annas

Odpověděl/a – 7.srpen 13:04

opajkuji s vámi mluvnici.

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů Existují tři kategorie osoby, které rozlišují, zda je podmětem věty mluvčí (první osoba), posluchač (druhá osoba) či někdo jiný (třetí osoba).

Slovo zájmeno je složené – předpona za + jméno., Tedy používá se za jméno, místo jména. Ano, je neslušné použít v rozhovoru ve společnosti, v níž je dotyčný, pojmenování „on to říkal“, když znám jméno např. Martin to řílal.

Opakuji, zájmeno použiji, pokud neznám jméno toho, o kom se mluví. V kolektivu můžu použít jako ukazovací, on to řekl. nenío to už osobnoí zájmeno.

Pokud mluvím o někom cizím, jehož neznám, je to styl jedna paní povídala, nebo
lépe slyšela jsem, než ona to povídala.

Rovněž není vhodné nahradit zájmeno on zájmenem ten. Je to neosobní a jde o jakýsi způsob ponižování či nadřazenosti.

Ukazovací zájmeno to se používá často obecně, význam vyplývá z kontextu Je ve větě použito jako zástupný předmět ve 4. p. . Udělej to! Vyplyne z kontextu, o co jde. .
--

annas

Odpověděl/a – 7.srpen 13:09

Každý člověk májméno, příjmení může moít i přezdívku, tedy svou identitu. Nebo jde o neznámého jedince. .

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů Existují tři kategorie osoby, které rozlišují, zda je podmětem věty mluvčí (první osoba), posluchač (druhá osoba) či někdo jiný (třetí osoba).

Slovo zájmeno je složené – předpona za + jméno., Tedy z toho plyne, že se používá za jméno, místo jména. Ano, je neslušné použít v rozhovoru ve společnosti, v níž je dotyčný, pojmenování „on to říkal“, když znám jméno např. Martin to říkal.

Opakuji, zájmeno použiji, pokud neznám jméno toho, o kom se mluví. V kolektivu můžu výjimečně použít jako ukazovací, on to řekl., ale to už je jijná skutečjnost.
Pokud mluvím o někom cizím, jehož neznám, je to styl jedna paní povídala, nebo
lépe slyšela jsem, než ona to povídala.

Rovněž není vhodné nahradit zájmeno on zájmenem ten. Je to neosobní a jde o jakýsi způsob ponižování či nadřazenosti.

Ukazovací zájmeno to se používá často obecně, význam vyplývá z kontextu Je ve větě použito jako zástupný předmět ve 4. p. . Udělej to! Vyplyne z kontextu, o co jde. .
--

annas

Odpověděl/a – 8.srpen 10:11

Každý člověk májméno, příjmení, může mít i přezdívku, tedy každý má svou identitu. Nebo jde o neznámého jedince. .

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů Existují tři kategorie osoby, které rozlišují, zda je podmětem věty mluvčí (první osoba), posluchač (druhá osoba) či někdo jiný (třetí osoba).

Slovo zájmeno je složené – předpona za + jméno., Tedy z toho plyne, že se používá za jméno, místo jména. Ano, je neslušné použít v rozhovoru ve společnosti, v níž je dotyčný, pojmenování „on to říkal“, když znám jméno např. Martin to říkal.

Opakuji, zájmeno použiji, pokud neznám jméno toho, o kom se mluví. V kolektivu můžu výjimečně použít jako ukazovací, on to řekl., ale to už je jiná skutečnost.
Pokud mluvím o někom cizím, jehož neznám, je to styl jedna paní povídala, nebo
lépe slyšela jsem, než ona to povídala.

Rovněž není vhodné nahradit zájmeno on zájmenem ten. Je to neosobní a jde o jakýsi způsob ponižování či nadřazenosti.

Ukazovací zájmeno to se používá často obecně, význam vyplývá z kontextu Je ve větě použito jako zástupný předmět ve 4. p. . Udělej to! Vyplyne z kontextu, o co jde. .
--

annas

Odpověděl/a – 8.srpen 10:15

Filip84 nevysvětlil užívání osobního zájmena on, jak zní hlavní otázka, ale reaguje jen na doplnění. .

Každý člověk májméno, příjmení, může mít i přezdívku, tedy každý má svou identitu. Nebo jde o neznámého jedince. .

Osoba je mluvnická kategorie sloves, zájmen a někdy i dalších slovních druhů Existují tři kategorie osoby, které rozlišují, zda je podmětem věty mluvčí (první osoba), posluchač (druhá osoba) či někdo jiný (třetí osoba).

Slovo zájmeno je složené – předpona za + jméno., Tedy z toho plyne, že se používá za jméno, místo jména. Ano, je neslušné použít v rozhovoru ve společnosti, v níž je dotyčný, pojmenování „on to říkal“, když znám jméno např. Martin to říkal.

Opakuji, zájmeno použiji, pokud neznám jméno toho, o kom se mluví. V kolektivu můžu výjimečně použít jako ukazovací, on to řekl., ale to už je jiná skutečnost.
Pokud mluvím o někom cizím, jehož neznám, je to styl jedna paní povídala, nebo
lépe slyšela jsem, než ona to povídala.

Rovněž není vhodné nahradit zájmeno on zájmenem ten. Je to neosobní a jde o jakýsi způsob ponižování či nadřazenosti.

Ukazovací zájmeno to se používá často obecně, význam vyplývá z kontextu Je ve větě použito jako zástupný předmět ve 4. p. . Udělej to! Vyplyne z kontextu, o co jde. .
--