vůdčího, se sociálním postavením, ctižádostivého, „agresivního“, asertivního, chytrého (forma síly), průbojného, atd atd. Výška je samo sebou, sice je důležitý chrakter a podobně, ale žena prostě nebude dopředu upřednostňovat menšího muže (i když se k tomu třeba nepřizná). Drtivá většina žen upředsnostňuje zkrátka muže s mužnými vlastnostmi (to dá rozum), i když si většina ani nemusí uvědomovat, proč se jim líbí takoví a takoví muži, takové vlastnosti, takový vzhled. Je to v hormonech, je to v pudech, v lidské přirozenosti.
V normálním světě by výše zmiňované mužské vlastnosti měly být samozřejmostí – mělo by to jít samo od puberty ani se ten kluk/muž nemusí moc snažit, aby byl mužem… Jenže dnes jsou tu návyky, styly života/životos­právy, které to velmi omezují až znemožňují. Dokonce si můžeš přečíst články o nebezpečí nadbytku testosteronu a rizika s tím spojené… to je asi to posledního, čeho by se měl dnenší ‚muž‘ bát. Je faktem, že muži trpí nedostatkem testosteronu a stále klesá… zároveň i plodnost, a ty mužské rysy, vlasnosti.
Muži potřebují respekt, ženy lásku (všiuchni potřebují učitý respekt, ale muži PŘEDEVŠÍM respekt a ženy potřebují být PŘEDEVŠÍM milovány… nemálo vztahů končí tím, že si muži připadají málo respektovaní a ženy málo milované – nebo si to alespoň myslí).

Jsou dva typy žen: ty, které mají rády svalnaté muže a ty, které lžou, když říkají, že se jim svalnatí muži nelíbí. :D Ano, žena dává přednost pivnímu pupku. ;) (ironie, samozřemě).
Muži od přírody tíhnou k dominanci, ženy jsou submisivnjěší – to však neznamená, že jsou jedni víc nebo míň, že si nezaslouží respekt, nejsou si rovni a podobně. Že jsou ženy „submisivnější“ taky neznamená, že jsou nebo by měly být mužům podřízené (aby si to někdo mylně nevyložil). Dnes dochází k pomýlení v otázce mužství-ženství, to že jsou si muži rovní, mají stejná práva, příležiosti, (apod.) neznamená, že jsou stejní… Jsou hodně rozdílní (v něčem docela protiklady). A ženy, aniž by si to kolikrát uvědomovaly hledají dominantího, vůdčího muže. Proč myslíš, že normální hetero ženy (ze skoro 100 %) hledají muže, který NĚJAK reprezentuje sílu a postavení: výška, rysy, fyzička, bohatství, moc,… proč se tolika ženám líbí muži v uniformě, mocní muži, bohatí, iniciativní, vysocí, sebevědomí, sportovci, zpěváci (úspěšní, sociální prestiž), princové, králové, prezidenti, mladí (ale ani to není podmínkou) politici a další. Protože je to otázka síly, moci, dominance, vůdcovských sklonů/vlastností, plodnosti, ochrany/zajištění,… Přestože vědomě to nemusí ženy kolikrát uznávat, mají to v sobě „zakódované“, nejen v instinktech, ale vyloženě i v genech/DNA,.. Muži samozřejmě taky, ale ti mají jiné sklony, vlastnosti – ty, které chtějí ženy. A ženy zase mají, co chtějí muži. Toto chování, toto podvědomé jednání a touhy vyloženě způsobují hormony, mužský nebo ženský, každý dělá něco jiného.
Dnes se mužnost (ale v jisté míře i ženskost) vytrácí – svět přebitý estrogenem, návyky, ale i jídlo (chemie, průmysl) produkující estrogen a omezující testosteron. Tohle není konspirační teorie, ale prokázaná fakta. Klesající testosteron i plodnost mužské populace je toho důkazem, obrovská hormonální nerovnováha. Muži měknou, hlavně v Západním světě.
Žena je ženská a muž je mužský, to se nezmění i když ti dnenší svět bude chtít nalhat něco jiného. Nadá se změnit, co je dáno přírodou (no, hormonální terapií – i nedobrovolnou do jisté míry ano). Někteří muži se dnes necití jako muži, ženy jako ženy – připadají si jako vězni ve vlastním těle. Nutno sii uvědomit, že to není otázka volby (jako cokoli jiného od náboženství po profesi) a takoví jedinci jsou nemocní, i když ti opět dnešní doba a západní trendy budou chtít nalhat, že je to zcela normální a že je to v pořádku. Opět jen projev degenerace člověka.